OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.17
Kluci stydlivì pøejí dìvèatùm dobrou chu»
H, ch, k, r, d, t, n – vyzpìvují si druháci celé dopoledne, dokonce ještì i v šatnì pøi odchodu domù. Pøekonali jsme u¾ toti¾ nástrahy spojené s pøimìøenì plynulým ètením a nastal èas hloubìji se vnoøit do tajù èeského jazyka.
Hned od poèátku jsme museli pøekonávat pøeká¾ky, kterých má èeština mnoho a mnoho. Nic není jednoduché a všude èeká spousta výjimek. Jakmile jsme zvládli pravidlo, ¾e po tvrdých souhláskách se „skoro“ v¾dycky píše tvrdé y, v tu chvíli jsme narazili na slova kino, rifle, diktát…
A máme nové lavice…
Nejvìtším hitem minulých dnù se staly dvì události. Dostali jsme do tøídy nové lavice a uèili jsme se stolovat v cvièné kuchyni. Oboje bylo pro dìti atraktivní a vzrušující - jako všechno, co vyboèuje z bì¾ného stereotypu školního ¾ivota.
Lavice prý byly staré, u¾ kdy¾ v nich pøed x-lety sedávala jako prvòaèka moje kolegynì a ¾idlièky holèièkám pravidelnì trhaly punèocháèe. Nejprve je dìti zvìdavì okukovaly slo¾ené na chodbì, poté velmi ochotnì vyklízely své staré lavice a na pøíští ráno se prý fakt tìšily.
Paní školnice v akci
Aby tìm nejmenším neplápolaly nohy ve vzduchu a záda tìch nejvìtších se neohýbala, pøispìchala o pøestávce paní školnice s aku-šroubovákem a bìhem krátké chvilky bylo vše v poøádku. Její zruènost našla mezi našimi kluky velké obdivovatele, kteøí dokonce na chvilku zapomnìli zlobit a nespustili z paní školnice oèi.
Ten diktát se psal skoro sám, potvrzuje Lukáš i Kristýna
Pravidelný diktát mìl na nových lavicích úplnì jiný pùvab a tentokrát se opravdu daøilo – 12 jednièek, to je skvìlý výsledek. Moc hezky se nám to ten den sešlo- v hodinì psaní jsme opisovali do písanky recept na hermelínovou pomazánku- nìkolik dìtí slíbilo, ¾e ji doma „uvaøí“ a pøinesou ochutnat, tak se mù¾eme tìšit.
A hned další hodinu jsme vyrazili do cvièné kuchynì. Ta je pro nás zatím „neprobádaným územím“, vaøení mají dìti v rozvrhu a¾ na 2.stupni- to si budeme muset ještì poèkat. Ale stolování, to bychom mìli zvládnout.
Èíšníci holèièkám pøipravili „menu“ na èervené ubrusy
Aby to bylo pro dìti atraktivní, rozdìlila jsem hodinu na dvì èásti. V té první usedla ke stolu dìvèátka a kluci se „promìnili“ v èíšníky. A mìli se co ohánìt – ubrusy, prostírání, pøíbory, talíøe, sklenièky, hrnec s „polévkou“, misku na kompot a nakonec popøát holèièkám dobrou chu». Kluci pobíhali po kuchyni nejdøív pomìrnì zmatenì, ale brzy se nám èíšníci zacvièili a dokonce ani nic nerozbili.
Abych se pøiznala, zaskoèili mì jen jednou. Vydala jsem pokyn, ¾e sleèny u¾ se najedly, aby tedy èíšníci uklidili stùl. Ne¾li jsem staèila doøíct, aby nádobí vrátili zpátky do skøínìk, popadli èíšníci talíøe, pøíbory a mistièky a v m¾iku je naházeli do døezu. Stì¾í jsem zadr¾ela smích, asi jsou z domova trénovaní.
Servírky klukùm vybraly ubrusy ¾luté
A pak se ke stolu posadili chlapci a role servírek se ujaly dívky. Šlo jim to od ruky jedna radost. Terka nám všem ukázala, jak ji babièka nauèila ozdobnì zamotat ubrousek a stala se hvìzdou mezi servírkami.
V dru¾né pohodì jsme se nakonec sesedli u stolu všichni a vyprávìli jsme si, èím se liší stolování v jednotlivých rodinách od toho našeho. Jak jsme si to u¾ívali? Podívejte se na fotografie, bylo to bezva.
Ještì popøát hostùm dobrou chu» a u¾ se všichni tìšíme na opravdický obìd ve školní jídelnì…
„Dneska to bylo moc fajn“, libovaly si dìti. A nejvíc se radoval Vojtíšek. „Já jsem teda fakt dobrej a hodnì polepšenej,“ nezapomnìl se pochválit, kdy¾ si do tašky uklízel ¾ákovskou kní¾ku se dvìma dnešními jednièkami..
Eva Procházková
Další èlánky autorky: