Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Do Afriky na lov lvù
Romantickým srdcem tøináctiletého kluka doslova tluèe jen jedna jediná touha - vypravit se do Afriky na lov lvù. A je tak silná, ¾e mládeneèek, nedbaje, ¾e je válka, popadne batù¾ek, nacpe si ho zásobami v máminì spí¾i a jde za svým snem.
Setkala jsem se s tím èerným okatým klukem u¾ v dobì jeho dospìlosti v anga¾má v Novém Boru a nehledì k hereckému talentu byl to mladý mu¾ v souboru oblíbený u¾ pro tuhle dìtskou historii a pøátelskou povahu. Mo¾ná, kdy¾ nám to vyprávìl, nedr¾el se tak docela pravdy - který dobrý vypravìè to úzkostlivì dodr¾uje! - ale mnoho vìcí kolem nìj dokládalo, ¾e ta historie bude vìtšinou pravdivá.
On se tehdy vzdor všem pøísným hlídkám na hranicích opravdu dostal a¾ do Jugoslávie, kde u¾ ale neprošel. Zadr¾eli ho partyzáni a nepustili. Stal se u nich nìèím jako"syn pluku". Ke konci bojù byl ale postøelen a skonèil nakonec v øádné nemocnici, kde byl se svým zvláštním zranìním i uzdravením pøedmìtem velké pozornosti. Já nejsem doktor, neumím to dost dobøe vysvìtlit, ale bylo to nìjak tak, ¾e prùstøel hlavy poškodil šišinku takovým zpùsobem, ¾e se sice uzdravil prakticky docela, ale zùstala mu tak naléhavá potøeba okam¾itého sexu, ¾e si jen profesoøi pùjèovali na demonstrace s tím, ¾e musela být po ruce ochotná dívenka, co se nevzpouzela jeho potøebì vyhovìt. Ostatnì v dobì, co jsem ho znala, byl u¾ ¾enatý a jeho man¾elka s námi opravdu jezdila i na zájezdy, aby nenastal v té vìci problém.
Ale i jeho návrat z jihu nebyl bez zajímavosti. Kdy¾ ho propustili z nemocnice, byl v Evropì ten pováleèný zmatek, lidi se do všech zemí vraceli odevšad a tak milý mládenec, u¾ vlastnì dospìlý mu¾, se sice nevydal na lvy do Afriky, z té romantiky u¾ dávno vyrostl, ale do Èeskoslovenska se vracel velikým obloukem - pøes Itálii, Francii a sever Evropy. Jen tak, s malým zavazadlem, odìn do slušivé uniformy dùstojníka, kterou nìkde získal. Díky jiskrným oèím a èerným vlasùm byl pøita¾livý pro ¾eny, tak¾e ani se svým zdravotním problémem nemìl potí¾e a dokonce u svých obdivovatelek mìl zajištìnu i stravu a byt, dokud nezatou¾il zase poznat nová mìsta.
Ani v tom našem malém divadle se dlouho neohøál a spolu s mnohem mladším kolegáèkem, stejnì nosatým jako byl sám a stejnì romanticky tou¾ícím po vìtším rozmachu se stali v Ostravì známými a oblíbenými herci. A proto¾e Ostrava je ¾ivé a kulturní mìsto - u¾ zùstali.
Je u¾ po smrti a proto¾e mi pøirozenì nedal souhlas tuhle historii pøevyprávìt - omlouvám se, ¾e samozøejmì neuvádím hrdinu pøíbìhu jménem.
Naïa Vencovská