Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai, maminèina pamì» a èíslo mobilu
Tai chodí na hodinu èeštiny v¾dy v pondìlí a ve støedu a také èas, kdy hodina zaèíná, je nemìnný. Jen ve výjimeèných pøípadech zaèátek hodiny posunu, ale to Taie v¾dy pøedem varuji a pro jistotu mu zmìnìný èas zapíši do sešitu. Jen¾e to by Tai musel ten sešit pøed hodinou otevøít. A tak se pravidelnì tak pìt minut pøed zaèátkem hodiny ozve mùj mobil. A kdy¾ na displeji ètu, ¾e volá Tai, vím u¾ pøedem, co uslyším: "Paní profesorko, máme dnes hodina?" (Z této sterotypní otázky tvar "hodina" prostì z neznámých dùvodù nemohu vypudit.)
Proto - kdy¾ jsem minulý týden musela zaèátek hodiny posunout z druhé hodiny na pùl ètvrtou -jsem se rozhodla, ¾e vyu¾iji ranní cesty kolem obchodu Taiových rodièù a nechám Taiovi vzkaz o zmìnì èasu u jeho maminky. Maminka byla pøeochotná, ujiš»ovala mne, ¾e vzkaz Taiovi urèitì vyøídí, ale já jsem brzy pochopila, ¾e to nebude vùbec jednoduché. Kdy¾ jsem toti¾ mamince øekla, aby Taie poslala na hodinu na pùl ètvrtou, znejistìla, ale hned se pro jistotu zeptala: "A pùl ètvrté, to jako tøi a pùl, nebo ètyøi a pùl?"Zopakovala jsem jí dvakrát, ¾e je to "tøi a pùl", napsala na papírek 15.30 a odešla s ujištìním, ¾e všechno bude v poøádku. Moc jistá jsem si však po tomto rozhovoru nebyla, a tak jsem pro jistotu ještì Taiovi napsala SMS.
Odpoledne jsem si vyøídila svoje zále¾itosti, a proto¾e jsem mìla ještì pùlhodinku èas, zastavila jsem se v obchodì vedle našeho domu na nákup. Ve chvíli, kdy jsem zaèala vyndávat zbo¾í z košíku na pohyblivý pás u pokladny, se ozval mùj mobil. Na displeji jsem uvidìla neznámé èíslo, a jeliko¾ jsem èekala dùle¾itý hovor, telefon jsem zvedla. Uslyšela jsem však známý hlas : "Paní profesorko, máme teï hodina?" V tu chvíli mìl Tai štìstí, ¾e jsem stála u pokladny, a musela jsem tedy hovor rychle ukonèit. Øekla jsem tedy jen : "O pùl ètvrté!" a ukonèila hovor.
Kdy¾ se za pùl hodiny høíšník objevil pøede dveømi, bafla jsem na nìho hned v pøedsíni: "Tai, proè mi ještì voláš, kdy¾ máš zprávu ode mne v SMS a ještì navíc ti správný èas pøipomnìla maminka?!" "Jo, maminka!"pronesl Tai otrávenì a zvedl oèi k nebesùm, "ta mì k vám posílala, ¾e mám hodinu ve tøi!"
Pomyslela jsem si tedy, ¾e se vzkazy tlumoèenými pøes Taiovu maminku propøíštì konèím, ale vzpomnìla jsem si na SMS.
"A pøeèetl sis vùbec SMS, kterou jsem ti poslala hned ráno?"zapátrala jsem v Taiovì svìdomí.
"Ráno?" vykulil Tai oèi, div mu nevypadly. "Já ráno ¾ádnou SMS nedostal."
V tu chvíli jsem si uvìdomila, ¾e mi pøed tou pùlhodinou volal z jiného èísla, ne¾ které mám ulo¾eno pod jeho jménem.
"Tai, a teï jsi mi volal ze svého mobilu?"
"Ano, ze svého,"pøikývl.
U¾ jsem tedy byla doma. "Ty máš nový mobil, ¾e?"
"Jooo, dotykáè!" pøitakal hrdì.
"No jo, miláèku, a proè jsi mi to neøekl? Já jsem ti volala na staré èíslo," povzdechla jsem si. "Já asi zapomnìl," vypustil Tai svou oblíbenou zaklínací formuli a poškrabal se za uchem. "Tak mi honem to nové èíslo nadiktuj!" kula jsem ¾elezo, dokud bylo ¾havé.
"No jo, ale já tu mobil nemám," odpovìdìl.
"A zpamìti si èíslo nepamatuješ?" chytala jsem se posledního stébla. Taie jsem však touto otázkou jen rozesmála:
"To teda nééééé! Já pamatuji tak akorát, kdy jsem narodil-a to všechno!"
Ještì jsme se nezaèali uèit a u¾ mi šla hlava kolem, zatímco Tai byl v klidu a se zájmem pozoroval moje sna¾ení. Naštìstí jsem si pak uvìdomila, ¾e Taiovo èíslo zùstalo v pøijatých hovorech, a tam jsem ho taky po téhle køí¾ové cestì našla...
Míla Nová