OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.11
Cestou do školy klou¾u po ledovce, cestou ze školy èvachtám v lou¾ích. Nemù¾u se rozhodnout, co je lepší. Dìti se tím netrápí. Koulují se v rukavicích èi bez nich – a¾ do úplného promrznutí, „válèí“ ve snìhu a to, ¾e mají mokré obleèení, je jim docela fuk.
V naší tøídì došlo hned k nìkolika významným událostem. První byly bezesporu Barborky. Jejich svátek je u nás k nepøehlédnutí, v¾dy» máme hned tøi. Usadili jsme je do „køesel slávy“ a zazpívali jim písnièku. Barborky se na nás culily a rozdaly nám spousty bonbonù - na fotografii odleva Barunka, Bára a Barborka.
Celý pátek pak bylo rušno i dusno zároveò. Šlo o èekání „pøedmikulášské“, z kterého tak trochu i bolí bøíško. „Já se bojím,“ pištìly holèièky a našlo se i pár klukù, kteøí se zrovna necítili.. Nabídla jsem, ¾e vyjdu na chodbu a Mikuláše k nám do tøídy nepustím. „Ne, to ne, my to vydr¾íme,“ zareagovaly dìti okam¾itì.
Zase jsem se pøesvìdèila – a znám to u¾ ze svého dìtství- ¾e nejhorší je to èekání, kdy¾ øinèí v dálce øetìzy, pøibli¾ují se a pak se ozve zabušení na dveøe. Mikuláše, nìkolik èertù a andìlù – všechno dìti z dramatického krou¾ku- jsme nakonec pøe¾ili docela v pohodì. Kdy¾ v knize høíchù nenašli ¾ádné jméno ¾áèka z naší tøídy, napìtí evidentnì opadlo. Zatanèili jsme, zazpívali, pøijali sladkosti a nakonec jsme se i spoleènì vyfotografovali.
Uèit se dál u¾ nedalo. A tak jsme operativnì nahradili èeský jazyk a matematiku pracovními èinnostmi. Vytváøeli jsme ozdoby na stromeèek, máme ho u¾ slíbený od Barborèina dìdeèka. Maminky obìtavì zapùjèily formièky na cukroví a my jsme z modelíny vytváøeli zvoneèky, hvìzdièky, medvídky, stromeèky- prostì, co domácí kuchynì daly..
A pak ještì – ale psst, nikomu to neprozraïte, vytváøíme vánoèní dárky pro rodièe. Konspirativnì vymýšlíme, jak to udìlat, aby je rodièe pøedèasnì nenašli a je to diskuse témìø detektivní. Je velmi roztomilé sledovat, kudy se dìtské myšlenky ubírají.
Jejich dárky pøinese Je¾íšek, dárky rodièùm vyrobíme, není v tom ¾ádný rozpor ani problém. A samozøejmì se moc tìší. Nikdy u¾ nebude Štìdrý den tak krásný, jako kdy¾ máte malé dìti. Tak si to jejich netrpìlivé èekání u¾ijte, rodièe i prarodièe…
Betlém na poslední fotografii k naší škole nepatøí. Potkávám ho ka¾dý den po cestì, zdobí dùm našich sousedù. A proto¾e soused velkomyslnì prohlásil, ¾e je pro potìšení všech kolemjdoucích, posílám ho- alespoò na fotce- i vám. Je nádherný.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: