Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Konkrétnì - nekonkrétnì
Tak to vidíte - i ta nejsvìtìjší snaha èinit dobøe bývá - jak øekl ji¾ klasik "po zásluze odmìnìna" (a mìl na mysli poøádných pár záhlavcù). U¾ jsem byla naøèena ze slepoty, ¾e nevidím koutek se zdravím - ale øekla bych, ¾e to u mne je spíš slepota psychická. Já toti¾ nejsem diabetik a tak tu Dia-polici prostì nevnímám jaksi zásobárnu zdraví všeobecnì, ale úzce, urèenou jen a jen diabetikùm. Tak ještì jednou - Vlèkovi i Jednoto: promiòte. Nejspíš ty brejle ale opravdu potøebuji.
No a další nespokojené vzkazy mi paní redaktorka vyøídila - ona to dìlá taktnì, ale co naplat i tak jsem si øekla "Co si, káèo, pálíš pusu. Máš si v pohodì kupovat Zpravodaj a jiné nechat, aby do nìj psali." Mám prý psát konkrétnì, „Rady“ takøíkajíc a¾ ke sporáku.
To jste mne tedy nachytali. Mám kamarádku, se kterou jsem se seznámila právì pøes konkrétní rady. Jedna spøátelená redakce mi pøed moha lety nabídla psaní seriálu se zamìøením na ¾eny. No a rovnou mi øekli, ¾e to má být kolem jídla. U¾ tehdy je k takové myšlence nejspíš vedlo to, ¾e je na mne takový barokní pohled. Naplnilo mne to takovým nadšením, ¾e jsem hned tého¾ dne sedla a napsala pár stránek o jídle vùbec a velice vtipnì, jak jsem se tehdy domnívala, jsem do toho vmontovala pár zaruèených receptù.
Kdy¾ jsem to nazítøí donesla do redakce, kouknul na mne šéfík pøes brejlièky: "To sis nìjak pospíšila, dámo (on ka¾dé ¾enské øíkal dámo a nemyslel to nikterak jako poklonu), co kdyby sis skákla k Alici Pinkové, ta opravdu umí vaøit. Dokonce jí vycházejí knihy receptù," - dodal po chvíli, a¾ kdy¾ jsem viditelnì spolkla tu skrytou urá¾ku svého kuchaøského umìní.
Jak se posléze ukázalo, byla paní Pinková jen o stupínek taktnìjší - "Vy vá¾nì umíte psát, ale nezlobte se, kuchaøka nejste" - pìknì mi to srazilo høebínek, to vám tedy povím.
Nakonec jsme to ke spokojenosti redakce daly dohromady - já jsem psala "takové to kolem" a Alice to "konkrétno". A kamarádky jsme dodnes. Tak¾e tato konkrétní pøíhoda budi¾ vysvìtlením, proè se ode mne recepisù nedoèkáte. Já vás ze srdce upøímného mohu nasmìrovat - na vlastním mizerném pøíkladu ukázat, v èem je zádrhel - ale vaøit podle
mne ...
Mùj mu¾ by vám to vysvìtlil docela rád. On toti¾, já nevím jak to ti mu¾ští dìlají, ¾e jsou takoví kumštýøi, ale on opravdu umí. Od minuty by mohl vaøit ve Varech v hotelu Termal. Však podle toho taky vypadáme. Tedy dìti ne, ty to vyskáèí a vytrénují, holka navíc se domácí kuchyni vymkla, jen co rozum nabrala a vepøo-knedlo-zelo do ní nedostaneš u¾ od doby, co chodila do devítky. Ještì¾e nepropadla všelijakým tìm bulimiím a anorexiím. Ale dr¾í se, a kdy¾ u¾ to nejde jinak, odmítá alespoò nadmìrné porce.
No vlastnì - nìjakou tu konkrétní radu pøece jen mám. On nejspíš èlovìk opravdu se nemá "napchávat" div mu ¾aludek nepraskne. S mírou a ne jak to dìlám já nìkdy po nìjaké té dietì - do bezvìdomí. Prostì poslechnout pøírodu - umìt si uvìdomit, kdy je toho akorát a mít vùli pøestat i kdyby to sebevíc vonìlo. A co opravdu je pravda pravdoucí - netýrat se hlady a s dietou se netrestat zato, ¾e jsem cvalda. Najít i na tom zdravém a umìøeném jídle radost a ne jíst rozumnì nejen proto, ¾e jsem se k hubnutí zavázala, ale proto, ¾e mi to chutná, dìlá dobøe a tak. Rozhodnì se celou dobu nezaobírat pomyšlením - tenhle tejden je poslední dietní a od nedìla se u¾ zase mohu poøádnì najíst.
No vidíte, pøece jen jsem dala nìjakou tu dobrou radu - tak tedy ještì jednu poslední: sója není moc k pochutnání, skoro ani ne k jídlu, dokud se èlovìk netrefí do správné pøípravy. Ona toti¾ chytá ka¾dý "šmak", tak¾e si na ka¾dé jídlo musíte vyzkoušet, co èeho ji nalo¾it.
Ten lák a nejménì pùlhodinka macerování je ze všeho nejdùle¾itìjší! To øíká moje sestra! A ta vaøit umí skoro jako Alice Pinková.
Vaše Anna Z. alias Naïa Vencovská