OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.16
Kristýnce, Štìpánce, Lucce a Lukinovi staèí na pøestávku jedna spoleèná ¾idle…
Ve støedu jsme s dìtmi èetli o tom, jak Mikeše „hryzalo svìdomí“, kdy¾ byl krást s Pepíkem hrušky. Všichni moc dobøe vìdìli, co to je. Ten den patøil toti¾ v naší tøídì k tìm nevyvedeným a høíchù bylo… no, moc.
Le¾, podvod, potrhaný obraz, rvaèka a k tomu drobné „malièkosti“- velmi nepovedený test z prvouky, spousty chyb v matematice, škobrtavé ètení - prostì „den blbec“. Mraèila jsem se a bylo dusno. Chmurnì jsem za hrobového ticha sundala z tabule usmìvavého smajlíka a nahradila ho zamraèeným. Holèièky vzdychaly.
Není ka¾dý den posvícení. Jak úplnì jiná byla pohoda v pondìlí. Slavnostní nálada byla cítit celé dopoledne. Dìti mávaly deskami na vysvìdèení a nemohly se doèkat. Pøesto¾e u¾ to nebyly jen „samé“, spokojeni byli všichni.
Štìpán se pøišel spolu¾ákùm pochlubit pohárem pro nejlepšího fotbalistu a Barunka taneèním kostýmem na vystoupení Avatar…
Vysvìtlovala jsem, ¾e známky vùbec neukazují, jaký je kdo kamarád, kdo je hodný a kdo darebák, ale pouze a jenom jak mu jde poèítání èi ètení. Moc jsem chválila Kristýnku za to, jak „peèuje“ o Martina, kdy¾ s nìèím potøebuje pomoct, chválila jsem Míšu, který se bezproblémovì aklimatizoval a zapojil do našeho tøídního kolektivu i Lukáška, který èas od èasu pomáhá Štìpánovi najít nejen øádek, ale èasto i stránku, na ní¾ se v uèebnici právì nacházíme.
Dìti s velkým zájmem vyslechly, ¾e ani jejich rodièe nemìli v¾dy samé jednièky a s vykulenýma oèima pøijaly informaci, ¾e ani paní uèitelka ne (kdyby tak vìdìly o mé trojce z fyziky a chemie v prváku na gymnáziu..).
Pololetní perlièky vyprávìly kolegynì ze sousedních tøíd. Chlapeèek se starostlivì podíval na své vysvìdèení s jednou dvojkou a k paní uèitelce se obrátil s dotazem: „Tak prošel jsem, nebo ne?“ Jiný chlapeèek celý den hopsal po chodbì a radoval se, ¾e kromì tøí trojek má vlastnì samé jednièky (tedy z hudební, tìlesné a výtvarné výchovy…).
Kdybyste èekali, ¾e odmìnou dìtem za vysvìdèení byly zmrzlinové poháry èi èokoláda jako za „našich školních let“, tak jste na omylu. Doba nás „posunula“ dál. Na plné èáøe zvítìzily dárky - peníze. Jen tak zbì¾nì - v naší tøídì se dohromady do pokladnièek odkutálelo kolem deseti tisíc.
Švadlenka Ane¾ka…
Abych dnešní trochu chmurné vyprávìní odlehèila, povím vám, (a zároveò dokládám fotografiemi), jak jsme se uèili šít. V prùbìhu nìkolika hodin se z absolutních šmodrchù staly absolutní švadlenky. Steh obnitkovací, pøední i zadní – tøída se promìnila v radostný krejèovský salón. Kamarádská výpomoc holèièek klukùm a mé rady zoufalcùm, zamotaným v provázku, ¾e nevadí, budou si jednou muset najít man¾elku, která umí zašívat.
Kristýnce, Barborce i Lucce šlo šití od ruky…
®e je pøi tom našem šmodrchání taková pohoda, je zapøíèinìno i tím, ¾e šijeme „jen jako“. Pro malé dìti máme takovou senzaèní pomùcku – destièku s dírkami, tupý drátek místo jehly s pevnì pøipnutým provázkem.
I kluci motali jak o ¾ivot… Filip, Tadeáš a Kuba
A ještì závìreèný výrok - tentokrát je autorkou Bára. Její maminka má ruku v sádøe a tak jsme se zajímali, jestli jí Bára doma pomáhá. Holèièka nám sdìlila: „Maminka vùbec nic pomoct nepotøebuje, ona je toti¾ akèní a všechno zvládá sama.“
Eva Procházková
Další èlánky autorky: