Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Z mé kní¾ky – 2
Pruderie zpùsobila trauma na celý ¾ivot
První prázdniny! Do školy chodil rád a vlastnì mu bylo k smíchu vzdychat po prázdninách, kdy¾ škola byla tak zajímavá, ale mezi dìtmi se to tak patøilo. Hluèná parta dìcek se vehnala do dvora, který jediný ve vsi mìl dost prostoru k hrám, schovávaèkám, k divoèení.
K veèeru se dìti pøece jen unavily a zalezly si do kùlny. Ani neví, kdo to tehdy zaèal - prostì si zaèaly povídat o vìcech, o kterých nikdo z dospìlých s nimi nechtìl mluvit. A proto¾e výchovou a v¾itými zábranami je nemyslitelné dozvídat se o tom, jaký je rozdíl mezi chlapeèkem a holèièkou, zvolily i tyto dìti, jako stovky tìch pøed nimi - hru na "jako". Pøi té se mù¾e doopravdy cokoliv bez pocitu podivného provinìní. Prostì si hrály na pana doktora.
Pøísná, tak trochu nevlídná matka nebyla zprvu tou hluènou hordou pøíliš potìšena, ale pøece jen zpozornìla, kdy¾ dvùr utichl. Ka¾dá matka více dìtí ze zkušenosti ví, ¾e náhlé ticho znamená nejhorší alotria. Vyšla na dvùr a rozhlí¾ela se. Ven nešly, brána byla zavøená. Tak¾e kùlna!
Ještì nì¾ vzala za závoru nìjakým tušením vìdìla, co uvidí. I to je zvláštní nadání matek - pøedvídat. A její prudérní, v tehdejších pojmech slušnosti vychované srdce se sevøelo pohoršením. Dìje se nìco nemravného, nízkého, nenapravitelného. Jako dívka "z dobré rodiny" byla vedena pøísnì a v naprosté nevìdomosti o "tìch vìcech". Bylo nemyslitelné vùbec pøipustit, ¾e se dìjí. Kolik pøemáhání ji pak stálo podvolit se man¾elským povinnostem. Dosud to vše vnímá jako pohanu. Poni¾ující chvíle, které nechápe a odmítá, za které se stydí, ale se kterými jí nezbylo, ne¾ se smíøit. Jako všem ostatním nepouèeným a
vydìšeným nevìstám pøed ní.
Pohled na synka s polosvleèenými trenýrkami, jak se zcela vá¾ným zájmem se úèastní zkoumání, ji zcela omráèil. Nedokázala soudnì uva¾ovat. Nedokázala ani domyslet, jak její hysterická reakce syna zahanbí. Jak zcela zbyteènì zdùrazní dìtem, ¾e tìlo a jeho zkoumání je nìco špatného, neslušného - a tím naprosto zákonitì zvýší jejich zvìdavost. Ta hrùza! Ta hanba! - S køikem vyhnala dìti do ulice, pevnì za nimi zamkla a nad vydìšeným synkem vyøkla hrozný ortel. Celé prázdniny ani na krok beze mne! A ¾ádní kamarádi! Taková ostuda! Jak vùbec budeme moct mezi lidi! Naše rodina, dosud tak vá¾ená, ctìná, sloup celé obce - tatínek, na kterého se ostatní obracejí s prosbou o radu, o pomoc, nejvá¾enìjší obèan - a tohle vyvede jeho syn!
Nastaly dva mìsíce osamìní. Chlapec bloudil po tichém dvoøe, upjal se na starší sestru, která jediná byla jeho záštitou. Otce se stydìl, a o to víc ho miloval a obdivoval. Ale miloval i tu vìènì nespokojenou matku, která prostì u¾ byla taková, ¾e ¾ivot poci»ovala jako bøemeno, které nám bylo urèeno odevzdanì nést a neèekat slitování. Tou¾il po jejím pohlazení, laskavém odpuštìní høíchu, který musel být strašlivý, kdy¾ následoval takový trest, ¾e se zaèal pomoèovat. Noc co noc se budil do vlhkého páchnoucího lù¾ka. V rodinì se o tom nemluvilo, byli vychováni k ohleduplnosti, ale matka mu to nijak neusnadnila.
Po prázdninách se do druhé tøídy vrátil jiný chlapec. Dìti u¾ dávno na pøíhodu zapomnìly, ale on u¾ se opravdu ostýchal podívat do oèí loòských kamarádù. Pocit zahanbení za vlastní nedostateènost byl pevnì zafixován.A lety spíš rostl, ne¾ ubýval. Vìtšina chlapcù se pomoèování zbavuje pøirozenì v období puberty, tenhle s ním pro¾íval i dobu uèení. V posledním roèníku byl u¾ zaøazován na montá¾e s dospìlými drsnými chlapy. Mezi montéry se pro slovo a pošklebky nejde daleko. A tak chlapec sedával celé noci, co byli na montá¾i, nad kní¾kou u stolu a sna¾il se neusnout, jen aby se na jeho vadu nepøišlo. Vzbuzoval sice
také smích - ale poøád to bylo lepší, ne¾ pøipustit odhalení skuteèné pøíèiny svého ponocování.
Kluk to byl inteligentní, pøemýšlivý - a krásný. Holky se po nìm toèily a nejedna neèekala v koutku, ne¾ ji najdou. Prchal pøed nimi v panické hrùze. Vzpomínka na první prázdniny v nìm vyvstala jako hráz proti normálnímu, trochu obhroublému, trochu namyšlenému klackovitému mládenectví, které k jeho vìku patøilo.
Po dvacítce koneènì mohl bez obav spát v posteli i na montá¾ích, ale kdy¾ vidìl ubohém a drsné pøíklady sexu u svých dospìlých spolupracovníkù, nijak to nepovzbudilo touhu poznat to taky. Pak jednou musel slu¾ebnì do hlavní budovy závodu a v sekretariátì sedìla krásná blondýna. O nìco starší ne¾ on, dùle¾itá a schopná. Tehdy ještì nevìdìl, ¾e schopnost nepodmiòuje v¾dy dùle¾ité prcovní zaøazení, ale naopak - dùle¾itý post vzbuzuje zdání schopnosti. A tato mladá ¾ena byla ochotná se s nám s pøátelským zájmem bavit. A èasem se sejít po práci. Má dìvèe - koneènì! Krásné a vzdìlané. Napøímil se pro ten èas a nechtìl slyšet, kdy¾ mu milovaná sestra vysílala varování. Dokonce se na ni doopravdy
rozzlobil.
Mnohokrát si pak její varovná slova pøipomnìl ve strastiplném man¾elském ¾ivotì, kde všechny ideály a pøedstavy padaly, hodnoty ¾eny se po mnoha stránkách ukázaly lichými, v domì vládla i mezi širší rodinou váda, neklid, spory. Porodem dítìte splnila ¾ena svou man¾elskou povinnost a tím s touto nezajímavou èinností doufala skonèit. Potkával jiné ¾eny, ale neumìl k nim pøistupovat pøirozenì. Jeho intelekt se neobešel bez partnera, ale v oblasti sexu - té lidským vztahùm nejpøirozenìjší - zùstal znejistìlý. Skoro jakoby se vracel do jinošského období panických úprkù.
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: