Deník paní uèitelky – 29
Prvòáci v knihovnì
.jpg)
Èáry máry pod koèáry, a» je tady jaro. Vyhlí¾eli jsme a èarovali. Takhle jsme to dìlali ka¾dé ráno skoro celý týden, ne¾ jsme se doèkali. V „dùvìrném“ rozhovoru jsem se dozvìdìla toto:
„Paní uèitelko, já u¾ se moc tìším, a¾ nebude zima. Pøestanu nosit spodní košilku a vezmu si podprsenku.“ Která z holèièek to øekla? Nepovím…
Bøezen je taky mìsícem ètenáøù. Jak udìlat z našich prvòákù ètenáøe? Nauèit je všechna písmenka a vzít je do knihovny. A pøesnì to jsme udìlali. Spolu s písmenkem „ch“ jsme doèetli Slabikáø ( no, na èerven si ještì necháváme x, q, w ) a vydali jsme se mezi kní¾ky.
Paní knihovnice nás u¾ èekala.
„Ty brïo, tady jich je…“ nìkteré dìti byly v knihovnì poprvé a ohromné regály plné knih jim vzaly dech. Jak se s kní¾kami zachází, jak se hledají, proè si máme èíst – to všechno a ještì spousty dalších informací dìti pozornì vyslechly, nejlepší ale bylo, kdy¾ se samy mohly vydat mezi polièky, vybrat si, prolistovat…
Kluci vzrušenì diskutovali nad knihou s dinosaury, nìkdo jen prohlí¾el obrázky, našli se ale i tací, kteøí opravdu „zaujali“ ètenáøské pozice a s rukama na uších - aby je nikdo nerušil - zapomnìli na okolní svìt. „Já si pro tuhle kní¾ku urèitì s mámou pøijdu,“ ujiš»ovala Kristýnka pøi louèení a moc se jí nechtìlo vracet ji do polièky. „Mou kámošku musej doma nutit do ètení a mì zas mamka honí od kní¾ek,“ spokojenì si pochvalovala ètenáøka Barborka.
A tak jsme snad udìlali malý krùèek k tomu, aby se do budoucna kní¾ky staly nedílnou souèástí ¾ivota našich mròat. A proto¾e u¾ témìø všechna písmenka umíme i napsat, skvìl se v ¾ákovských kní¾kách první vlastnoruènì napsaný vzkaz pro rodièe. Jeho znìní? „Pozor, vši.“.jpg)
Po celé naší republice se rozjí¾dí akce „Ovoce do škol“. Znamená, ¾e ka¾dé z dìtí prvního stupnì dostane zadarmo jednou týdnì k svaèinì jablko nebo jiné ovoce èi zeleninu, nebo ovocnou š»ávu. Za našich èasù jsme dostávali mléko, vzpomínáte?
Pøipomnìlo mi to dvì svaèinové školní historky. To kdy¾ jsme s jednou holèièkou pøedloni vytahovaly z jejího pytlíku na kreslení neuvìøitelných 15 plesnivých svaèin. Ale abych zamíøila i do „vlastních øad“, i já jsem pøed lety objevila nìkolik tvrdých chlebù za postelí svých dìtí. A synkova neuvìøitelná omluva? „No mami, to byly jen ty se sýrem, ty se salámem jsem snìdl fakt všechny…“
A proto¾e jaro symbolizují mladé, rozevláté dívky, posílám jednu fotografii usmìvavé Štìpánky, naší tøídní „bøišní taneènice“.
Spolu s ní pøeji všem krásné – snad u¾ koneènì sluníèkové - jarní dny.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: