Klub èeských turistù slaví 135 výroèí Vznikl v roce 1888 a jeho pøedsedou se stal Vojta Náprstek. Ale ji¾ dávno pøedtím se toulání v pøírodì stalo tradicí. Na výlety s dìtmi chodil Jan Amos Komenský, dramatik Josef Kajetán Tyl èi Karel Hynek Mácha zase upøednostòovali samotu a klid pøi svých toulkách.
Aby se nebloudilo, tak u¾ v roce 1889 byla èervenou barvou oznaèena první turistická trasa ze Štìchovic ke Svatojánským proudùm a následnì trasa z Berouna na Karlštejn. Nadšenci z Klubu turistù hledali a znaèili další trasy, vydávali mapy, stavìli rozhledny i chatky pro výletníky. Dnes máme hustou sít znaèených tras, která nemá ve svìtì obdoby. Pokud si to seèteme je to 44 000 kilometrù, tedy více ne¾ èiní obvod Zemì podél rovníku. Znám turisty, kteøí ji¾ obešli rovník i 2x a také ty, kteøí se zaøadili mezi tak zvané znaèkaøe. A ne ka¾dý to mù¾e dìlat. V¾dy» celou znaèkovanou trasu musí projít s barvou a se svým batohem dvakrát. Tedy fyzièka je pøedpokladem, a navíc z poèátku, ne¾ si udìlají zkoušky, se chodí se zkušeným instruktorem.
Znaèky jsou barevné, umístìné v¾dy nejdéle po 250 metrech na rùzných podkladech. Strom, skála, patník tam se nejèastìji malují a tam je turista musí hledat. Pro pìší turistiku jsou ètvercového tvaru ze 3 vodorovnými pruhy. Horní a spodní pruh je pro zvýraznìní kreslený bílou barvou. Prostøední jsou modré, zelené, ¾luté nebo èervené. K oznaèení odboèek na trase slou¾í šipka té¾e barvy. Co nám barvy øíkají? Èervená je pro dálkové a høebenové trasy, modrá pro trasy významnìjšího charakteru a také pro regionální trasy. Zelená vytyèuje tzv. místní trasy, které nás provedou okolím oblasti, kde se nacházíme. ®lutá se pou¾ívá ke znaèení zkratek a spojovacích tras. Neplatí však pravidlo, ¾e ¾lutá je v¾dy ta nejkratší. Ka¾dá trasa pro turistu zaèíná u nejbli¾šího rozcestníku, kde má ty nejdùle¾itìjší informace pro svou cestu a také znaèku po které pùjde.
Naše krajina je pro turistiku opravdu stvoøená, nejsou tu velehory, ale najdete i kopce pro vìtší zátì¾. Seniorùm a rodinám s dìtmi zase spíše vyhovuje mírnìjší trasy. Ka¾dý podle svých sil si mù¾e najít tu svou. A pro ty, co u¾ mají své trasy prochozené a láká je nìco jiného, tak si mù¾e zkusit Brdskou høebenovku dlouhou 120 kilometrù propojující vrcholky, nebo okolí Padr»ských rybníkù a hory Plešivec. Èi si projít Šumavu v místech, kdysi nepøístupných. Mezi oblíbené poslední dobou patøí okruhy, které zaèínají a konèí ve stejném místì.
Jen¾e masivní turistika pøináší i spoustu negativù. To nejhorší je mno¾ství odpadu, co po sobì turisté zanechají, a to nejen na odpoèívadlech, ale i podél cesty. Døíve turisté ctili pravidlo, ¾e vše se vezme do batohu, se zase pøinese zpìt.
Náhodnì jsem se setkala s èlovìkem, který vyprávìl o své cestì do panenské Kanady. Nejen o nároènosti pøípravy, dlouhou dobu, ne¾ byl zaøazen do skupinky pìti lidí, finanèní a fyzickou zátì¾ na ledovci i v horské vodì, kde byl odkázán jen sám na sebe, ale i to, ¾e veškeré odpady a to i svoje lidské, musel donést a¾ do skonèené cesty. Pøitom to jsou místa, kam se turista dostane jen výjimeènì a o to je starost o zachování tamní pøírody obdivuhodná a pøíkladná.
Dalším problémem u nás je, ¾e nìkteré trasy vedou pøes soukromý majetek. Nìkterý majitel po zkušenostech s odpadky, volnì pobíhají psi, hlukem èi nehodám, svùj souhlas odvolává a pozemek si radìji oplotí. Další negativem jsou cyklisté, kteøí jezdí po lesních cestách a trasách pro pìší. Kolo pro pøírodu pøedstavuje vìtší zátì¾ ne¾ chodec. Není stanoveno, kdo tam má pøednost a vìtšinou vyhrává ten silnìjší, bezohlednìjší.
Vznikly i populární dálkové trasy z nich je Stezka Èeskem dlouhá pøes 2100 kilometrù, nebo poutní cesta Blaník-Øíp. Existují i ètyøi evropské dálkové trasy, ta s oznaèení E3 zaèíná ve španìlském Santiagu de Compostela a konèí v Bulharsku, na bøehu Èerného moøe. Existují i místa bez davu turistù, co¾ jsou místa mimo hlavní sezónu (kvìten-záøí), nebo alternativní k tìm hodnì navštìvovaným co¾ je nových osmnáct tras. A všechny nabízí hezké zá¾itky i pouèení.