Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
Slova vyjmenovaná (døíve vyòatá)
Zaènu tím, co nás zaèalo su¾ovat ji¾ ve 3.tøídì, nebo» tam jsme poprvé poznali tzv. vyjmenovaná slova (kterým se za našeho dìtství øíkalo slova vyòatá). Ale proto¾e píši do magazínu pro seniory, nebudu opakovat øadu slov, která se naší generaci jistì v hlavách usadila natrvalo. Zamìøím se jen na slova, je¾ dìlají pisatelùm ráda problémy. Jsou to vìtšinou slova s vyjmenovanými slovy pøíbuzná, tj. mají s nimi spoleèný koøen (døíve se mu øíkalo základ).
Zaèneme tedy od B.
Tady si dáme pozor na slova pøíbuzná se slovem bylina, jako je napø. èernobýl, býlí.ALE: na støechu usedli bílí holubi (tvar od pøídavného jména bílý), dìdeèek bílí stavení (tvar slovesa bílit).
Nejvíce problémù pùsobí slova pøíbuzná se slovem být, která mají i „mìkké“ protìjšky.
Sledujte:
Maminka ho odbyla, ¾e nemá èas. (Zítra ho zase odbude.) x Hodiny odbily jednu. (Za chvíli odbijí dvì.)
Vojsko dobylo mìsto. (Zítra dobude i hrad.) x Lovec dobil zranìné zvíøe.(Pøíštì ho dobije zase.)
Majetek nabyl poctivì. (Jak ho nabude pøíštì?) x Lovec nabil pušku. (Vystøelí a nabije znovu.)
Po L se èasto setkáváme s chybným pravopisem slova vlys (pojem z architektury-pisatelé ho chybnì pova¾ují za slovo pøíbuzné se slovem „lisovat“).
Další èastá chyba je y ve slovì blízký, blizouèko. Viníkem je tady zdánlivá „pøíbuznost“ s vyjmenovaným slovem blýskat se. Nìkteøí høíšníci ho toti¾ píší dokonce blízkat se.
Dále je potøeba mít na pamìti, ¾e nalíèená tváø ani barvitì vylíèený dìj nemají nic spoleèného s lýkem (lýèím).
Stejnì tak na li¾inách (co¾ jsou trámy) se nedá ly¾ovat.
Je tøeba si zapsat za uši, ¾e aèkoliv se mele ve mlýnì, píšeme mlít (analogicky s tøít).