A pøesto jsme tak sami
Dnešní dobì se øíká post post moderna. Co¾ znamená ve zkratce, ¾e ¾ijeme v moderní dobì. S ka¾dou generací se posouvá míra moderní komunikace na vyšší pøíèku. Kdy¾ tak hledím na generaci jdoucí po chodníku zrakem upírajícím se na èernou kovovou placku, bolí mì z toho srdce. Oni pøece nevidí ¾ivot, který je kolem nich, vidí ho pøes pikslovou obrazovku a mají pocit všeznalosti. Staèí jen zdvihnout oèi a pozorovat své prostøedí a nechat se vtáhnout do svìta reality.
Sám sebe se ptám, jestli èlovìk za 100 let bude vùbec pou¾ívat jazyk. Nebo mu bude pøístroj èíst myšlenky a vzduchem je posílat pøíjemci? Kdo ví, toho se nejspíš nedo¾iju. Také si øíkám, ¾e jestli se z èlovìka, který je odjak¾iva spoleèenský tvor, postupem èasu nestane asociální bytost, nevnímajíc nic jiného, ne¾ smýšlenou realitu.
Ale kdybychom byli bez telekomunikace, která stmeluje všech 8 miliard lidí na celé planetì bìhem lusknutí prstu, co bychom dìlali bez sociálních sítí? Co je tím negativem, kterým se tady tak oháním? ®e není nic krásnìjšího, ne¾ se potkat s nìkým u baru a lehce flirtovat. Dnes si lidé umí vyhledat pomocí internetového prohlí¾eèe veškeré podklady, na které neznají odpovìï. Mohou zkontaktovat svého dálného pøíbuzného na opaèné polokouli. Dovoluji si øíci, ¾e to má svá pozitiva i negativa.
Z vlastní zkušenosti vím, na co se vlastnì ptáme a co nás su¾uje. Máme tøi sta dvacet jedna pøátel na Facebooku, z toho je jich padesát ètyøi aktivních. Problémem je, ¾e napsat mù¾eme teoreticky komukoliv, kdo právì je na internetu pøítomen, ale nemusí vám odpovìdìt nazpìt, nebo se taky mù¾e na vás vykašlat. Jste sami, jako by na svìtì nikdo nebyl. Èlovìk se pak cítí velice osamìlý a opuštìný. Nìkdy je to k pláèi, kdy¾ právì teï potøebujete pomoci. Nìco vás trápí, nenechá vás to spát. Dle mého názoru je mnohem lepší, honem rychle odkrýt peøinu, vylézt z postele a utíkat za rodièi do náruèe a øíct jim vše, co vás tak utlouká. Pøi vá¾nìjší vnitøní poruše navštìvujeme duchovního doktora. Psychologa. Konzultace se z pravidla konají na klidném místì a v soukromí. Pøece nebudete skypovat s doktorem a zpovídat se ze svých neduhù nìkde na námìstí. Upøednostòuje se fyzický kontakt. Pomáhá nám to se otevøít. Kdy¾ tu osobu vidíme a cítíme, mù¾eme ji obejmout. Dává nám to pocit skuteènosti, vá¾nosti.
Opravdové lidi najdete ve svém pracovním okolí èi v rodinì. Tam hledejte oporu a pomoc. Tam hledejte útoèištì. Zpravidla se nevyplácí zatì¾ovat svými problémy nìkoho, koho ani neznáte a nevíte, kdo je to vlastnì zaè. Kdy¾ nemáte tu mo¾nost najít pomoc v rodinì, bì¾te a kontaktuje psychologa v práci. Pokud jste student, tak si naplánovat sezení u školního psychologa.