Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai, prázdninová "hygiena" a otazník
V dobì jarních prázdnin jsme se s Taiem dohodli na kompromisu. Proto¾e byly jarní prázdniny Tai by teoreticky nemusel do hodin chodit, jen¾e jeho maminka, jak je obecnì známo, prázdniny neuznává. A tak jsme s Taiem uzavøeli dohodu: v pondìlí na hodinu pøijde, ale ve støedu bude mít prázdniny. Dohoda se nám uzavírala snadno, proto¾e maminka hned první den prázdnin odlétala na tøi týdny do Vietnamu.
I kdy¾ Tai z vidiny maminèiny dlouhé nepøítomnosti nebyl právì nadšený, nedokázala mu ani ona pokazit dobrou náladu zpùsobenou pøedstavou týdenního volna. V pondìlí tedy pøišel výbornì naladìný, ale svou vizá¾í vzdálenì pøipomínal bezdomovce. Halila ho evidentnì "domácí" mikina a znaènì "jeté" maskáèe. Jeho hustá høíva u¾ volala po nù¾kách. Navíc byla èerstvì umytá, avšak neuèesaná, tudí¾ její majitel vyhlí¾el jako rozzuøený dikobraz. Udìlala jsem mu tedy pøednášku o nutnosti èastého proèesávání vlasù a pro vìtší úèinnost ji zakonèila pohrù¾kou:
"Jestli se nebudeš èesat, dostaneš vši!"
Tai rozèilenì povyskoèil na ¾idli a hlasitì zaprotestoval:
"No to teda nééé! Já vlasy neèesaný, ale umytý!"
Vzápìtí však z nìho vypadlo, ¾e si ten den ráno zapomnìl umýt oblièej (tím odùvodnil obèasné "pauzy" v myšlení). A to byla maminka z domu teprve tøetí den! A tak si Tai vyslechl další hygienické školení. Sladký ¾ivot ušmudlánka ho však naštìstí brzy pøestal bavit, a tak na další hodinu ji¾ pøišel ostøíhaný, hned mi pøedvádìl èerstvì ostøíhané "drápy" a jeho obleèení bylo u¾ zase jako ze škatulky.Ale vra»me se k prázdninové hodinì.
Jak u¾ jsem pøedeslala, Tai pøišel do hodiny ve sluneèné náladì.
"Tak co, Tai," ptám se, "jaké bylo vysvìdèení? Ta trojka ze zemìpisu tì neminula?" "Neminula, ale nevadí. Maminka øíkala, ¾e víc vadí, kdy¾ byla loni trojka z biologie."
(Pomyslela jsem si, ¾e v tomto pøípadì je i ta trojka pro Taie úspìch, proto¾e jeho profesor zemìpisu je mùj bývalý kolega, a vím tedy, jak je proslulý svou nesmlouvavou pøísností.) "Ale já tøi známky vylepšil," pokraèuje Tai, "a kdyby ne ta trojka, já by mìl to...jak se øekne? Aha! Vyznamenání."
Ponìvad¾ jsem v minulých týdnech byla svìdkem jeho sna¾ení, chválím ho a dostává za vysvìdèení èokoládu. Tak vysvìdèení je zhodnoceno a jdeme na diktát. Tai v¾dy nedoèkavì vyzvídá, o èem dnes diktát bude, tak¾e si nemohu dovolit diktovat mu jen izolované vìty. Diktuji tedy nadpis:
"Cesta na sever."
"Ó, severní vítr je krutý, poèítej, má lásko, s tím!" zaintonuje Tai nadšenì a já stì¾í zdr¾uji smích. Tentokrát Tai píše lehce, nepadne do pasti, kterou mu nastra¾ili ledoborci rozbíjející kry ani ledoborce, je¾ vytváøely v ledu cestu nákladním lodím. Lehce podiskutuje na téma "tuèòáci a fraky", zamyslí se nad nelogickým názvem ledních medvìdù, kdy¾ lední medvìdi med nejedí, a je vidìt, ¾e je s náplní diktátu tentokrát spokojen. Horší to bylo minulou hodinu. To jsem jako diktát zvolila cvièení z jedné pøíruèky. Cvièení bylo zamìøeno na shodu pøísudku s podmìtem a ponìkud suše líèilo souboj ¾ákù s pøímkami, které se sbíhaly, s nadpisy, které byly výraznì podtr¾eny, s úkoly, které ¾áci úspìšnì vyøešili. Pouze ve dvou posledních vìtách došlo k "polidštìní" pøíbìhu, nebo» rodièe vzali své úspìšné ratolesti do cukrárny, kde dìti zbaštily dorty a oèi jim spokojenì záøily, zatímco servírky pøinesly úèty a rodièe platili velkými bankovkami. Avšak ouha! Cvièení bylo bez nadpisu. Uvìdomila jsem si to a¾ ve chvíli, kdy jsem se nadechla, ¾e Taiovi diktát pøeètu. I øekla jsem coby nadpis první, co mi slina na jazyk pøinesla:
"V cukrárnì".
V tu chvíli Taiovi zasvítily oèi, pronesl v bla¾eném oèekávání "jééé" a pohladil si bøicho. Zaèala jsem èíst, ale èím víc jsem se blí¾ila ke konci diktátu, tím víc mizel bla¾ený výraz z Taiovy tváøe. Kdy¾ jsem doèetla do konce, Tai se na mne káravì podíval a zhnusenì pronesl: " Prej V cukrárnì! V¾dy» cukrárna tam skoro nebyla!Akorát samá matika!"
V ten den mì Tai pobavil ještì jednou. Kdy¾ jsme diktát opravili, ukázala jsem mu na poslední vìtu s pokynem:
"Urèi všechny slovní druhy v této vìtì!"
Byla to vìta tázací. Tai si ji prohlédl a sna¾ivì vznesl dotaz:
"Mám urèit i otazník?"
V tu chvíli si ovšem uvìdomil, jaký nesmysl z nìho zase vypadl, i zabubnoval si na èelo a slovní druhy urèil bezchybnì - bez otazníku, ale zato se smíchem.
Taiovy asociace pøi diktátech bývají nìkdy pozoruhodné a ještì se k nim urèitì vrátím.
Míla Nová