Pokec a tlachání

Časy se mění a lidé v nich také. Představa, že bych si povídal přes počítač s náhodnou osobou v jiném městě, v jiném státu, či dokonce na jiném kontinentu, byla ještě při vzniku České republiky pouhou fantazií. Rozvojem internetu se stala pro mnohé lidi běžnou věcí. Pro takovouto konverzaci byl vytvořen zvláštní produkt, zvaný chat (čet) a mnozí lidé tak nevědomky získali vojenskou hodnost: stali se četaři nebo četařkami. České pojmenování pokec nebo potlach sice existuje, ale specifický výraz chat je zatlačil do pozadí. Také kecálek se používá jen zřídka, stejně jako prostředek komunikace – klábosnice.
Zpočátku byl chat jako zvláštní rubrika jen na velkých serverech, ale myšlenka se ujala a nadále se rozvíjela.

I já jsem se kdysi zapojil do internetového tlachání na jednom velkém serveru, kde bylo dokonce mnoho specializovaných místností, v nichž se scházeli lidé podle věku, pohlaví a rozličných zájmů.
První příchod byl poněkud zmatečný, nově příchozí se setkávali s množstvím přezdívek (nicků), pod nimiž se ostatní hlásili, nebylo mnohdy jasné, kdo je muž, žena či dítě. Také pubescenti se díky anonymitě mezi ostatními vyřádili, když se vydávali za někoho jiného či provokovali různými sprosťačinkami. Správce místnosti měl možnost nežádoucího návštěvníka vyhodit. Po čase se složení četařů tříbilo, ti stálí se akreditovali, začali o sobě víc vědět a zatoužili dokonce se osobně poznat. Začaly se organizovat srazy, několika jsem se také účastnil. Ukázalo se, že někteří, kteří se na chatu jevili jako příjemní a milí, v kolektivu takovými zdaleka nebyli, ale také naopak. Bylo patrné, že existuje jakési jádro, kolem něhož se vše točí, a jež dovede celkové klima výrazně ovlivňovat. Nově příchozí se v této společnosti jak na chatu, tak i v reálu, poněkud ztráceli. Na to obvykle organizátoři mysleli, a každý návštěvník srazu dostal visačku se svou přezdívkou a s překvapením zjišťoval, kdo je kdo. Ono zdravé jádro nabalilo kolem sebe určitý počet stálých návštěvníků a začalo se nově příchozím vzdalovat, zejména, když se v konverzaci prohlubovala již probraná témata, a řídký návštěvník nevěděl, oč běží. Vysvětlovat neustále staré věci a souvislosti bylo nudné, a tak se část uživatelů odtrhla a vytvořila si novou místnost. Jak čas běžel, osoby, které nalezly nová přátelství se začaly domlouvat s kamerkou a mikrofonem po jiných komunikačních kanálech, jako je např. ICQ, (čti I seek you – přeloženo: hledám tě), nebo SKYPE, nejnověji pomocí Facebooku. Některé místnosti na chatu pak přestaly existovat zcela, v jiných se začala vytvářet zcela nová komunita.

Účastníci chatu si chtějí především popovídat, rozptýlit se či rozveselit. Druhořadým cílem je získat recepty či zkušenosti, podělit se o významnou událost v okolí. Předmětem diskuse může také být i současné dění na politické scéně, o němž si přítomní vymění názory a výraznější osobnosti se snaží přesvědčit ostatní o své pravdě. Přesvědčování druhého o čemkoliv ovšem může někdo další pocítit jako zasahování do své osobnosti, což může vést až k opuštění komunity, pročež politika nepatří mezi oblíbená témata. Svou roli při chatu hraje i věk, bydliště, či země, odkud se na chat vstupuje.

Zásadní motivací k účasti na pokecu je tudíž potřeba něco ostatním sdělit, navázat vztah, potvrdit svou vlastní identitu. Proto asi je každý příchozí všemi ostatními vždy pozdraven a podobný obřad probíhá i při loučení. Odjakživa je však lidem vlastní ochota tu a tam sdělit nějaký poznatek, který vrhne na jiného příznivé či méně příznivé světlo. Takováto skutečnost se může stát i námětem pro zákulisní dohady a vytváření užších spojenectví zasvěcených. Pokud někdo takovéto fámy odkryje, stává se v očích zasvěcených nežádoucí osobou. To může mít za následek nucený odchod takové osoby z chatu, nebo naopak, zasvěcení odejdou a vytvoří si vlastní komunikační síť jiným způsobem. Také nedůvěřivost či nedůtklivost, které věkem narůstají, mohou mít neblahé následky.

Zda přijít v dohodnutý čas na chat, či věnovat se v té době jiné aktivitě, je věc každého jednotlivce. Účast v již probíhajícím setkání může skončit začátkem oblíbeného televizního seriálu nebo zpráv, běžící seriál v dohodnutém čase může naopak nadlouho účast na chatu zcela vyloučit. Kdo chce odejít z diskuse proto, že ho téma nezajímá, vždy najde taktní způsob, jak se rozloučit: nečekaná návštěva , ohřáté jídlo na stole, nutný telefon. A to nemusí být jen výmluva, opravdu k tomu dochází, a ti co zůstávají, to chápou.

Už před lety jsem napsal jakousi píseň chatařů, která vyjadřovala poměrně přesně jejich snahy a cíle:

Na pokecu senioři

Ať se cítíš dobře-bídně, jupajdý, jupajdá
tak alespoň jednou týdně jupajdýajda
vyhoď kotvu v našem četu,
přeměň prsty své v mačetu, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

Ve městě i na vesnici, jupajdý, jupajdá
rozpíchej svou klábosnici jupajdýajda
i když klepeš jako datel
přesto najdeš fůru přátel, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

Vrásky v čele vám umoří, jupajdý, jupajdá
na pokecu senioři jupajdýajda
na severu i na jihu
v četu píší dlouhou knihu, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

.
Ač jsi vesel nebo smutek, jupajdý, jupajdá
pusť do světa čísi skutek jupajdýajda
z východu i ze západu
záleží jen na nápadu, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

Neber vážně co je na skle, jupajdý, jupajdá
napiš radši: příště nashle jupajdýajda
nejsme všichni svatý Petr
máme na vše vlastní metr, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

V naší milé komunitě, jupajdý, jupajdá
nesejde na identitě, jupajdýajda
zábrany se v mžiku zboří
když četují senioři, jupajdý, jupajdá, jupajdýajda.

Melodie vychází ze staré skautské písně a můžete ji najít
na: http://www.chansons-net.com/scout/SC015.htm

nebo na videu:
http://www.kewego.fr/video/iLyROoaftFGr.html

To už bylo před lety, a od té doby mnozí odešli jinam či navěky. Vy však máte možnost se připojit. Stačí kdykoliv stisknout nápis CHAT ve sloupku úvodní stránky Seniortipu vlevo, nejlépe mezi 18. a 19. hodinou, či po 22. hodině večer, to své protějšky najdete nejspíš.

Těšíme se na vás!

Ivo Antušek