Tajemná a krásná - III

Čím je žena krásnější, tím musí být upřímnější, neboť jen její upřímnost dovede napravit to, co způsobila její krása. Není snadné najít klíč k intimnímu životu paní Boženy. Chápat a nesoudit. Horoucí a současně vyprahlé srdce paní Boženy zřejmě bylo ochotno zahořet pro každou jiskřičku citu. Bohužel, často se ty city měnily v cynismus, hořkost zklamání.

Připomeňme si ještě, že Josef Němec, délesloužící voják s příslušnou výchovou, dostal do manželské postele o dvanáct až patnáct let mladší, romantickou slečnu Betty. V něčem to manželství bylo naplněné až moc. Během pěti let porodila paní Božena čtyři děti. Nebyly to porody vždycky snadné, zejména po tom čtvrtém matka dlouho churavěla. Zdá se, že to manželství bylo vyhořelé již v prvních létech. Důvody byly nesporně na obou stranách, o tom jsem už psal. Některé neověřené zdroje uvádějí, že první posvatební láskou paní Boženy byl malíř Gustav Vacek z Červeného Kostelce. Jisto ovšem je, že prvním skutečným ohněm byl v té době velmi ceněný básník Václav Bolemír Nebeský. Procházka s tou pořád půvabnou černovlasou zelenookou krasavicí, za níž se muži potěšeně ohlíželi, byla zážitkem i pro básníka o více než rok mladšího. Nezůstalo jenom u procházek, zdá se, že tady mladá matka čtyř dětí poznala poprvé skutečný a naplněný vztah k muži. Neřeším morálku, trochu ovšem lituji Josefa Němce. Tolerovat musel mnohé. Praha v té době nebyla velkoměsto, vlastenecká společnost česká měla o čem povídat. Básník z vášnivého vztahu vycouval jako první, důvody můžeme jenom hádat. Smutné ovšem je, že vzpomínal s cynismem až obhroublým.

Já mám největší potíže s druhou velkou láskou Němcové, Janem Helceletem. Muž nesporně vzdělaný, další cynik s medicínským vzděláním, pro něhož to horké srdce zahořelo. S odstupem sto padesáti let má celé Českomoravské bratrstvo trochu komický nádech. S paní Boženou mělo snad pět členů. V Brně na ni ovšem čekal především její dlouholetý přítel a ctitel František Matouš Klácel a patrně opravdu mužný a zkušený Jan Helcelet. Pro českou krasavici hořeli oba, „máček papal“ (tady cituji cynického milence), tedy to nejlepší z koláče krásy, ovšem vyzobal jediný, Helcelet. Noc to zřejmě byla pro oba nádherná, ovšem přistupovali k ní odlišně. Božena žensky, vroucně, Helcelet, kterému v bratrstvu říkali Ivan, spíš s mírným odstupem, trochu cynicky. Ostatně v korespondenci o ní psal jako o „jadrné zvěřině“, které si užil. Asi za čtvrt roku si oba krásnou noc zopakovali u České Třebové. Tenkrát ještě s tím vylepšením, že ve vedlejším pokoji spal Klácel a průběh celé noci si užíval zprostředkovaně. No a potom postupné ochladnutí vztahů, dokonce v korespondenci mezi Klácelem a Helceletem pomluvy. Němcovou nazývali „slezinou“, protože si často stěžovala na problémy s ní. Nejsmutnější se mi zdá, že Boženin milovaný „Ivan“ se snížil ke skutečným sprostotám, když poslednímu žárlivému a mladšímu milenci Jurenkovi popisoval na tu dobu podrobně, jak noc lásky s Boženou tenkrát vypadala.

Dušan Lambl je světlý zjev ve výčtu ctitelů pan Boženy. Také lékař, vzděláním i profesí. Převzal ošetřování paní Boženy po nemocnění doktora Čejky. Vztah to byl patrně hezký a plný, ovšem narušený Lamblovou rodinou, především tedy matkou. Vdaná panička, chudá, to nebyla partie pro jejího syna. Zejména pokud je pravda, že původně se tam rodil vztah mezi Lamblem a mladičkou Sofií Rottovou.

Tady si zase dovolím malou odbočku. Sestry Rottovy, obě v podstatě Němky jako poleno, původem i výchovou, znamenaly mnoho pro naši mateřštinu. Starší Johanku, provdanou Mužákovou, známe jako Karolinu Světlou, mladší Sofie si nakonec vzala lékaře Podlipského (také na závěr jejího života Němcovou léčil). Obě sestry byly ve velmi přátelském vztahu s Němcovou. Karolina Světlá to přátelství ukončila rázem a tvrdě, podobně jako vztah s Nerudou. K důvodům se možná ještě příště vrátím. Zatímco příběh starší sestry je svázán s Nerudou, mladší Sofie zase navázala vztah s básníkem o generaci mladším, Vrchlickým. Ovšem nešlo patrně o vztah milostný.

Blíže o tom - Příběh lásky a cti - I.
Příběh lásky a cti - II. 

Kdybyste se někdy začetli do korespondence paní Boženy a mladičké Sofie Rottové, možná i vás zarazí něžný až láskyplný tón v dopisech těch dvou. Přiznám se, že při prvním čtení mi napadlo i více, než jenom platonický přátelský vztah. Časem jsem se v duchu oběma dámám omluvil, potkala se dvě horoucí srdce. Jsou to zajímavě propletené osudy v tom malém, vlasteneckém světě.

Vraťme se ale k lásce paní Boženy a jejího lékaře. Definitivně dohoří smrtí nejstaršího syna Hynka. Těžko říct, zda si mohl dávat i nějakou vinu, pravdou ovšem je, že žal matky byl hluboký a na vášeň a něhu asi nezbylo místo. Dodejme ještě, že Lambl se později uplatnil v cizině jako uznávaný vědec.

Hanuš Jurenka je další divný stín na duši naši spisovatelky. Milenec o více než jedenáct let mladší, opět medik, student, zamilovaný vášnivě, ale také hystericky. Není mnoho zpráv o tom vztahu. Zdá se, že ho nedokázal mužně řešit sám Jurenka, ač se vyžíval ve smělém, až bezohledném chování. Odjel, spíše utekl, do Polska a po návratu se k Němcové nehlásil. Takhle o vztahu s Jurenkou psala sama Němcová: "Snad ho bude dosti ženských ještě milovat, ale tak bezohledně a vroucně žádná, ani žena, ani děvče. Snad i on to někdy uzná ačkoliv nebude nikdy vědět, co jsem já proň zkusila". Jurenka skončil jako lékař v Březnici, časem se tam i oženil.

Stále znovu hledala lásku, kterou v manželství nenacházela, nehleděla na nic a na nikoho, ubližovala tím sobě i svým nejbližším. Naopak její krása učarovala mnohým, kteří patrně vyslyšeni nebyli. Především její dlouholetý ošetřující lékař, ale i rádce, doktor Čejka, s nímž prožila pár krásných dnů v Ratibořicích a okolí, ale určitě také mladičký Václav Čeněk Bendl, jehož role v životě Němcové také nebyla malá. Ostatně přátelský vztah k mladým studentům vyčítali měšťáci spisovatelce často. No a ve výčtu ctitelů zavržených nemůžeme opominout už zmíněného Klácela. Zvláštní postava. Trochu blouznivec, augistiniánský mnich, možná spíše kvůli zajištění existence. Velký přítel i ctitel paní Boženy, který jí ji ovšem v nouzi nejvyšší odvrhl skoro hrubě. Těžko říct, zda to bylo spíš gesto zavrženého ctitele. Klácel emigroval do Ameriky, ale ani tam velké štěstí neudělal.

Půvabná a okouzlující paní Božena byla zřejmě na vrcholu své záře při prvním pobytu v Praze, na počátku čtyřicátých let (1842 – 1845). Krásná, inteligentní, duchaplná, podle pamětníků skvělá tanečnice, na svém prvním plese v Praze všechny okouzlila. Praha jí dala procházky a výlety se vzdělanou společností. Ovšem také rostoucí odpor paniček, smutek zhrzených ctitelů, problémy doma. Podle mnohých dobových svědků bývala často přirozeným středem společnosti, ale také přitahovala nevůli mnohých.

Nedávno vyšla korespondence paní Boženy. Ve čtyřech svazcích. Prolistujte si ji někdy, začtěte se třeba do jejích moderních názorů na vztahy, nebojme se napsat na sex. Byla svá, moderní, pro tehdejší společnost nezařaditelná. Ostatně, jenom pro tu tehdejší?

Josef Hejna

Už rozvil čas

Vždyť jsem jenom žena