Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai, historie a Sko»ané
Svého èasu bylo nutné v našem školství zdùrazòovat v pøípravách uèitelù na vyuèování tzv. mezipøedmìtové vztahy.
V praxi to znamenalo asi to, ¾e rozebírali-li jsme v èeštinì souvìtí, v nìm¾ byla zmínka o tom, ¾e pøímky kolejnic se v dáli sbíhaly, u¾ jsme, by» èasto krkolomnì, museli vzpomnìt, co o pøímce dìti vìdí z geometrie. Jestli¾e jsme psali diktát "na velká písmena", nesmìli jsme text zapomenout vyu¾ít ve spojitosti s výukou zemìpisu èi dìjepisu, zvláštì pak s novodobými dìjinami. A tak bych mohla pokraèovat. Pomalu lituji, ¾e dnes u¾ to po mnì nikdo nechce, proto¾e v hodinách , které trávím s Taiem, o mezipøedmìtové vztahy skuteènì nouze není.
Píšeme diktát o bitvì na Bílé hoøe. Cviènì Taie nutím, aby mi bitvu zaøadil èasovì. Zaène vyrábìt vrabèí hnízdo, který¾to pohyb obèas prokládá bušením do hlavy. Kdy¾ zaènu být netrpìlivá, vypustí z úst pokusnì: "Sedmnáct set..." a po oèku mne pozoruje, co já na to. Kdy¾ se zamraèím, zabuší si zbìsile na èelo a vyzkouší další variantu. Asi na ètvrtý pokus se trefí.
V jiném diktátì je zmínka o K. J. Erbenovi. Pro jistotu nadhodím kontrolní otázku:
"Doufám, ¾e ještì víš, kdo byl K. J. Erben!"
"Erben? No to je ten borec, co dìlal básnièky!" odpoví Tai s bohorovným klidem.
Ovšem kdy¾ se v diktátì objeví zmínka o Temelínu, Tai polo¾í propisku a diktát nediktát zaène mi vysvìtlovat svùj názor na jaderné elektrárny.
Pokud takto zamìstnává jen svoje mozkové závity, nemám námitky. Horší u¾ je, kdy¾ pøijde s nìjakou více èi ménì popletenou historickou událostí èi postavou a chce, abych mu o ní nìco øekla. Jako nedávno. U¾ ani nevím jak, dostali jsme se k otázce samostatnosti Irska a Skotska v rámci Velké Británie.
"A, paní profesorko," vyrukoval najednou Tai s dotazem, "jak se jmenoval ten Sko»an, co bojoval za svobodu Skotska a byl hrdina?"
Nejprve jsem se vzpamatovala z pøímého zásahu "Sko»anem" a pak jsem se sna¾ila o nìm zjistit nìjaké podrobnìjší údaje. Jen¾e marné byly moje snahy. Tai vìdìl jen to, ¾e o nìm byl film na Primì a za dostateènì pøesný údaj o záhadném hrdinovi pova¾oval sdìlení, ¾e byl "takovej napùl modrej." Ovšem tyto pozoruhodné informace mì k rozluštìní nepøivedly. A¾ s pomocí pøátel sledujících v TV filmy jsem se dopracovala k filmu Stateèné srdce a pak u¾ mne Google dovedl ke jménu Sir William Wallace. Ovšem ten "napùl modrej" mi vrtal hlavou. Ale i tady jsem se doèkala neèekaného rozuzlení. Tai se širokým úsmìvem vytáhl svoje milované "písíèko" a pøedvedl mi poèítaèovou hru, kde v roli onoho hrdinného bojovníka vystupoval kocour, který mìl modrobílé váleèné vybarvení svého èenichu!
No, obèas bych Taie ráda i zaškrtila!
Míla Nová