OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.7
Pøedvánoèní focení dìtí – pro pana fotografa fyzicky nároèné (zato velmi lukrativní), pro paní uèitelku psychicky nároèné („rozházený“ celý den), pro rodièe finanènì nároèné (a kdy¾ mají ve škole dìti dvì èi více..!). Ale uznávám, slušelo jim to. A fotky budou urèitì super, pro babièky a dìdeèky pod stromeèek jako dìlané. Holèièky plné lokýnek a pentlièek- jako panenky.
Mašlièek a pentlièek se doèkal i náš tøídní stromeèek. Náš jasan mìl toti¾ svátek, spolu se všemi ostatními stromy. Vyzdobili jsme ho, zalili a svìdomitì a zhluboka jsme u nìj dýchali – dává nám pøece kyslík. Jeho míry- 240 cm do výšky, 6 cm obvod kmene. Bylo to trochu infantilní, uznávám, ale dìti z béèka zas svému stromeèku zazpívaly. Den stromù si budeme pamatovat.
Ve stejný den se na chodbì objevil plakátek: „Pojïte se v sobotu bát do skautské klubovny“. Skauti zvali dìti na oslavu Haloweenu (ani poøádnì nevím, jak se to píše). Dìti jásaly, vymýšlely, co si vezmou na sebe a co jim maminka ušije (to si teda maminky u¾ijí) a „Paní uèitelko, škoda, ¾e mì neuvidíte. Mù¾u se pøijít ukázat?“
A tak jsme s kolegynìmi daly hlavy dohromady a vyhlásily jsme, ¾e kdo chce, mù¾e pøijít v èarodìjnickém obleèení v pondìlí do školy. Ale uèíme se normálnì. Hurá!! Ani strašidelné obleèení neuchránilo druháky od psaní abecedy èi øešení slovních úloh. Zato o pøestávce. Dovedete si urèitì pøedstavit, jak to vypadalo na chodbách.
A proto¾e „radostná“ povinnost dozoru – neboli hlídání dìtí o pøestávce vyšlo na mì, u¾ila jsem si to. Strašidla se míhala, strašila nestrašidla a nestrašidla se taky míhala a jeèela. Dávala jsem pozor, aby se kostlivec nesrazil s bílou paní, aby èernoknì¾ník nepodrazil nohy bludièce a sledovala jsem ruèièku na hodinkách, kdy u¾ koneènì skonèí pøestávka a strašidla i nestrašidla zalezou do svých tøíd.
Proè k Haloweenu patøí vydlabané dýnì? Podle povìsti ¾il byl kdesi v Irsku mu¾ jménem Jack. Byl velmi zlý a po smrti mìl patøit do pekla. Ale byl i mazaný, tak¾e uzavøel s èertem dohodu, ¾e ho tam neodnese. Jen¾e v nebi ho taky nechtìli, a tak Jackova duše dodnes chodí po svìtì, svítí si svíèkou a aby nezhasla, schovává ji do dýnì. Tak tuhle jsme teda neznali- ani já, ani dìti.
Dìti moc potìšilo i spoleèné focení a pøijetí strašidelné delegace panem øeditelem v øeditelnì.
A ještì závìreèný dialog ve 2.A:
Dìti: „Mù¾eme pøijít v haloweenském obleèení i zítra?“
Paní uèitelka: „Nemù¾ete!!!!!“
Eva Procházková
Další èlánky autorky: