OKÉNKO DO 2.TØÍDY- nahlédnutí è.13
Vánoèní prázdniny jsou fuè. Mnì pøinesly modøinu na kolenì, modrý nehet na noze- to od mého nešikovného ly¾ování, ale zase ta nádhera pohádkovì pocukrované Šumavy… Hned první cesta autobusem do školy a zmìna- o 4 Kè dra¾ší jízdenka. To potìší, ne? Ale prý uèitelé dostanou pøidáno – a jak to tak poèítám, vychází mi to fifty-fifty… pøesnì na zdra¾ené jízdné, tak jaképak fòukání.
Dìtem Je¾íšek pøinesl hromady dárkù, jen prostý výèet zabral pøesnì první hodinu vyuèování. Ale kdy¾ ony se prostì musely pochlubit, nemìla jsem to srdce je zarazit. Skoro všechny dorazily v „je¾íškovské“ mikinì, triku èi kalhotách. I já jsem se pøidala novým sakem- prostì pøivítali jsme rok 2011 jako na módní pøehlídce. A pøedstavte si, mezi dárky bylo nejvíc voòavek, sprejù, dokonce i parfémù – škoda, ¾e nemù¾ete pøivonìt.
Do rodin našich holèièek pøibyly tøi panenky- prý Katarina, Daniela a Ane¾ka, do tìch kluèièích spousty autíèek, fotbalových míèù, stavebnic. Máme mezi sebou i ètyøi š»astné nové majitele mobilních telefonù, dva z nich- vlastnì dvì- Terka a Štìpánka nám je hned pøinesly ukázat.
Vítek nám pøedvedl, jak umí kouzlit podle kouzelnické kní¾ky a my se nestaèili divit, jak se mu ta mince dostala z dlanì do rukávu. Neprozradil, je to kouzelník. Barborka má také novou kouzelnickou knihu a slíbila, ¾e nám uká¾e kouzlo s talíøem. Tak jsme zvìdaví.
Pro jistotu jsme ten první den taky trochu èetli, psali a poèítali, to abych se ujistila, ¾e nic nebylo zapomenuto. Naštìstí nebylo, a tak pondìlí probìhlo v úplné pohodì.
A pak v úterý se stalo nìco senzaèního. Èást Slunce se na pùl hodiny schovala do mìsíèního stínu. Tak dlouho jsem na to myslela, a¾ jsem zapomnìla a málem jsme to prošvihli. Naštìstí máme hodnou paní školnici, která do nás trochu „strèila“. Jeden z pá»ákù pøinesl speciální sklíèko a dìti v dlouhé øadì èekaly, aby se mohly podívat. S èerným sklíèkem pøed oèima sledovaly a obdivovaly tohle bájeèné divadlo. Komu to dnes uteklo, pøíští zatmìní bude za 15 let. To u¾ bude našim druhákùm 23 let !! Všechno jsme to zaznamenali do sešitù prvouky- ne¾ jsme byli se zápisy a náèrtky hotovi, sluníèko u¾ zase krásnì svítilo.
Na závìr se s vámi chci podìlit o „literární skvosty“ malých spisovatelù. Psali jsme pøíhodu s vlastním zvíøátkem.
Terezka napsala: Mùj pes a koèka šli domù a mìli tlapy od bláta. My jsme se šli domù napít a uvidìli jsme tlapy od bláta, tak jsme je vykoupali.
Štìpánèina pøíhoda: Vloni jsem dostala pejska Matýska. Hned jsme zaèali dovádìt. Já ho zaèala prát a on mi zaèal kousat plyšáky.
Lukin za¾il toto: Jak jsem pøišel ze školy, tak na mì skoèila Šejla a povalila mì do hromady snìhu a kdy¾ jsem se postavil, vypadal jsem jak snìhulák.
Štìpán byl struèný: Moje prababièka polila jejího papouška jménem Kryštof.
Bára za¾ila pøíbìh dramatický: Babièka má Alfa a my máme Èendu a Èenda má oblek a dìda zapomnìl zavøít vrata a Alf Èendovi oblek roztrhal. Èenda oblek coural po zemi.
A Kristýnka? My máme psa Beníka. Von si vyleze na køeslo a kouká se, jestli u¾ jdem. A my tomu øíkáme, ¾e kouká jako kaktus.
Nejvíc mì ale dostal pøíbìh Martinùv, avizovaný jako veselá pøíhoda s pejskem: Mnì umøelo ko»átko Mourek…
Eva Procházková
Další èlánky autorky: