V sobotu musí být napeèeno i kdyby se èerti ¾enili!
Ètvrtý (zatím poslední) díl filmu DÌTSTVÍ.
V poslední èásti vzpomínkového “sitcomu” byly, jak je v kraji dobrým zlozvykem, avizovány další vzpomínky na zapomenuté chutì a vùnì dìtství.
Pøenesme se tedy o pár let, aby nám zavonìly další chutì dìtství - chutì sobotního odpoledne. Byl to krásný zvyk, v dobách, kdy jsem konèil školní docházku a bráška se ségrou do ní dorùstali. Co si pamatuju, celou naší ulièkou se táhla z ka¾dého domku zvláštní sobotní vùnì. Vùnì peèení na nedìli .
Pamatuju si dost, proto¾e ten Nìmec od Al - honem si nemù¾u vzpomenout jak se vlastnì jmenuje, má do baráku vstup zapovìzen pod trestem ztráty hrdla a všech veledùle¾itých èástí tìla!
Nemyslete si milé dìti, to nebylo jako dnes. Dneska maminka cestou z fitka, pøípadnì od kosmetièky probìhne super - hyper, nebo se zastaví s pøítelkyní na kafíèko v cukrárnì a vzpomene si:
“Tolik hodin! Musím harantíkùm a pøednostovi koupit nìco na zub, snad mají hotové úkoly a vyluxují. Nechala jsem lístek na stole!”
Prstem ukazuje do vitrinky:
Toho dva, tìhle také dva, ètyøi vìtrníky a ještì pro mne ètyøi ovocné, nejdou na figuru!
Hotovo, máme napeèeno!
Doma není vyluxováno, dìtský pokoj pøipomíná spíš ne¾ oblíbené úsloví “Bor…el jako v tanku” plánì po bitvì u Kurska! Na lístku je v rychlosti pøièmáráno:
“Jsme venku (u kamaráda, na staïáku, na dýze- dle potøeby), všecièko udìláme potom! Ahoj, nejanèi, kdyby nìco, zavoláme!”
V okam¾iku totální rezignace pøijde krabice plná sladkostí náramnì vhod. V nastalé chvilce klidu maminka obaluje nervy cukrem. Tatínek pøi sledování sportovního zápolení ani nevnímá co jí. Vìneèek, Malakova, punèák èi Sachra? Dokonèí konzumaci, zaujme polohu ”gauèink”, nos pøikryje novinama a ve snu se vrátí k domácím buchtám. Ve vzpomínkách se pøenese do doby, kdy byl v dvojjedinné roli loveného a zároveò chránìného exempláøe, do doby
pøedsvatebních “namlouvacích“ obìdù u rodièù budoucí drahé polovièky.
“Jen si vezmìte Jaroušku, ne¾inýrujte se, ty napekla Maruška úplnì sama, jenom jsem jí trošku radila. Prý je máte strašnì rád, øíkala, ¾e je vaše babièka pekla taky! Snad Vám budou chutnat jako od ní”.
Past sklapla!
Houbelec, pøemýšlí tatínek ukryt pod novinami. Skonèilo chránìné období “líbánkového menu”, nastoupila syrová realita! Došlo i na peèení. Líbánkové období? Nevíte? Š»astná doba, kdy pro jiné radovánky je chlapovi “ganz egál”, co má na talíøi. Období buøtgulášù. støídajících se s bramborvou kaší s párkem nebo koupenou sekanou pøípadnì leèem s moravskou klobásou z konzervy. Doba prvních kuchaøských krùèkù novoman¾elek.
Tøikrát – a dost! Peèeme! Na úrovni pøírodních katastrof!
Poprvé tìsto vùbec nevykynulo, na vinì bylo vadné dro¾dí. Podruhé, spálila buchty nadranc, kafrala po telefonu s kamarádkou! Popelnici s èernými koulemi i koèky obcházely obloukem. Potøetí a naposledy do náplnì pøišla místo cukru sùl. Sousedovic boxer Aran, který se¾ere všechno, utíkal a zoufale vyl. Máku tatínkovi pøišlo líto, tvarohu a povidel vùbec ne, buchty s touhle náplní nemusí!
Hlava rodiny bla¾enì usnula a ve snu jí pøed oèima pluly buchty. Babièèiny, s mákem!
Do ticha rušeného tatínkovým pochrupováním vtrhly dìti.
“Jéje, zákusky! Hurá! ”
“Maminka napekla! S kamarádkou! Dala si zále¾et, povedlo se!” potutelnì odtušil s vá¾nou tváøí otec.
Boj o poslední vìtrník zaèal. Pod stolem èíhající kocour Mikeš se podle oèekávání stal vítìzem. Ukoøistil v prùbìhu lítého zápolení zbyteèek spadlý na koberec. V duchu známého pravidla o padajícím namazaném krajíci. Jinak to ani není mo¾né!
“Tohle necháme na snídani!”
Zbytky byly pøemístìny do lednièky. Tatínek je pøi pravidelné pozdnì veèerní kontrole dovøenosti lednice zachránil pøed poni¾ujícím okoráním. Zlikvidoval je všechny! Do posledního drobeèku! Do èista doèista!
K snídani byly housky s marmeládou!
Vidíte, slíbil jsem návrat do doby minulé a zatím vyprávím skoro souèasnou “reality show”. Pro dnešek konèíme. Kaju se! Vydr¾te, já se tam s básníkem panem Halasem vrátím! Zpátky o šedesát let!
Doma, doma, doma! To je ono, to je to slovo
jako ten nádherný "špaleK", kupovaný na poutích,
slovo, které hodinu vydr¾í sládnout pod ponebím.
Zavoní chutì domácích koblih, makových buchet a švestkových koláèù!
PS.Po pøeètení prvním hodnotitelem MLP (mojí lepší polovièkou ) jsem byl podroben zdrcující kritice, byl mi odepøen nárok na literární licenci a byl jsem pøinucen místopøíse¾nì prohlásit, ¾e podobná zvìrstva se u nás nevyskytovala ani v období líbánek. Dostal jsem pøíkaz vydat prohlášení, ¾e vše je pouze výplodem mé fantazie. Nic podobného se u nás nekonalo, nekoná a konati nebude. Co¾ tímto, aè nerad, èiním. Jediným dolo¾itelným faktem jsou názvy zákuskù, jména v pøíbìhu vystupujících zvíøat a veèerní pravidelná kontrola lednice. Dokonce tuplovaná, nebo» MLP èasto nemá dùvìru v dokonalosti mého ¾aludku i bohulibého poèínání! Poté pùsobí jako “doèis»ovaè“!
Paradoxnì, první varianta tohoto dílu vznikla 4. bøezna - na Kazimíra. Jak symbolické!
Jiøí Kadlus
Další èlánky autora