Deník paní uèitelky – 39
Volby a MDD
Tyto dvì události spolu samozøejmì nijak nesouvisí, spoleèné mají pouze to, ¾e nás obì „potkaly“ ve stejnou dobu.
Dìti se na mì docela mraèily, kdy¾ jsem vyhlásila, ¾e tìlocvik tentokrát nebude- venku prší a tìlocvièna je zavøená, stala se z ní volební místnost. Ihned jsem se dostala trochu do problémù – zkuste takhle malým dìtem srozumitelnì vysvìtlit, co jsou to volby a proè jsou dùle¾ité. A tak jsem vyprávìla – obèas doplòována dìtskými „rozumy z domova“ – „Naši nepùjdou, stejnì to nemá cenu…“ „My budem všechno škrtat, øíkala máma…“
Myslím, ¾e jsem to nakonec docela zvládla. A kdy¾ jsem slíbila, ¾e:
a) pùjdeme si tu vyzdobenou tìlocviènu poøádnì prohlédnout
b) místo tìlocviku uspoøádáme ve tøídì turnaj v pexesu (u¾ dávno slibovaný pøi probírání písmenka x )
... a byli jsme u¾ zase kamarádi.
Paní školnice nám na chvíli odemkla ji¾ peèlivì uzavøenou tìlocviènu a dìti prošmejdily, co se dalo. Schovaly se za zástìnu, pokusily se „dohlédnout“ škvírou na dno volební urny, spoleènì jsme z nástìnky èetli jména nìkterých kandidátù. Navrhla jsem jim poprosit rodièe, a» je vezmou odpoledne s sebou- tøeba kdy¾ budou hodní, dovolí jim i „spoleènì“ vhodit hlasovací lístek. V pondìlí jsem se dozvìdìla, ¾e mnozí se svou prosbou uspìli.
Pak jsme se vrhli na pexeso. Do nièeho jsem nevstupovala, jen jsem z povzdálí pozorovala: Ten nechtìl pùjèit, ten se posmíval, ten švindloval, ten se hádal… nejsou ty „moje“ dìtièky poøád jen vzorové.
Na úterý 1.èervna se tìšily všechny, moc. V naší škole je takovým zvykem, ¾e nejstarší dìti pøipravují malým z 1.stupnì (1.-5.tøída) zábavné dopoledne. Vylosovaná dru¾stva dìtí pobíhají po školním dvorku (letos- kvùli poèasí- výjimeènì po tìlocviènì) a plní rùzné sportovní i legraèní úkoly. A to nejlepší nakonec- za vyhrané body si jdou všichni nakonec nakupovat. Dárky od sponzorù, rodièù i zakoupené za peníze od rodièovského sdru¾ení- drobnosti, které jsou „nad poklady“.
Ka¾dé z dìtí má na triku pøipevnìnou cedulku s obrázkem svého dru¾stva a tak tu a tam pomáháme najít „hejno“ zatoulané rybièce, ztracené botièce a øešíme problém typu: „Paní uèitelko, nevíte, kudy šly mašlièky- já jsem se jim ztratil…“ 35 pìtièlenných dru¾stev, to u¾ je poøádný zmatek.
Hem¾ení v tìlocviènì, hem¾ení u improvizovaného stánku, spokojené dìti. „To bylo bezva, a kdy u¾ zase pùjdem nakupovat?“ A tak navzdory dešti- v naší tìlocviènì dnes svítilo sluníèko.
Eva Procháková
Další èlánky autorky:
Jarní prázdniny, cesta do Prahy
Povìst i místì zvaném Toèivý vír