Deník paní uèitelky – 28
Setkání s „tiskem“…
Stali jste se nìkdy tak zajímavou osobností, ¾e by se o vás zajímal tisk? My jo. Pøiznávám, bylo to jen jako, ale i tak jsme si to u¾ili. Našimi „novináøi“ byli ¾áci 9.tøídy – oni toti¾ mají ve slohu téma interview. A prvòáci se stali zpovídanými celebritami. 
V novináøských notesech byly dotazy pøedem svìdomitì pøipravené, naše odpovìdi se peèlivì zapisovaly. Jak jsem to tak sledovala, nìkteøí prvòáci okam¾itì chytili „manýry hvìzd“ a milí novináøi museli hodnì improvizovat a dost se zapotili. Nìkdo zarputile mlèel a obèas pípnul ano-ne, holèièky se naopak rozjely a nebyly k zastavení.
Štìpánek prozradil, ¾e holky se mu nelíbí a starší sestra ho zlobí. Náš budoucí farmáø Filip má nejradìji vepøové a kdy¾ dìda zapíjí obìd pivem, dostane – jako pomocník - taky loknout. Ane¾ce se ve škole nejvíc líbí, kdy¾ mù¾e mazat tabuli a Barunka velmi zodpovìdnì sdìlila, ¾e zpátky do školky by nechtìla, proto¾e se chce uèit èíst a poèítat.
Ne¾ Bára uspokojivì vysvìtlila, kdo je její kamarád, kdo byl jejím kamarádem vèera a proè u¾ jejím kamarádem není ten, kdo døív, mìl novináø co dìlat, aby se udr¾el „v obraze“. Cílenými dotazy se podaøilo zjistit i takové „tajné“ informace, jako ¾e Kubík má doma dva sportovní poháry a kdo se doma stará o nìjaká zvíøátka.
Holky na dotaz, jestli se paní uèitelka taky nìkdy zlobí, práskly do novin, ¾e jsem mìla v úmyslu pøilepit dva neposedné kluky lepidlem k ¾idlièce... Kdy¾ došly otázky, pøišly na øadu tu ¾ákovské, tu písanky, tu výkresy na nástìnce. Z útrob lavic byly vyta¾eny kartièky s Pokémony èi slavnými sportovci a „novináøùm“ nezbylo ne¾ obdivovat.
Prvòáci se díky pravidelné spolupráci se staršími dìtmi chovali velmi uvolnìnì a bezprostøednì, diskutovali s patnáctiletými, o dvì hlavy vìtšími spolu¾áky jako rovní s rovnými, bylo legraèní je pozorovat. Devá»ákùm teï teprve nastane ta nejdùle¾itìjší práce - z kusých informací a fotografií sestavit smysluplný písemný rozhovor - my jsme naopak strávili pøíjemnou a zábavnou hodinu.
S novináøi jsme se rozlouèili hurónským ahoj, tìšíme se na další „taškaøice“. „Byla to sranda,“ zhodnotila Barborka. „Moc se mi to líbilo, škoda, ¾e to nebylo doopravdy, “ povzdechla Lucka. U¾ se nejspíš vidìla na titulní stránce nìjakého presti¾ního týdeníku. Tak tøeba nìkdy, Lucinko…
Eva Procházková
Další èlánky autorky:
Jarní prázdniny, cesta do Prahy