Deník paní uèitelky – 35
Jarní hry
Období památníkù pøichází do tøídy v¾dy nenápadnì, tak nìjak pozvolna. Letos ho zahájila Ane¾ka: „Paní uèitelko, namalujete mi nìco?“ Odmítnout se nedá, schovám milý památník do kabelky a odnáším domù. Druhý den pøibudou další dva a pak u¾ nastává invaze památníkù.
Doma nejprve hledám pastelky. Kdy¾ chodily do školy moje dìti, našla jsem je hned, staèilo sáhnout do jednoho z penálù. Teï je to úkol skoro detektivní. Moudré verše nejsou pro malé dìti to pravé, vy¾adují obrázek, pokud mo¾no krásný… Nejsem zrovna „malíøka“ a tak u¾ si u¾ léta vypomáhám kní¾eèkou, kterou obdr¾el syn u vítání obèánkù. Roztomilé kresbièky podle ní kreslím stále stejné a tak se mi doma posmívají, jakmile nìjaký památník rozlo¾ím:
„Tak co, bude to dnes budík, ptáèek nebo rù¾ièka?“
Zahanbenì pøiznávám, ¾e se rozhoduji podle toho, kterou pastelku se mi zrovna podaøí najít.
Minulý týden jsem byla na srazu spolu¾ákù ze základky. Nevidìli jsme se 37 let. Po prvotním šoku - pøece jen jsme se za tu dlouhou dobu zmìnili - byla spousta legrace a vzpomínek. A víte, co vzbudilo nejvìtší salvy smíchu? Tøi pøinesené památníky! Našel se v nich Rumcajs, kytièky všeho druhu, dokonce i neumìlá kresba Aurory. A veršíky: „Zlaté mládí ti uprchne…“ Tøeba i tihle prvòáci, po letech…
I v uèebnici prvouky máme moc hezké obrázky, prohlí¾eli jsme, co dìlají dìti na jaøe. A s ú¾asem jsem zjistila – pøedstavte si - prvòáci neznají, jak se hrají kulièky, jak se skáèe panák, co to znamená školka pøes švihadlo. Neuvìøitelné.
Rozhodla jsem se udìlat osvìtu. „Zítra pøineste kulièky, švihadla, pùjdeme na hodinu ven.“
Všechno, co jen trochu vyboèuje z bì¾ného uèení, pøijímají dìti s jásotem. Druhý den se dostavily s kulièkami záøícími novotou, se švihadly, která mají dokonce v dr¾adlech poèítadla na poèítání skokù – jaké vymo¾enosti. Od rána se moc tìšily. Vzala jsem s sebou køídu a na školním dvorku vymalovala panáka, pak ještì jednoho.
Jak se skáèe a kam se musí trefit kamínek jsme smìjícím se dìtem pøedvedly s paní školnicí. I pan øeditel, který šel náhodou okolo, neodolal a zkusil si to. (odmìnìn potleskem divákù) . Pak jsme ze škvíry mezi dla¾dicemi vytvoøili trochu šišatou jamku a dali jsme se do kulièek. Naše klasické „hlinìnky“ snad u¾ ani neexistují, dìti mìly sklenìnky a nejevily ochotu o nì pøijít. Hráli jsme tedy „jen jako“ a po skonèené høe se zase kulièky spoøádanì vrátily ke svým pùvodním majitelùm.
Skákali jsme i pøes švihadlo a s holèièkami pletly pampeliškové vìneèky. Zapojili se i kluci, pøinášeli pampelišky holèièkám do klína. Byla to moc prima hodina, no, skoro dvouhodina.. Vyprávìla jsem dìtem, jak je bezva hrát si venku s kamarády a ne vysedávat doma u poèítaèù- já vím, je to házení hrachu na zeï, ale èlovìk to poøád zkouší. Èásteèný úspìch ale pøece jen byl. Jeden z klouèkù druhý den hlásil, ¾e obehrál tatínka o 6 kulièek a Barborka pletla vìneèky prý celé odpoledne.
Náš školní den skonèil sladkou teèkou. Dìti mají u¾ od školky takový zvyk, ¾e kdy¾ má nìkdo svátek èi narozeniny, pøinese ostatním bonbóny a my mu zazpíváme „Narozeninovou“ písnièku. Dnes bylo 7 let Kubíkovi. A k našemu velkému pøekvapení pøinesl místo bonbónù rakvièky a dokonce i šlehaèku. Tak jsme si moc pochutnali.
Zítra pøijdou devá»áci a pomohou nám s dárkem pro maminky. K jejich svátku trénujeme u¾ i øíkanku:
Koèky mají ko»átka,
husy mají housátka.
Mámy mají miminka,
jako moje maminka.
Eva Procházková
Další èlánky autorky:
Jarní prázdniny, cesta do Prahy
Povìst i místì zvaném Toèivý vír