OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.9
Kdyby nìkdo tvrdil, ¾e ho pøítomnost inspektorù ve škole nemù¾e rozházet, urèitì by pøehánìl.
„Jsou tu.“ Z okna jsme sledovali pøijí¾dìjící auta a vystupující inspektory. Dìti vzornì zdravily- první den hodnì, pak u¾ trochu míò.
Navenek úsmìvy, uvnitø trochu tíseò. Vypadají mile, zdvoøile zdraví, chovají se pøátelsky – no jo, ale pøišli kontrolovat. O pøestávce jsme se shlukli ve sborovnì u nástìnky, kde se objevil rozpis - kdo, kam a na kterou hodinu. Do naší 2.A zavítá pan inspektor a¾ druhý den,v úterý, na hodinu prvouky. Ach jo.
Hodinu jsem v duchu rozmýšlela o nìco déle ne¾ jindy- kdybych napsala, ¾e ne, stejnì byste mi to nevìøili. Ale pøedvádìt s dìtmi nìjaké „divadýlko“, to by se nemuselo vyplatit. Na údivu a bezradnosti klukù i holèièek by se to toti¾ ihned poznalo. A tak jsme ukázali hodinu bì¾nou, normální.
Jako jindy pøi prvouce dìtièky bìhaly po tøídì - tentokrát jedna øada lezla po ètyøech a pøedvádìla savce, druhá „plavala“ jako ryby, tøetí poletovala jako ptáci (fotka ptákù se bohu¾el nepovedla, jejich zbìsilé mávání køídly se mi rozmazalo). Mù¾ete se pokochat alespoò savci a rybami, které neváhaly ulehnout a vyválet se na podlaze - prý byla sranda.
Chcete-li, prohlédnìte si i fotku pana inspektora, který se usadil se svým notebookem do zadní lavice a pobavenì nás pozoroval. Povolení fotografovat mi samozøejmì poskytl pøedem a nemìla jsem s tím problém ani u ostatních. Jen jeden odmítal a po krátkém pøemlouvání jsme se nakonec „usnesli“ na fotce zezadu.
Dìti brzy zapomnìly, ¾e jsou sledovány a chovaly se úplnì normálnì. Hodina je bavila a k mé velké radosti mìly ruce stále nahoøe. Filip exceloval svými znalostmi o kukaèce. Potìšil mì - vyprávìla jsem jim to u¾ loni - jaká je kukaèka macecha, kdy¾ svá vajíèka strká do cizích hnízd, ale jaká je zároveò stateèná, kdy¾ likviduje ty nejvìtší chlupaté housenky v lese. Pak jsme si všichni s chutí zakukali.
Následovalo øešení zapeklitých problémù - èím je zvláštní leknín, proè jsou v rybníce štiky, jak se rozezná dub od buku èi šiška smrková od jedlové… Podle data narození se pak všichni rozbìhli po tøídì do kouta jarního, letního, podzimního a zimního a hodinu chvilku „øídily“ dìti podzimní - máme pøece listopad!
Následné opisování vìty z tabule narušila roztomilá perlièka. Lucka se zmatenì podívala do svého sešitu, popadla ho a pelášila za mnou. „Paní uèitelko, já tu mám nìjakou èmáranici a nevím, co s ní…“ Pan inspektor zvìdavì zvedl hlavu. Ukázalo se, ¾e ani¾ jsem si všimla, posbíral pár sešitù kolem sebe, prolistoval je a svou prohlídku zpeèetil datem a podpisem.
Lucku jsem ujistila, ¾e má velké štìstí, neb má ve svém sešitì na památku autogram pana inspektora a holèièka se spokojenì vrátila na místo. Na závìr jsme „probrali“ státní svátek, který druhý den následoval a skøítkovi Vlastíkovi, který ze skøínì sleduje, jak budujeme své vlastenecké kompetence, jsme zazpívali „Krásná je krásná naše èeská zem“.
Kromì toho, ¾e si Lukášek na závìr spletl pana prezidenta se sv.Václavem, u¾ všechno probìhlo tak, jak mìlo. Nechci se vytahovat, ale pan inspektor nás velmi pochválil. ®e jsou dìtièky šikovné a hodina moc pìkná. Oddechla jsem si, pøece jen jsem se tak trochu obávala, abychom to škole „nepokazili“. A proto¾e kontrola byla zamìøena pøedevším na vzdìlávací program, školní dokumenty a papíry všeho druhu, k nám do tøídy u¾ naštìstí nikdo další nedorazil.
Ve ètvrtek odpoledne to skonèilo. Cítila jsem ulehèení, kdy¾ jsem se oknem dívala za odjí¾dìjícím autem. Obávaný týden je za námi. Jak to celé dopadlo, na to si teï musíme pár dní poèkat, ne¾ pøijde oficiální písemné hodnocení naší školy. Ale snad dobøe, ¾ádná záva¾ná pochybení zjištìna nebyla, ta drobná se ihned opravila.
A víte, co jsem zjistila? Vypjatá atmosféra stmeluje kolektiv!
Eva Procházková
Další èlánky autorky: