Motorismus a já - II
V letech 1946-1950 jsem byl studentem bratislavské Elektrotechnické prùmyslovky. Byla to skvìlá škola a vdìèím jí za mnohé, byla znamenitou pøípravou na mé budoucí povolání. Nejen to, svým studentùm umo¾nila za nevelký peníz získat øidièské oprávnìní. Teoretická pøíprava vèetnì kursu dopravních znaèek byla zcela zdarma, zaplatit jsme si museli pouze nezbytné jízdy. I v tomto smìru byla škola velkorysá: ¾ádné pøedepsané poèty jízd, ka¾dý jich mohl v podstatì za uznávací poplatek absolvovat tolik, na kolik mìl, kolik potøeboval.
Na první automobil, který jsem mohl v rámci autoškoly osedlat, dodnes s láskou vzpomínám, byla to skvìlá èeskoslovenská Tatra 57 B.
Tatra 57
Na svoji dobu to bylo vozidlo pozoruhodné, i kdy¾ to v porovnání s dnešními stroji nebyl ¾ádný pøepych. Litrový ètyødobý motor, u¾ tehdy vzduchem chlazený, mìl skuteèný u¾iteèný výkon kolem 17 HP, asi 13 kW. Vozidlo bylo vybavené ètyøstupòovou pøevodovkou (+ zpáteèka) a dosahovalo rychlost a¾ 80 km/hod. Zvláštností øazení, v porovnání s dnešními vozidly, byla absence jakékoliv synchronizace pøevodovky, zvláštì øazení smìrem nahoru dùslednì vy¾adovalo pou¾ití tzv. meziplynu, doèasné podr¾ení pøevodové páky v neutrálu pøi souèasném malém pøidání plynu.
Cíle jsem mìl u¾ ve svýchosmnácti vyšší a tak s Tatøièkou jsem se sice se smutkem v srdci, ale pøece jen rychle rozlouèil, své korunky jsem musel šetøit na jízdy na automobilu nákladním, tentokráte to byla Praga RND.
Praga RND se vznìtovým motorem
Naše Erena, jak jsme ji familiárnì øíkali, na naší autoškole pøipravila houf øidièù. Jak jsem se u¾ zmínil, na jízdách jsem musel úpornì šetøit, a jak jsem se posadil za volant, namíøil jsem si to do sítì úzkých ulièek nedaleko bratislavského hlavního nádra¾í, neustále jsem brzdil, zatáèel, øadil s meziplynem, a¾ se mì uèitel autoškoly zeptal, proè se nevydávám, jako mnoho mých spolu¾ákù na pohodlnì pojí¾dìní po silnicích za hranicí mìsta. Vysvìtlil jsem mu to. Byl to hodný èlovìk, pochopil, k mé jízdì zruènosti s Erenou v¾dy poskytl nìjakou tu pùlhodinu navíc.
Na náš první automobil jsem si musel poèkat do roku 1960. Za samostatné vyprávìní by stálo, jakým øízením osudu jsem získal nezbytný poukaz, toho roku se Oktávka ještì nedala zakoupit bez tohoto zvláštního privilegia. Kup znamenal urputné šetøení, vinkulaci ceny ve spoøitelnì na dlouhé mìsíce a pøedchozí Vánoce se odbyly jediným dárkem pro celou rodinu: na stromku v obálce visel tì¾ce dobytý poukaz.
Koneènì nastal den D, hodina H a s nimi vzrušený telefonát mé ¾eny: prodejna nás vyzvala, abychom si vozidlo vyzvedli, jedu s šekem za tebou! Na celých 29500,- Kè, tolik tehdy toto soudobé vozidlo stálo. Sešli jsme se v jediné prodejnì automobilù, v Brnì, Zábrdkách a dokonce jsme si mohli vybrat, na obrovském placu prodejny stály celkem tøi, slovy tøi nablýskaná vozidla, Oktávka, Wartburg a Moskviè. Na tento okam¾iku jsem se dokonale pøipravil, alespoò teoreticky, z dostupné literatury jsem mìl naši budoucí Škodovku nastudovanou do posledního detailu, pøesto jsem za volant usedal ponìkud rozechvìn: od absolvování autoškoly uplynulo 12 let a své jezdecké umìní jsem za tu dobu mohl vyzkoušet zcela vzácnì na nìkolika málo kilometrech.
Naše první rodinné vozidlo, Oktávka
Všechno jsem zvládl, i doplnìní benzínu, hladce jsem projel motoristicky zcela klidným Brnem, první problém nastal a¾ v kopeèku u Centrálky: zpod kapoty vyrazil mohutný gejzír páry a horké vody, ponìkud jsem chladící vodu „uvaøil“. Pochopil jsem, to personál prodejny mi pøipravil malý ¾ertík, deèku pøed chladièem zatáhli a¾ do horní polohy. Asi nevíte, co to bylo, kvalita tehdejších termostatù nezvládala celý rozsah mo¾ných venkovních teplot a muselo se mu vypomáhat: v parním létì vzduch proudil na celý chladiè, v zimì se jeho èást musela pøikrýt, aby nebyla ochlazovaná.
Oktávka nám slou¾ila více ne¾ patnáct let, provedla nás celou naší tehdejší republikou a dokonce i blízkým zahranièím, Maïarskem. Bylo to ideální vozidlo pro kutila, nejménì patnáct let jsem zvládal veškerou údr¾bu a po generálce jsem byl schopen kdekoliv opravit závady, které mi odborníci v rámci této velké opravy do vozidla zavlekly, tøeba na chodníku na Vídeòce rozebrat a novì slo¾it pøevodovku. Následovaly vozy další…
Slíbil jsem vám ještì malé vyprávìní, o chvílích za volantem v opravdové F jednièce, v monopostu Tatra 607. Bylo to v kvìtnu roku 1950 a pøipravovali jsme svazarmovské motoristické odpoledne na výstavišti Slobod v Bratislavì. Jméno slovenského závodníka, který nás podpoøil, si u¾ nevybavím, ale svùj závodní automobil nám dovolil vystavit na výstavišti. Co více, souhlasil, abychom vozidlo na nìkolik dnù vystavovali pøed Slovenským národním divadlem v rámci propagace pøipravované akce.
Tatra 607 v muzeu továrny v Kopøivnici
Byl tu malý problém, v tìch dnech to skvìlé vozidlo bylo bez provozuschopného motoru. Malièkost, naše trojice kamarádù se nabídla, ¾e automobil na místo urèené pøepravíme: jeden zasedne za volant, další dva budou tlaèit. Jestli¾e se vám zdá tento postup za nedùstojný pravovìrných motoristù, nepochopili jste co pro tøi kluky kolem 18-20ti tato pøíle¾itost znamenala. Trasu ze Slobodu k Národnímu divadlu jsme peèlivì a spravedlivì rozmìøili na tøi díly a potom losovali, v jakém poøadí za volant zasedneme. Nejzajímavìjší úsek získal Ilja, prùjezd námìstím SNP, mo¾ná víte, ¾e má docela zajímavý spád, tento úsek vozidlo absolvovalo díky zemské pøita¾livosti; bo¾e, jak jsme mu závidìli. I další hodiny byly nesmírnì poutavé. Navlékli jsme se do montérek (ani nevím, kdo nám je pùjèil) a kolemjdoucí jsme lákali na náš svazarmovský den a jako mechanici pøedního slovenského sportsmena informovali o všech tajích fantastického automobilu, motoru, rozvoru, výkonu, pérování torzními tyèemi, pøipravovaném ejektorovém chlazení (leckterý detail mi natrvalo utkvìl v pamìti). Pro pøesnost dodejme, ¾e na závodním okruhu bylo vozidlo pøedstaveno veøejnosti a¾ na podzim tého¾ roku.
Kdepak, motorismus poloviny minulého století, to bylo nìco zcela jiného, dnešek je ve srovnání s ním nepøíliš zajímavý. Sednete za volant automobilu, který málem jezdí za vás, na jeho motor a pøevodovku si nemù¾ete šáhnout…
Imra Lencz
Fotografie: Tatra 57, Tatra Monopost Wikipedie,
Praga RND www.starenakladaky.websnadno.cz/Praga-A150_-RN-RND.html.
Další èlánky autora: