OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.10

Advent dorazil i do naší třídy. Lucčina maminka pro nás vyrobila nádherný věneček, Bářina zdobené perníčky. „Procítěně“ jsem mluvila o tom, jak máme zejména v tomto období myslet na své blízké, dělat jim radost, doma pomáhat a nezlobit.

Žáčci také rozjímali- ale o sněhu, který se začal zčistajasna sypat z oblohy. Oblehli okna a pak mě začali ukecávat, abychom zítra při tělocviku vyrazili stavět sněhuláka. Co bych pro své miláčky neudělala. Odkládat hry na sněhu na jindy by se nemuselo vyplatit, třeba se rychle změní v bláto a bude po legraci. Tak jsem kývla.

Druhý den dorazili jako jeden muž s „výstrojí“. Kromě tašky s učením táhli i igelitky se šusťákovkou, teplé nepromokavé rukavice, sněhule. A hrozně se těšili.

Následovala motanice v šatně a pak už hurá ven. S jásavými výkřiky padali na zem – první sníh je první sníh. Zimomřivě jsem přitáhla bundu k tělu- ale děti? Kdepak! Myslím, že musely mít sníh i ve spodním prádle. „To neva,“ křičely na mě, když se je snažila upozornit, že budou mít všechno mokré.

Nechala jsem tu hodinu úplně v jejich režii. Myslela jsem původně na soutěže v házení, skákání, stavění, ale když jsem viděla, jak si to užívají po svém, nechala jsem je být. Představte si, došlo i na kotrmelce ve sněhu. Jen jsem jim v duchu záviděla tu bezprostřednost, bezstarostné dovádění, evidentní radost ze života. S těžkým srdcem jsem jednomu zapomněnkovi půjčila své rukavice a ruce zastrčila hluboko do kapes.

Vznikly skupinky stavitelů, házečů, jezdců po zadku – vzájemně se překrývaly, ječely na sebe, blbly. Sníh z kapucí, kapes, čepic i rukavic jsme vyklepávali celou cestu ke školním dveřím a když nás- sněhuláky- uviděla paní školnice, zalomila rukama. Vzala koště a obětavě nás všechny trochu „odmetla“.

Děti se seřadily do zástupu a jeden po druhém prošly touhle „odsněžovací“ kúrou. Došlo i na mě – prý abych jim nezáviděla. Všechny radiátory ve třídě se zaplnily mokrými svršky.

Tvářičky jak růžičky, svačiny mizely rychlostí blesku a protože máme tělocvik ještě zítra…. „No dobře,“ řekla jsem, „ale jen když vám to oblečení stihne uschnout.“

Dokonce i test z prvouky poslední hodinu šel jak „po másle“ a většina dětí si kromě zasněženého oblečení ponese domů i jedničku v žákovské. Dneska se prostě dařilo.

Eva Procházková

Další články autorky:

Deník paní učitelky

První prázdninový týden

Uprostřed prázdnin

Týden na konci prázdnin

Okénko do 2. třídy

Okénko do 2. třídy - 2

Okénko do 2. třídy - 3

Okénko do 2. třídy - 4

Okénko do 2. třídy - 5

Okénko do 2. třídy - 6

Okénko do 2. třídy - 7

Okénko do 2. třídy - 8

Okénko do 2. třídy - 9