Deník paní uèitelky – 41
Prvòáci v py¾amu
Blí¾ící se konec školního roku se sna¾íme ulehèit a vyšperkovat dìtem i rùznými netradièními akcemi. Tak¾e zatímco vèera jsme z plných sil fandili v ka¾doroèním volejbalovém zápase mezi uèiteli a devá»áky, ( pøízeò mnoha prvòáèkù se pøelévala podle momentální situace na høišti ), pátek byl vyhlášen v naší škole poprvé py¾amovým dnem pøátelství.
Budeme se sice uèit, ale v obleèení naprosto netradièním. „No nazdar, to abych šla koupit py¾amo,“ zaslechla jsem jednu maminku, která se svìøovala druhé s tím, ¾e její synáèek spí doma v triku a trenkách.
Dìti jásaly. Navrhly jsme sice, a» si pøinesou py¾ama v tašce a pøed vyuèováním si je hodí pøes obleèení, pár odvá¾livcù však vyrazilo takto „vyparádìných“ u¾ z domova. Nìkteré podezírám, ¾e vystartovali rovnou z postele.
„Kdy¾ u¾, tak u¾…,“ øekly jsme si s kolegynìmi a narychlo jsme si od jedné ochotné maminky nechaly ušít i spací èepièky, takové ty køemílkovské. Vhodnou noèní košili jsem vybírala dlouho a peèlivì. Nemám odvahu vlo¾it sem naši fotografii (nedostala bych urèitì svolení), ale vypadaly jsme…úchvatnì. Dìti z nás byly hotové. Prohýbaly se smíchy a pištìly radostí. „Co je vám tak smíchu?“ ptala jsem se udivenì.. Mù¾ete si mì prohlédnout alespoò na dìtských výtvorech, a to byly ještì milosrdné.. A tak za všeobecného veselí celý první stupeò pobíhal chodbami v negli¾é. Pravda, uèení jsme moc nedali, ale legrace byla.
Na programu bylo i vyhlášení výsledkù výtvarné soutì¾e s tématem „Škola budoucnosti“. Ta vítìzná vypadá opravdu fantasticky. Její autoøi by si pøáli uèit se ve vìtvích stromu obklopeni bazény, poèítaèi, zoologickou zahradou. Kdoví, tøeba jednou... Vyhlášení probìhlo v tìlocviènì a tam jsme také vyfotografovali nejpoèetnìjší skupinu py¾amákù. Byli to ti s ¾irafou na noèních košilkách - ¾iraf se nám sešlo celkem 17.
A proto¾e jsme to celé pojali i jako den pøátelství – mezi dìtmi z rùzných tøíd a chtìli jsme povzbudit i pocit sounále¾itosti k naší škole, zkusili jsme - celý první stupeò - jít a naši školu obejmout. Udìlali jsme øetìz – dítì vedle dítìte, py¾amák vedle py¾amáka. 160 školákù od 1. do 5.tøídy se chytlo za ruce. Celou budovu se nám obkrou¾it nepovedlo, ale hádek to byl pìknì dlouhý. Pøivolali jsme „na pomoc“ dìti z mateøské školy a udìlali jsme alespoò pevný kruh - spíš šišku - okolo našeho školního høištì. A kolem dokola putoval malý ¾lutý míèek pøátelství - ka¾dý se dotkl..
A pak jsme vystøihli z velikánské ètvrtky kruh a všechny dìti tam otiskly svùj paleèek. Patøíme k sobì. Myslím, ¾e dìtem zùstane dnešní den dlouho v pamìti. A nejen dìtem. I my uèitelé jsme byli spokojeni, jako v¾dycky, kdy¾ máte dobrý pocit, ¾e se nìco bezvadnì povedlo.
Eva Procházková
Další èlánky autorky:
Jarní prázdniny, cesta do Prahy
Povìst i místì zvaném Toèivý vír