O jedné zajímavé variaci bydlení seniorù v Holandsku. |
||
Samozøejmnì, kdo tu u nás byl a nebo ten, kdo èetl Èapkovy "Obrázky z Holandska” a vzpomene si na jeho roztomilé kresbièky, které knihu doprovázejí, ten to ví. Nejvíc je tu domeèkù se zahrádkami, selských stavení rozhozených v zelených pastvinách lemovaných místo plotù malými vodním kanálky, zvanými "sloot” , na pastvinách kravièky a ovce, jako hraèky. Nahoøe na severozápadì pak témìø souvislý pás mìst, nazývaný Randstad. Okrajové mìsto. Mìsto, roubící zemi. Ale k tomu musíte bohu¾el v posledních desetiletích pøidat spoustu silnic a dálnic a na nich je¹tì vìt¹í mno¾ství aut. Nikdo neví, co s tím. Nìkdy si øíkáme, ¾e za pár let tu budou jen silnice a nìco luk, na kterých budou udivenì koukat poslední kravièky. Jinak jen mìsta a mìsteèka a pøedev¹ím ty silnice. A auta. A pár zbloudilých cyklistù, kteøí mají na¹tìstí svoje cesty "fietspady”. Ale já vám chci napsat o nìèem jiném. |
||
Skoro v ka¾dém
mìsteèku i vesnici tu máme domovy pro seniory a speciální
samostatné byty pro seniory, které se tak zvanì "opírají”
o tyto domovy. Potom domov s èásteènou péèí pro seniory,kteøí potøebují
dennì èi jen obèas malou pomoc, napøíklad pøi mytí
a oblékáni nebo pøi nákupu. Dal¹í peèovatelské
domy jsou pro ty, kteøí u¾ potøebují soustavnou lékaøskou
péèi. V posledních letech se v¹echny vládní i jiné
instance, které to mají na starosti, sna¾í, aby
senioøi bydleli pokud mo¾no co nejdéle ve svém bytì
èi domeèku, na který jsou zvyklí. Existují proto
organisace, které se to umo¾òují v¹emo¾nými
slu¾bami. Od rozvá¾ení
jídla nazývaného "Stoleèku prostøi se” po praní
prádla, úklid a rùzné jiné pomoci v domácnosti v
tom pøípadì, ¾e senioøi krátkodobì onemocnìjí.
Také ka¾dodenní náv¹tìva o¹etøovatelky u
chronicky nemocných je zaji¹tìna. Platí se za to,
ale pokud je nìkdo opravdu nemajetný, dá se to v¾dy
nìjak zaøídit. Patøí to k povinostem mìsta, èili
magistrátu. |
||
Chci vám napsat o
jedné velmi zajímavé variaci bydlení seniorù. Je to
tak zavné "centrální bydlení”, podporované
stejnojmennou vládní organisací, kde jsou v¹echny
formy tohoto druhu bydlení soustøedìny. |
||
Poslechnìte si, co
vypráví 75 letá paní Fien z mìsta Amersfoortu:
"Pocházím ze statku, z vesnice, kde se v¹ichni
znali. Nemám ráda domky se zahrádkami, které mají
dva metry vysoké ploty, aby na sebe lidé nevidìli”. |
||
Proto bydlí Fien
sice ve mìstì, ale ve dvoøe, okolo kterého stojí 60
rodinných domkù s celkem 100 obyvateli. Domy stojí v
kruhu, uprostøed je velká zahrada, kde se dá v létì
krásnì sedìt pod stromy na trávníku, kde si mohou
hrát dìti a o kterou se v¹ichni spoleènì starají.
Fien sama také pracuje ve skupinì tìchto zahradníkù,
kteøí jsou za zahradu zodpovìdní. Ka¾dých pìt ýdnù
je jeden den urèen na "velké” práce. Je to velmi
hezké, v¹ichni si nechají spoleènì dovézt z
restaurace nìjaké jídlo, aby mohli celý den vìnovat
zahradì. V tìchto velkých pracech je také zahrnuta
údr¾ba klubovní budovy uprostøed zahrady, která je
pro v¹echny spoleèná a kde se spolu scházejí
obyvatelé, potøebují-li se o nìèem poradit a
projednat. Ka¾dý den ráno se tam také sejdou na kávu
ti, kteøí mají èas a náladu. |
||
Dal¹í obyvatelka 67
letá paní Anna dodává
: "Velká výhoda je ta kruhová forma staveb i
zahrady. Jsme blízko sebe, ale souèasnì máme soukromí.
Nikdo se nemù¾e dívat druhému do oken. Chceme-li nìkoho
nav¹tívit, tak v¾dycky zazvoníme, èi zaklepeme.
Sousedské vztahy mohou být samozøejmnì dobré také
v normální ulici, ale to je náhoda. V na¹em spoleèenství
je toto sousedství, kontakt a vzájemná pomoc úmyslnì
vyhledáváno. Pokud potøebujeme, najde se v na¹em
spoleèenství v¾dy nìkdo, kdo pomù¾e. V pøípadì
nemoci, kdy je tøeba nakoupit a uklidit a obstarat rùzné
vìci je to velmi pøíjemné”. |
||
V tomto dvoøe
bydlé vìkovì rùznorodá spoleènost, rodiny s dìtmi,
samostatní jedinci, dìti jen s jedním rodièem.
Nejmlad¹í dospìlé obyvatelce je 26 let, nejstar¹í
78. V¹echno je dobrovolné, nìkdo vyhledává spoleènost
ostatních èastìji, jiný ménì. Pro star¹í
obyvatele je hezké vidìt okolo sebe vyrùstat dìti. Tìchto projektù "centrálního bydlení” jako je tento "Dvùr budoucnosti” je v Nizozemí více. Paní Fien bydlela u¾ pøedtím v jednom z nich, ale cítila se pøíli¹ zavázána zùèastòovat se spoleèných aktivit a to jí nevyhovovalo. Napøíklad bylo v této skupinì zvykem, ¾e v¹ichni ka¾dý veèer spoleènì jedli. V novém bydli¹ti to není potøeba. Je sice skupina, která si nìkdy spoleènì vaøí, ale toho se ka¾dý zùèastòuje skuteènì jen tehdy, kdy¾ má náladu. Samozøejmnì jsou v tomto "dvoøe” v¹ichni spoleènì zodpovìdni za rùzné vìci, ale tento aspekt si zvolili dobrovolnì. Ka¾dý má svùj vastní ¾ivot a vlastní dùm. Ti, kteøí jsou v pensi, vìnují "dvoru” více èasu a energie. Pochopitelnì se vyskytnou nìkdy mezi obyvateli problémy a mnohdy zase také schùzují o vìcech, které nepøipadají ka¾dému stejnì dùle¾ité. Podle názoru paní Fien je potøeba se pøizùsobit druhým a hlavì se nerozèilovat nad ka¾dou malièkostí. Napøíklad nad tím, kdy¾ sousedé jednou neuklidili pøed spoleèným vchodem do domu. V¹echno potøebuje svùj èas a trvá déle, ne¾ ka¾dý z obyvatelù dvora pøesnì ví, jaký podíl na spoleèném ¾ivotì se od nìj oèekává. Fien se napøíklad na zaèátku domnívala, ¾e musí být ka¾dý veèer ve spoleèném baru na sklenièku, co¾ se jí pøíli¹ nelíbilo. Ale na¹tìstí to opravdu nebylo nutné. V celém "Dvoøe budoucnosti” panuje velká tolerance. |
||
Pøed desetli lety byla paní Fien jednou z iniciátorek stavby tohoto bytového komplexu. Zùèastòovala se porad na radnici, s architekty a dal¹ími budoucími obyvateli,ke v¹emu se mohla vyjádøit, na v¹em se podílela. A její názor byl respektován |
||
Samozøejmnì je
tento zpùsob bydlení urèen je pro ty, kterým
vyhovuje a kteøí jsou ochotni obìtovat trochu ze svého
soukromí. Je to ale jen malý a zcela dobrovolný ústupek
. Tak zvaná "privacy” je v Nizozemí nedotknutelná
a i tato forma bydlení privátní sféru zcela zaruèuje. |
||
Vìra Pokorná |
||