OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.6

„Já jsem plaval v zrní,“ hlásil Lukin, když jsem se zeptala, co kdo zažil přes víkend zajímavého. Myslela jsem, že mluví o nějakých vonných granulích, které mu maminka nasypala do vany, ale ne. Fakt plaval v zrní- na dvorku zemědělského družstva v kontejneru s obilím. Vzpomněla jsem si na jeho „odborné zájmy“ při cvičení v přírodě. Dřepl si do pole a se zaujetím zkoumal hroudy a kvalitu orby. Holt mistr se nezapřře.

 
Na cvičení v přírodě nás vylákalo hlavně krásné počasí i barvy, kterými podzim hýří. No, krásné – přestože sluníčko od rána svítilo a obloha byla bez mráčku, děti byly prozíravě maminkami zabaleny do čepic a rukavic a my, kteří jsme je neměli, jsme ruce schovávali co nejhlouběji do kapes.

Šli jsme přes pole a louky, prozkoumali malou elektrárnu na Doubravce. První zastávka byla u ohrady s ovečkami. Zvědavě se na nás přišly podívat až k plotu, ale jekot dětí, které se nemohly domluvit, kam si kdo vleze na fotografování, je přiměl k vyplašenému úprku.

„Dneska je ale tma,“ prohodil Tadeáš. Zapomněl, že má na nose sluneční brýle a svět mu připadal nějak černý. Tak jsme mu je sundali a svět se mu prosvětlil.

Kňourání o bolavých nožičkách přišlo asi po 4 kilometrech. Dětičky, zvyklé na odvoz do školy autem a pohyb spíš minimální, změnily tempo z chůze na plazení. A tak jsme se snažili povzbudit je hrami- přemýšleli jsme, čemu se podobá kouř z elektrárny na obzoru (auto, robot, pejsek, stromeček, veverka..), pěli jsme písně typu „Pes jitrničku sežral“, prokládali jsme chůzi svačinovými přestávkami, které povzbuzují vždy.

Když už se zdálo, že nepomůže nic, vytasily jsme se s kolegyněmi s temnou hrozbou. „Jestli nedojdeme včas a ujede nám autobus, jdeme pěšky i zpátky.“ To zabralo, klopýtající mrňata přidala do kroku.

Cílem naší cesty byl jabloňový sad a velmi moderní třídička ovoce v obci vzdálené 7 km. Na dvoře i vevnitř, kam jsme se podívali, všude samá jablka. Hodná paní spolumajitelka projevila s dětmi nebývalou trpělivost. Ukázala jim, kde se jablíčka koupou, kde se chladí, kudy putují dál. Prozradila nám i takovou zajímavost, že jablka se ve vanách mohou koupat-plavou, kdežto hrušky jdou ihned ke dnu. Věděli jste to?

Na plně automatizované lince kamery fotí každé jablko a podle průměru vedou křižovatkou na cestu ke správné bedně. Když má bedna přesně daný počet kilogramů, sama sjíždí z pásu. Moc chytrá mašinka. Nechyběla závěrečná „třešnička na dortu“ v podobě jablek, která si každý mohl vzít s sebou na ochutnání.

Následným urovnáním tříd na nákladní váze bylo zjištěno, že 1.A váží 480kg, 2.B 560kg no a my- 2.A jsme tak někde uprostřed. Přítomných 17 dětí spolu se mnou váží 540kg. Když si to vydělím a zjistím průměr, radostně vzkazuji Nadě: Vždyť já jsem docela štíhlá a tak se nemusím mučit žádným hubnutím! Mé nadšení tak trochu ochladlo, když si mě jedna holčička přemýšlivě prohlédla a konstatovala, že jejich domácí trampolína by mě „snad“ unesla, protože má nosnost 180kg!!

K autobusové zastávce to bylo naštěstí už jen pár kroků. Děti ani nedutaly, když pan řidič lomil rukama, kolik nás je, a ustrašeně šeptaly, že zpátky už to nedojdou. Naštěstí kolegyně zašveholila, usmála se, byli jsme zachráněni.

A na závěr ještě jednu perličku. Cestou bylo také několik zastávek „toaletních“. Holčičky do keřů vpravo, kluci vlevo za zatáčku… Chlapci nastolili závažný problém. Jak to, že když se vyčůrají, z trávy se kouří? Zamyšleně pokyvovali, když naslouchali přednášce o teplotě lidského těla a tudíž všech tělních tekutin, o námraze v trávě, o vypařování. Skřítek Řešilka by měl z našich výzkumníků radost.

Eva Procházková

Další články autorky:

Deník paní učitelky

První prázdninový týden

Uprostřed prázdnin

Týden na konci prázdnin

Okénko do 2. třídy

Okénko do 2. třídy - 2

Okénko do 2. třídy - 3

Okénko do 2. třídy - 4

Okénko do 2. třídy - 5