Neurologické mládí (stáøí) se prý pozná, jak doká¾eme postát na jedné noze. Ostatnì dìti to zvládají bez potí¾í a s radostí. A proto¾e lze to mládí (stáøí) i natrénovat (podporovat), zaøadil jsem toto cvièení do své ka¾dodenní ranní sestavy, které jsem si léta vypiplával a nakonec nazval „Cvièení pro rezavìjící kohoutek“, proto¾e vlastnì a¾ nyní v „rezavìjícím vìku“ se tomu mohu ka¾dodennì vìnovat a navíc nikoliv nìkde v obyvaèce na koberci pra¾ského bytu, ale na zápra¾í s australským sluncem.
Tak¾e rozpøáhnu ruce, a pokrèenou pravou nohu chodidlem opøu ze strany kolena levé nohy, na které stojím. Lze si vygooglovat fotku australského domorodce na èíhané (po našem èekané) se šípem a máte to. Tito pøírodní lidé, kteøí pøed pøíchodem bìlocha nepøekroèili dobu kamenou (èili vùbec nepoznali bronzovou nebou ¾eleznou), tak to spontánnì umìli.
No a kdy¾ takto postojím na levé noze, tak to udìlám stejnì s tím, ¾e stojím na noze pravé.
Nejlépe se cvièí s tím rozpøa¾ením rukou. T쾚í to ji¾ je se sepjetím rukou na prsou jako pøi modlitbì. A vùbec nejt쾚í to je se zavøenýma oèima.
Na levé noze stojím bez problémù 30“, které tomu dennì vìnuji a mohl bych urèitì mnohem déle. Horší to pro me je stát na pravé noze. To balancuji tak max. 20“ jako bych byl na lanì nad Niagarskými vodopády. Urèitì to nìjak souvisí s fyziologii mého mozku a tìla, ale pravidelným cvièením, doufám, se to bude zlepšovat.
Ostatnì obdobný smysl – posilování balance a oddalování podpìry hulèièkou – má i 1. Tibe»an, co¾ ji¾ léta cvièím. To èlovìk té¾ rozpøáhne ruce a 21x se otoèí. Urèitì to nezvládnete ihned. I já jsem zaèínal asi tak jen s 2 otáèkami a dnes to zvládám bez problémù. Navíc u tohoto cvièení prý i roztáèíme zablokované èakry (podle východních uèení naše energetická centra po tìle – hlavních jich je 7). A opìt dìti nám to pøedvedou na po¾ádání té¾ bez problémù.
Tak dejte vìdìt, kolik vteøín doká¾ete na ka¾dé noze postát.