OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.19
Dìti zaèínají do školy nosit jarní kytièky a vìtšinou se do¾adují jejich jména. Pokud pøinesou nìjaké bì¾né, bravurnì zvládáme urèovat, ale bìda, kdy¾ mají v náruèi smìs všech mo¾ných i nemo¾ných. Jsem holka z mìsta, prostì je všechny neznám. Vyu¾ívám toho, ¾e kousek od naší tøídy sídlí pøírodopisáøi a ti mì zachraòují.
„Je to talovín,“ hlásím dìtem, jakmile dostanu správnou odpovìï od kolegynì (díky, Ivo) a je mi, jako bych vystoupala sedmitisícovku èi vyluštila nejslo¾itìjší tajenku. Druháci to stejnì brzy zapomenou, já u¾ si to budu pamatovat. Abychom obrázky v uèebnici porovnali se skuteèností, vyrá¾íme na prvouènou vycházku.
Cílem jsou jarní kvìtiny v zahrádkách, ale prozradím vám to rovnou – na celé èáøe je porazily rybièky, plující v nádr¾ce na jedné zahradì hned u plotu. Jsou èervené, vystrkují tlamièky nad hladinu a my hoøce litujeme, ¾e s sebou nemáme ani kousek chleba. Tak tøeba pøíštì.
Dojdeme i za poslední domky s cílem pøemìøit „náš“ stromek a zkontrolovat, jestli nám pøes zimu nezmrzl. Nìkteøí dobrovolníci nesou v lahvích od ji¾ vypité limonády vodu na zalití. Jasánek nám povyrostl o 10cm (u¾ má 2,5m), ale opìt ho porazil „atraktivnìjší“ soupeø – vítr. Opøel se v poli do nás takovou silou, ¾e dìtem zaèaly odlétávat èepice z hlavièek.
Honíme je s velkým jásotem a pištìním po poli – se zahanbením musím pøiznat, hodina prvouky se neorganizovanì zmìnila v hodinu tìlocviku. Stromek poèká, ale bìh za èepicemi- to je jiné dobrodru¾ství.
A proto¾e metry u¾ jsme mìli v ruce, vyu¾ili jsme je i v matematice na pøemìøení naší tøídy. Holèièky zvolily metr krejèovský, nejspíš od maminek z košíèkù se šitím, kluci mìli od tatínkù z dílny metr svinovací. Sna¾ili se všichni, lezli po kolenou, prstíky oznaèovaly jednotlivé metry na podlaze.
Nakonec se ukázalo, ¾e kluci mají k „technickým disciplínám“ pøecejen blí¾. Jejich výsledek- 8 a pùl metru- byl skoro pøesný.
Dìvèátka namìøila skoro o 2 metry víc, ale náladu jim to nezkazilo. Však on jim v budoucnu koberce nìkdo zmìøí a pøíštì u¾ to bude urèitì lepší.
Hodiny pracovních èinností bývají mezi ¾áky docela oblíbené. A kdy¾ je na programu skládání se stavebnicí, mìní se tøída v radostnou hernu. „U¾ijte si to,“myslela jsem si a vyhlásila téma: cokoliv.
Kluci staví pod oknem, holèièky u dveøí. Strategie je rùzná- pánové se bezstarostnì ulebedili mezi kostièkami a v pohodì diskutují, co postaví. Dívky dávají hlavy dohromady a na jejich dílo není vùbec vidìt. A výsledky? Po ètyøiceti minutách jsou odtajnìny. Pánské stavbì dominuje letadlo a hasièi v akci, dívèí stavbì pokojíèky a rù¾ové zahrádky. Podívejte se sami.
Rozbourat a uklidit je fakt škoda, k velké „radosti“ paní uklízeèky necháváme rozestavìné kostièky na podlaze a dìti se domlouvají, ¾e zítra o pøestávce budou pokraèovat. Druhý den ráno je nacházím všechny v kleèe vzadu ve tøídì v plné práci.
A dnešní závìreèná perlièka?
Slovo Karkulka se píše s velkým K, proto¾e je to vlastní jméno babièky.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: