Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Kompozice
Tak se ve struènosti jmenovaly písemné práce z jazyka èeského. Jeden takový sešit z památného školního roku 1948/49, kdy jsem chodil do kvinty, se dochoval, a po vzoru milého kolegy Mirka Sígla vám mohu prezentovat jednu svou dobovou kompozici na téma: Moje pohádka.
Aèkoli z pravopisu, slohu, a s pøimhouøením oèí i úpravy, byla na jednièku, vìcnì jsem dostal 4 mínus, proto¾e to pan profesor neuznal za pohádku. Celkový výsledek byl tedy chvalitebnì s vykøièníkem.
Výlet pana Brouèka do Betlema
Bylo to o svátcích vánoèních léta Pánì 1948. V hospodì U Buckù na Malé stranì bylo veselo. Sešli se tam k obvyklému popití pan Brouèek, povoláním majitel realit, se svými pøáteli.
Pan Tlamicha, povoláním syn velkostatkáøe, vypravuje, jaký sestrojil betlem a jakou radost z nìho mìla jeho dvoumìsíèní holèièka. Hovor se toèil kolem vánoèních oslav tak dlouho, a¾ hospodský upozornil, ¾e u¾ zavírá. Pan Brouèek zazíval, vyzval svého strá¾ného andìla k doprovodu a tì¾kým krokem sestupoval se schodù. Vtom zavál vítr a odnesl panu Brouèkovi jeho obstaro¾ný širák.
Pan Brouèek se za ním naklání, a najednou, nevìda ani jak, se ocitá v Betlemì. Je vleèen proudem lidí a kupuje si zvláštní vydání novin, kde se dovídá, ¾e se právì narodil ¾idovský král Je¾íš Kristus v betlémském pøedmìstí ve chlévì. Ka¾dý v davu nìco nese a pan Brouèek pøemýšlí, jak by obdaroval Je¾íška. Rozhoduje se, ¾e mu nabídne podnájem ve svém pìtipokojovém bytì.
„Alespoò budu mít u¾ jednou pokoj od „by»áku“!“usmívá se.
Pan Brouèek se dere vpøed a volá:“Já jsem pan Brouèek, majitel realit, pus»te mì! Nesu Je¾íškovi cennìjší vìc ne¾ vaše usmolené koláèe, luzo umazaná!“
Koneènì se dostává a¾ dopøedu, kde stojí zástupci diplomatického sboru, filmaøi a novináøi.
Hbitý Amerièan vyjednává s Josefem, proto¾e chce získat filmovací monopol pro svou spoleènost. Novináøi se ptají, kdo dostane právo na naftu ve Svaté zemi.
Pan Brouèek je zvìdav na odpovìï, tlaèí se dopøedu, ale kordon SNB udr¾uje zástup, vèetnì pana Brouèka, v uctivé vzdálenosti, aby nerušil dùle¾itá jednání.
„Drzost, drzost!“ køièí pan Brouèek, “SNB jde proti lidu! Všichni za mnou!Smrt esenbákùm!“
Bolest v rameni pøimìla pana Brouèka, aby se ohlédl. Jeden ze strá¾níkù nemilosrdnì cloumal unaveným tìlem pánì Brouèkovým.
Pohádkový Betlem se promìnil na pra¾skou ulici.
„Vaše jméno?“
„Brouèek, majitel realit, prosím.“
„Nestydíte se takto se chovat? Zaplatíte 200 Kè pokuty za rušení klidu a za opilství!“
Strá¾ník vytahuje blok a pan Brouèek svou náprsní tašku.
Tì¾kým krokem se ubírá náš betlemský hrdina ranní mlhou a pøemýšlí, má-li se káti, se katit nebo sekati dobrotu.
Ivo Antušek