Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Tai, ostrov a "hrozný" víno

Taiova nálada nestála za nic. Po prvotní euforii z toho, že mu začínají jarní prázdniny a on se zároveň ocitá bez maminčina bdělého dozoru, se dostavil smutek po mamince, který sílil den ze dne. Ano, Tai je už velký kluk, ale zase se mu začalo vracet těch téměř deset roků, které prožil vzdálený od maminky, a to jenom zesilovalo jeho smutek. Poslední tři týdny mi hned po pozdravu sděloval, kolik ještě dnů bude maminka pryč. Utěšovala jsem ho, jak se dalo, ale byl smutný jako šafářův dvoreček. A tak, abych ho trochu rozebrala z chmurných myšlenek, nechávala jsem mu v hodinách větší prostor, aby se mohl vypovídat.

Ještě než jsme se pustili do diktátu, musel mi Tai poreferovat o novinkách ze školy.
"Tak už nesedím se šprt," oznámil mi.
"S kým nesedíš?" zvedla jsem obočí.
"Jo vlastně-se šprtem," opravil se a hned pokračoval, "ale sedím s holka...no, holkou. To hrůůůza!"
"Jakápak hrůza? Asi jste se se šprtem bavili, tak vás paní profesorka rozesadila,no," usoudila jsem.
"Vůbec nebavili, ale holky paní profesorku naštvaly, tak nás přesadila všechny."
"No tak to se nedá nic dělat, když jste si to zasloužili," hodlala jsem uzavřít diskusi. Ale kdepak! Tai toho měl na srdci ještě víc.
"A já to zase odnesl nejvíc!" prohlásil ukřivděně.

Na můj tázavý pohled mi poskytl vysvětlení:
"Já sedím s holkou, které se všichni smějí. A tak se teď smějí taky mně. A ještě já takový ostrov!"
"Prosím tě, jaký ostrov?"nechápu.
"No já kluk...jsem,"objasňuje,"sedím ve čtvrté lavici, ale kolem samé holky. To fakt hrůza!"
"Ale neboj se, zvykneš i na sousedku," ujišťuji ho.
"Ale já už zvykl, akorát paní profesorka z matematika..." (tu zachytil můj varovný pohled) "...tak z matematiky... ptala, proč já sedím od sousedky kilometr," chichtá se poťouchle.
"Ale šprt byl lepší. Já dnes přinesl do školy "písíčko" a půjčil mu ho. A on byl do něho celou velkou přestávku nažraný!"
Opravila jsem Taie, že kamarád nebyl nažraný, ale zažraný, spisovně bych však raději řekla, že byl do hry zabraný, a už jsem konečně obrátila jeho pozornost k diktátu.

Když Tai zjistil, že v diktátě tentokrát pojedeme na výlet na jižní Moravu, a dokonce navštívíme i vinný sklep, oči se mu opět rozzářily. Tentokrát obsah diktátu k Taiově spokojenosti odpovídal nadpisu, ale pro změnu došlo k nedorozumění. Když jsem diktovala, že děti přivezly z výletu dědečkovi láhev vynikajícího moravského vína, Tai zneklidněl:
"To já nerozumím! Proč nedali na flaška ten, jak se řekne...špunt?"
"Ale Tai,"nechápala jsem, "z čeho soudíš, že tam špunt neměli?"
"No vy diktovala, že víno vynikající...Tak to přece vyteklo, ne?" díval se na mne Tai nejistě. V tu chvíli jsem pochopila, že Tai si popletl dvě předpony a "vynikající víno" považoval za víno "unikající". Tak jsem mu vysvětlila, že vynikající víno je víno velmi kvalitní, a diktát jsme dopsali.

Ovšem když jsem pak diktát opravovala, dočetla jsem se, že "na vinicích dozrávaly hrozný vína". Když jsem nad větou kroutila hlavou, Tai mi bleskurychle podal vysvětlení:
"To já ještě nevěděl, že vynikající znamená kvalitní, tak jsem myslel, že ty vína hrozný!"

Míla Nová