Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ilja Jefimoviè Rjepin, ruský malíø

5. srpna 1844 - 29. záøí 1930

Je pova¾ován za nejvìtšího ruského malíøe devatenáctého století a doby pøedrevoluèní. Zobrazil ve svém díle vedle nábo¾enských témat mnoho námìtù z doby revoluèního kvasu, s ním¾ sympatizoval - ale pouze do revoluce, i kdy¾ se v dobì sovìtského socialismu stal ikonou socialistického realistického umìní. Namaloval portréty mnohých význaèných ruských osobností veøejného ¾ivota, z nich¾ mnozí byli i jeho pøáteli. Zajímavé je, ¾e nìkteøí umìleètí kritikové si všímají jeho dobrého vztahu k jeho ukrajinským krajanùm, i kdy¾ on sám byl pùvodem Rus. ®e jeho ukrajinská témata jsou radostnìjší ne¾ ruská, která èasto vyjadøují chladnost i krutost. - Ovšem mù¾e to být i jejich subjektivní názor.

Jeho dílo okouzluje a¾ do dnešní doby. Svým významem se umìlec postavil do øady svých význaèných  krajanù - spisovatelù Fjodora Michailovièe Dostojevského (1821 - 1881) a Lva Nikolajevièe Tolstého (1828 - 1910) a hudebních skladatelù Modesta Petrovièe Musorgského (1839 - 1881) a Nikolaje Rimského - Korsakova (1844 - 1908) - jejich¾ díla obrá¾ejí myšlenky a pocity svých krajanù oné doby.

Ilja Jefimoviè Rjepin se narodil 24. èervence 1844 v rodinì vojenského osadníka Jefima Vasiljevièe Rjepina a jeho man¾elky Ta»jany Stìpanovny v malém ukrajinském mìsteèku Èugujev ji¾nì od Charkova. Byla to oblast nazvaná ukrajinsky Slobids´ka Ukrajina, co¾ byla oblast, kam pøišli ruští osadníci, kteøí u¾ nebyli nevolníky, ale za mo¾nost obhospodaøovat pozemky byli povinni vojenskou slu¾bou. Tatínek byl vojenskou slu¾bou povinen do roku 1850. Ilja pocházel z rodiny s více dìtmi, kterou postihlo neštìstí, ¾e jedna sestra zemøela ve vìku patnácti let a jeden bratr zemøel ve vìku deseti let. Jeden z Iljových bratøí Vasilij Jefimoviè se ale stal uznávaným flétnistou v Petrohradì.

V dobì Iljova narození rodina zchudla, a tak vyrùstal pomìrnì v bídì. Ve vìku jedenácti let vstoupil v Èugujevì do vojenské topografické školy. Zde se uèil také kreslit a malovat. Proto¾e brzy projevil výtvarné nadání, vydìlával si nejdøíve malováním kraslic pro místního kupce. Podle nìkterých zdrojù za jednu kraslici dostával pùldruhého rublu. Topografická škola byla v roce 1857 - po dvou letech jeho studií zavøena, a tak nastoupil do uèení k místnímu malíøi ikon Ivanu M. Bunakovovi. U nìj zùstal po dva roky, ale proto¾e zaèal vynikat nad mistra, postavil se na vlastní nohy; jeho ikony i církevní dekorace byly ¾ádané. Od svých patnácti let po ètyøi roky dostával církevní zakázky od rùzných místních chrámù. Maloval ikony a restauroval staré. Bìhem té doby nakreslil i vlastní podobiznu a portréty svých blízkých. Tou¾il ale po nìèem vyšším.

V roce 1863 si Rjepin vydìlal tolik penìz, aby mohl odcestovat do Petrohradu. Nemohl se hned hlásit na malíøskou akademii, proto¾e nemìl ¾ádné znalosti o klasické malbì. Pøihlásil se tedy do Kreslíøské školy spoleèenstva podporování umìlcù (Risovalnaja škola obšèestva pošèrenija chudo¾nikov). Zde se setkal s malíøem Ivanem Nikolajevièem Kramským (1837 - 1887), který ve škole uèil a který si povšiml jeho velkého talentu a pozval ho na návštìvu. Tehdy se s Rjepinem spøátelil a doporuèil ho na Carskou akademii krásných umìní, kam byl Rjepin v lednu 1864 pøijat nejdøíve jako mimoøádný student. Kramskoj byl v roce 1863 také zakladatelem první ruské svobodné organizace umìlcù Artìl chudo¾nikov (Dru¾stvo umìlcù) a Rjepin se brzy stal také èlenem. Kramskoj mu také radil pøi jeho malbách.

V záøí tého¾ roku byl však Rjepin potvrzen na akademii jako øádný student. Jeho vstup na akademii byl spojen s hnutím nazvaným „vzpoura ètrnácti“ - nìkteøí studenti, kteøí mìli právì konèit, vystoupili z akademie na protest, ¾e mají jako závìreènou práci zpracovat nìjaké mytologické a nábo¾enské téma. I kdy¾ s nimi Rjepin sympatizoval, podøídil se akademii. Podle nìkterých zdrojù namaloval „Pláè proroka Jeremiáše nad ruinami Jeruzaléma“, který byl prý právì dùvodem k jeho pøijetí za øádného studenta. Bìhem studií namaloval ještì obraz „Job a jeho pøátelé“ - téma z Nového zákona.

Na akademii zaèal získávat ocenìní - první dostal u¾ v kvìtnu 1865, pak v listopadu 1865 poprvé vystavoval v rámci výstavy akademie svùj obraz „Pøíprava na zkoušky“ a portrét ¾eny. Další ocenìní pøišlo v prosinci 1867 a za obraz „Joba a jeho pøátel“ dostal vìtší støíbrnou medaili v r. 1869. Z doby studií jsou dále známy portrét chlapce a portrét umìlcovy matky Ta»jany Rjepiny z roku 1867, co¾ je podle nìkterých pramenù obraz v majetku èeské Národní galerie. Jednou z jeho prvních zakázek byl skupinový portrét slovanských skladatelù.

Bìhem studií ve škole navštìvoval Rjepin setkání malíøù v bytì Kramského. Umìlci v roce 1870 zalo¾ili Sdru¾ení putovních umìleckých výstav (Tovarièestvo peredvi¾nych chudo¾estvìnnych vystavok) a zkrácenì se podle tohoto názvu nazývali peredvi¾nici. Naformulovali svùj program, kde cílem jejich èinností bylo realistické umìní, zamìøené pøedevším na lidové zdroje, ¾ánrové námìty, podobizny a krajinomalbu. Mezi u nás známìjšími jmény jsou mezi peredvi¾niky tito malíøi, popøípadì výtvarní kritici: Ivan Ivanoviè Šiškin (1832 - 1898), Valentin Alexandroviè Serov (1865 - 1911), Vasilij Grigorjeviè Perov (1834 - 1882) a Grigorij Grigorjeviè Mjasojedov (1834 - 1911), který byl Rjepinovým pøítelem. Jako student se Rjepin zatím jejich kolegou nestal, ale sympatizoval s nimi, proto¾e jejich program pova¾oval za svùj.

V létì roku 1870 Ilja Rjepin s bratrem Vasilijem a nìkolika pøáteli podnikli tøímìsíèní výlet kolem øeky Volhy. Tehdy také pobýval Rjepin nedaleko Stavropolu na jihu Ruska a dìlal skici pro svùj budoucí slavný obraz „Burlaci na Volze“. Skicu pøedlo¾il v bøeznu 1871 na výstavì Spoleènosti pro podporu umìlcù a vyhrála tam první cenu. Burlak je pojmenování tahaèe lodí proti proudu øeky a je tatarského pùvodu. Z roku 1870 existuje také Rjepinùv obraz „Burlaci u táborového ohnì“. Krátce na to, kdy Rjepin vystavoval skicu „Burlakù“, získal také v listopadu roku 1871 první cenu za svùj obraz s námìtem z Lukášova evangelia „Vzkøíšení Jairovy dcery“, který namaloval jako svou závìreènou práci na akademii. Za obraz dostal velkou zlatou medaili spojenou se stipendiem na šest let dalšího studia a z toho tøi roky v zahranièí. - Obraz následuje.

V únoru roku 1872 se o¾enil se sedmnáctiletou Vìru Ševcovou a tého¾ jara se s man¾elkou pøestìhovali do Moskvy. Dcera Vìra se narodila v øíjnu 1872.

V roce 1873 dokonèil svùj olej „Burlaci na Volze“ a akademie jej hned poslala jako dílo reprezentující Rusko na svìtovou výstavu ve Vídni, poøádanou od kvìtna ve stejném roce. U¾ jenom výbìr znamenal pro Rjepina velkou poklonu, proto¾e obraz pøedstavoval úplnì nìco jiného, ne¾ bylo na akademii bì¾né - toti¾ realismus. - Svými „Burlaky“ Ilja Rjepin vytvoøil obraz, vyznaèující se jasným výrazem skuteènosti a hrozbou protestu, zrajícího ve spodních tónech spoleènosti.

 
               
Pochopitelnì byla jeho první cesta v rámci stipendia na vídeòskou výstavu, kde obraz získal bronzovou medaili. Provázela ho man¾elka i s dcerou. Z Vídnì odjeli do Øíma a pak do Neapole. V Itálii zùstali Rjepinovi od èervna do záøí a pak se pøemístili do Paøí¾e, kde si Ilja Rjepin pronajal na Montmartru ateliér a strávil tam skoro tøi roky. Jedním ze š»astných okam¾ikù jeho ¾ivota bylo, ¾e se v Paøí¾i seznámil s ruským milionáøem a mecenášem umìní Savvou Mamontovem (1841 - 1918). V Paøí¾i se narodila druhá Rjepinova dcera Nadì¾da. Z Paøí¾e jsou jeho obrazy „Prodavaè novin v Paøí¾i“, „Rybáøské dìvèe“, „Kùò pro sbìr kamenù ve Velay“, Cesta na Montmartre“, Paøí¾ská kavárna“ a s ruským motivem „Sadko“.

Z nového impresionistického umìní sice nebyl ze zaèátku pøíliš nadšen, ale podporoval ho jako¾to nové, proti akademickému stylu. Sám zùstával vìren svému zpùsobu malby bli¾šímu starým evropským mistrùm. Ale impresionismus do budoucna ovlivnil kontrast a barvitost jeho obrazù; sám se však nikdy opravdovým impresionistou nestal. Bìhem pobytu v Paøí¾i namaloval napøíklad portrét ruského spisovatele Ivana Sergejevièe Turgenìva (1818 - 1883), který ve Francii v té dobì pobýval, i jeden z portrétù své ¾eny. Tehdy ¾ili ve Francii i jiní Rusové, nesouhlasící s carskou politikou, se kterými se Rjepin stýkal. Seznámil se také s významnými francouzskými umìlci, jako napøíklad s hudebním skladatelem Camillem Saint-Saënsem (1835 - 1921) a spisovatelem Émilem Zolou (1840 - 1902). Bìhem svého pobytu v zahranièí ale zpùsobil v Petrohradì rozruch. Obeslal v roce 1874 jeden ze svých obrazù na výstavu peredvi¾nikù, co¾ mìl jako stipendista zakázáno - vystavovat mohl pouze na akcích, poøádaných malíøskou akademií. Ale prošlo mu to a stipendium mu zùstalo.

Zaèátkem léta 1876 se s rodinou vrátil do Ruska a dokonèil svùj obraz „Sadko v podmoøském království“ o houslistovi z ruské pohádky z ruských bylin; pohádku také zhudebnil Nikolaj Andrejeviè Rimskij-Korsakov ve stejnojmenné opeøe. V øíjnu 1876 se Rjepin s rodinou pøestìhoval do svého rodného Èugujeva a pøipravoval skici pro svùj obraz „Nábo¾enské procesí v kurské gubernii“. Za obraz „Sadko“ získal titul akademika. V Èugujevì dìlal studie místních lidí i krajiny. Z roku 1877 je obrázek „Mu¾ièek z nesmìlých“ („Mu¾ièok iz robkich) nebo „Mu¾ík s hloupým pohledem“ (Mu¾ik s durnym glazom). Ale vznikl také obraz „Ukrajinské dìvèe u plotu“ nebo portrét ukrajinského malíøe Archipa Kuind¾iho (1842 - 1910). Vedle portrétù a lidových postavièek zaèal Rjepin u¾ se svými obrazy s revoluèními námìty - vznikl obraz „Pod eskortou èetníkù“.

V roce 1877 se narodil jediný Rjepinùv syn Jurij a v záøí se pøestìhovala rodina do Moskvy, kde zùstali po šest let.

Vznikl také portrét protodiákona, co¾ je v pravoslavné církvi první diákon v diecézi. „Protodiákon“ a „Mu¾íèek z nesmìlých“ byly v roce 1878 vystavovány na další výstavì peredvi¾nikù, k nim¾ se Rjepin tehdy oficiálnì pøidal. Namaloval svùj portrét, portrét dalšího malíøe - Pavla Petrovièe Èis»jakova (1832 - 1919) a rovnì¾ obraz svojí dcery Vìry s názvem „Dívka s kvìty“.

Následující dobu pobýval èasto Rjepin v Moskvì, kde se stýkal hlavnì s pøáteli - malíøem Kramským a hudebním kritikem a archeologem Vladimirem Vasiljevièem Stasovem (1824 - 1906), který mìl také velice blízko ke Lvu Tolstému. Stasov byl pozdìji i Rjepinovým ¾ivotopiscem. Vedle tìchto starých pøátel se stýkal dále s tzv. „kruhem Mamontova“, který zakoupil usedlost Abrancevo, kam zvával své umìlecké pøátele. Mezi známìjší z nich mezi nì patøil hudební skladatel Rimskij-Korsakov, pozdìji tam jezdívali malíøi - symbolisté Michail Alexandroviè Vrubel (1856 - 1910) a Michail Vasiljeviè Nìstìrov (1862 - 1942). Vìtšina umìlcù v místì nechala otisk svého umìní - návrhy exteriérù i interiérù, obrazy a výzdobu. Ilja Rjepin tam v letních mìsících také pobýval. V roce 1878 trávil léto poprvé bez rodiny a pilnì pracoval na podobiznách Mamontova, jeho rodiny, krajiny a místních lidí. Zaèal dìlat skici pro svùj zamýšlený obraz „Odpovìï záporo¾ských kozákù tureckému sultánu Mehmedovi IV.“

Od svého pøestìhování do Moskvy se Rjepin velice zajímal o ruskou historii. Výsledkem byly v roce 1879 historické obrazy „Váleèník ze XVII. století“ a velké plátno s mnoha postavami z doby Petra Velikého (1672 - 1725) „Carevna Sofia Alexejevna v Novodìvièím konventu v dobì popravy støelcù a umuèení všech jejích slu¾ebníkù v roce 1698“. Byl to obraz z období, kdy se vlády v Rusku chtìla ujmout Petrova starší sestra Sofia (1657 - 1704) a byla Petrem ve svých snahách pora¾ena. - Kramskoj byl nadšen, pova¾oval obraz za srovnatelný s „Burlaky“, ale Stasov namítal, ¾e téma Rjepinovi „nesedí“, ¾e jeho umìlecký charakter je takový, ¾e se potøebuje setkávat se skuteèností.

„Skuteènost“ v té dobì Rjepin vylíèil na obraze „Vyprovázení brance“. V roce 1880 cestoval po Ukrajinì a sbíral námìty pro své „Záporo¾ské kozáky“. Chtìl dát obrazu veselý charakter, proto¾e odpovìï kozákù byla ironická. Chtìl vylíèit bodrost ukrajinské povahy. Sna¾il se o historickou pøesnost a historické otázky konzultoval s pøítelem, historikem Dmytrem Javornickým (1855 - 1940). V roce 1879 se mu narodila nejmladší dcera Ta»jana.

V roce 1880 ho poprvé v jeho ateliéru navštívil Lev Nikolajeviè Tolstoj (1828 - 1910). V dobì narùstajícího odporu proti vládì cara Alexandra II. (1818 - 1881), která skonèila atentátem na cara, maloval kolem roku 1880 Rjepin velmi pùsobivé obrazy s revolucionáøskou tématikou. Sem patøí napøíklad „Odmítnutí zpovìdi“ a pak „Zatèení propagandisty“, kde je mladý revolucionáø zatèen v rolnické chalupì èetníky a ti, kterým se sna¾il pomoci a kterým rozdával letáky, se na nìj dívají s odsuzujícím pohledem. Obraz vyjadøuje hlubokou osamìlost zobrazeného hrdiny.

„Neoèekávají ho“ (Ne ¾dali) je obraz o návratu vyhnance ze Sibiøe. Je to obraz s hlubokým psychologickým podtextem, jak hlavní postavy, která se vrací z vyhnanství zdeptaná, ale i jeho pøíbuzných, jejich¾ tváøe vyjadøují radost, pøekvapení i strach. Obraz má pozadí vlastního Rjepinova bytu s tehdy moderním elegantním  nábytkem, který kontrastuje s ošumìlým oblekem navrátilce. Jednotlivé postavy malíø namaloval podle èlenù své vlastní rodiny. Na stìnì jsou portréty ukrajinského básníka Tarase Ševèenka (1814 - 1861) a ruského básníka, na Ukrajinì narozeného, Nikolaje Alexejevièe Nìkrasova (1821 - 1878).

V roce 1881 pracoval Rjepin v Moskvì i v Petrohradì. V Petrohradì tvoøil rozmìrné plátno „Nábo¾enské procesí v kurské gubernii“, kde rovnì¾ jako i jiných obrazech s vìtším mno¾stvím osob, vykreslil rùzné charaktery, sociální rozdíly, popøípadì napìtí mezi spoleèenskými skupinami. Na zaèátku roku 1882 se i s rodinou cele pøestìhoval do Petrohradu, ale u¾ zaèínala krize jeho man¾elství, které nebylo pøíliš pevné v dùsledku èastých malíøových nevìr. V roce 1883 podnikl Rjepin cestu po západní Evropì - Nìmecku, Holandsku, Francii, Španìlsku a Itálií, kde se obdivoval pøedevším Diegovi Velázquezovi (1599 - 1660) a Tizianovi (1477 - 1576), ale Rembrandtem (1606 - 1669), pøes své døívìjší sympatie k nìmu, byl spíše zklamán.

Nejpùsobivìjším obrazem Ilji Rjepina je nepochybnì obraz „Ivan Hrozný a jeho syn“ z roku 1885, který vzbuzuje emoce jak svým obsahem, tak pojetím. Jedná se o okam¾ik 16. listopadu 1581, kdy car Ivan IV. Hrozný (1530 - 1584) v záchvatu vzteku neoèekávanì smrtelnì zranil svého syna a s pøáním zvrátit bìh vìcí jej objímá - a na obraze je vidìt jeho úlek i lítost. Podle nìkterých zdrojù obraz, který je povìšen v Tre»jakovské galerii v Moskvì, velice pùsobí na nevyrovnané lidi - dokonce kdosi jej na zaèátku dvacátého století znaènì poškodil  no¾em. Mezi výrazy obou postav je vidìt rozdíl v klidném výrazu umírajícího a ve škále emocí vraha. Pro postavu cara byl Rjepinovi modelem jeho pøítel, malíø Mjasojedov.

Pøátelé malíøovi byli nadšeni, ale konzervativní èást vysoké ruské spoleènosti byla šokována a obraz odsoudila. Vyjádøil to Konstantin Petroviè Pobìdonocev (1827 - 1907), kterého mimochodem Rjepin také portrétoval a který byl ruskou „šedou eminencí“a poradcem tøí carù. Zastával funkci nejvyššího zástupce svatého synodu, co¾ byl v podstatì vrchní dohled nad ruskou pravoslavnou církví. Sdìlil, ¾e car o obraze øekl, ¾e urá¾í mnohé pocity vlády, tj. cara samotného. - Obraz zakoupil Pavel Tre»jakov, ale na carùv pøíkaz musel obraz být zavìšen v místì veøejnosti nepøístupném. Pouze v roce 1913 bylo mo¾né obraz vidìt.

V roce 1886 trávil Rjepin ještì s rodinou letní mìsíce v Terijoki v nynìjším Finsku, ale v roce 1887 se man¾elé rozešli, man¾elka odešla se dvìma nejmladšími dìtmi a Ilja Rjepin mìl na starosti dvì starší dcery. Man¾elé se marnì pokusili o smír ještì v roce 1890. Nìkteré prameny ale uvádìjí jiná data. V roce 1887 ale nastala také roztr¾ka mezi peredvi¾niky a Iljou Rjepinem - zcela od nich odešel z dùvodu zmìn v jejich statutu, kde byli diskriminovaní mladí a noví èlenové. V osmdesátých letech se Rjepin stále zabýval „Záporo¾skými kozáky“, chtìl vyjádøit ukrajinskou rovnost, bratrství a republikánskou ideu.
V roce 1888 kvùli tomu cestoval se synem Jurijem po po Ukrajinì, kde sbíral podklady k „Záporo¾ským kozákùm“. - Obraz dokonèil po tøinácti letech v roce 1891 a opìt ironií bylo, ¾e pøes všechny svobodomyslné myšlenky, které malíø do obrazu vlo¾il, obraz zakoupí sám car za obrovskou sumu pìtatøiceti tisíc rublù. Obraz je nyní umístìn v Ruském muzeu v Petrohradì.

Po celou dobu svého malíøského pùsobení namaloval Rjepin spoustu podobizen. Byly to obrazy ze všech vrstev spoleènosti a¾ po cara Mikuláše II. (1868 - 1918). Mezi jím portrétované osobnosti patøí napøíklad: malíøùv otec Jefim Rjepin, man¾elka, dìti, bratr Vasilij, pøítel a uèitel Ivan Kramskoj, pøítel - hudební skladatel Modest Petroviè Musorgskij (1839 - 1881), jeho¾ portrét dokonèil Rjepin krátce pøed skladatelovou smrtí, kdy¾ u¾ byl v nemocnici, dále portréty mecenáše Mamotova a jeho rodiny, portréty pøítele - kritika Stasova a jeho man¾elky, portrét pøítele - malíøe Mjasojedova. Další známé osobnosti, které portrétoval, byli: hudebníci Anton Grigorjeviè Rubinstein (1829 - 1894), Alexandr Konstantinoviè Glazunov (1865 - 1936). Glazunovùv portrét maloval Rjepin v roce 1887 a o dva roky pozdìji se mu Glazunov odvìèil „Orientální rapsodií“ opus 29, kterou mu vìnoval.

Posmrtnì namaloval Michaila Ivanovièe Glinku (1804 - 1857), cellistu Alexandra Valerianovièe Ver¾ibilovièe 1850 - 1911). Dále jeho modely byli nìkteøí tehdejší významní ruští lékaøi, vèetnì Vladimira Michailovièe Bechtìreva (1857 - 1927) a fyziologa Ivana Petrovièe Pavlova (1849 - 1936), kulturní mecenáš Pavel Michailoviè Tre»jakov (1832 - 1898); spisovatelé a básníci - Lev Nikolajeviè Tolstoj, ji¾ zesnulý ukrajinský básník Taras Hryhorjeviè Ševèenko a Dmitrij Sergejeviè Mere¾kovskij (1865 - 1941). Z dalších vìdcù byl Rjepinem portrétován ještì chemik Dmitrij Ivanoviè Mendìlejev (1834 - 1907). Portrétoval i øadu peredvi¾nikù, politikù, magnátù a vysoce postavených lidí. Rjepin portrétoval snadno, nìkdy dokonce zpamìti, jako napøíklad Tolstého portrét, jak le¾í na trávì.

Zajímavé ovšem je, ¾e Rjepin portrétoval i politika, který byl velmi èasto terèem revolucionáøù - ministra vnitra a policejního øeditele a který také zahynul v dùsledku atentátu - Vjaèeslava Konstantinovièe von Plehveho (1846 - 1904). - Nìkdy je také zajímavé hledat identitu Rjepinových modelù - stali se slavnými, èi spíše jejich jméno je známo, pouze díky tomu, ¾e je maloval Rjepin, ale jejich osobní význam, by» to byli vysoce postavení potentáti, zcela vyhasl. Pøi pohledu do jejich zobrazených tváøí èlovìka manì napadne, ¾e se jim mohla jejich vlastní podobizna vùbec líbit, kdy¾ z obrazu pøímo pøekypuje jejich nadutost.

Zaèátkem devadesátých let namaloval Rjepin ještì nìjaké obrazy s revoluèními tématy - „Revoluèní shromá¾dìní“, „Student - nihilista“, „Roèní pamìtní shromá¾dìní komunardù“, ale hodnì v té dobì ilustroval a dosáhl mistrovství v grafice a v portrétních èrtách. Ilustroval napøíklad Lermontovovu poému „Píseò o caru Ivanu Vasiljevièi, mladém gardistovi a smìlém kupci Kalašnikovu“- ilustrace je na dalším obrázku. Ji¾ v sedmdesátých letech ilustroval Gogolova „Tarase Bulbu“ a pozdìji jeho „Soroèinský jarmark“. Svému pøíteli  Javornickému ilustroval jeho vìdeckou knihu „Záporo¾í ve staro¾itných pozùstatcích a v lidové tradici“ (Zaporo¾je v ostatkach stariny i predanijach naroda). Po zaèátku dvacátého století, kdy¾ se seznámil s Maximem Gorkým (1868 - 1936), ilustroval i jeho povídku „Zazubrina“ z roku 1887; „zazubrina“ byla pøezdívka jednoho z Gorkého spoluvìzòù, znamenající cosi jako „vroubek“ nebo „výmolek“. Povídka je srovnatelná s Dostojevského námìty z vìzeòského prostøedí. Pro Èechova pak ilustroval také povídku „Mu¾ici“ z roku 1897.

V roce 1891 trávil nìjakou dobu u Lva Nikolajevièe Tolstého v Jasné Polanì a v listopadu toho roku mìl velkou výstavu skoro tøí set dìl spolu s malíøem Ivanem Šiškinem. Man¾elská i umìlecká krize osmdesátých let otøásla Rjepinovým zdravím, ¾e nemìl tvùrèí nadšení, ¾e mu nešlo pracovat. Za „Záporo¾ské kozáky“ získal v roce 1892 pohodlný statek Zdravnìvo na øece Dvinì ve vitebské gubernii, kde je nyní jeho muzeum. Zde pak trávil se svými staršími dcerami letní mìsíce a¾ do roku 1902 a odpoèíval. - Nedaleko byl také pohøben Rjepinùv otec.

V roce 1893 se vìnoval pro zmìnu synovi a skoro celý rok spolu cestovali po západní Evropì, vrátili se a¾ v roce 1894. Léto strávil Rjepin ve Zdravnìvu a od záøí roku 1894 zaèal uèit na malíøské akademii.
V únoru roku 1896 byl v Moskvì pøi pøíle¾itosti korunovace cara Mikuláše II. a maloval dvì kompozice pro korunovaèní album. V srpnu tého¾ roku vystavoval na Všeruské výstavì v Ni¾ním Novgorodu další nábo¾enský obraz „Svatý Mikuláš z Myry osvobozuje tøi nevinné mu¾e“.

Roku 1897 se opìt smíøil s peredvi¾niky a znovu se setkal s Tolstým, nejdøíve pøišel Tolstoj do jeho ateliéru, ale zaèátkem roku 1898 byl Rjepin u nìj v Jasné Polanì. V tém¾e roce byl Rjepin jmenován na jeden rok rektorem akademie. V létì navštívil Palestinu, aby se seznámil s posvátnými køes»anskými místy. Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e v roce 1899 se seznámil s Natálií Borisovnou Nordmanovou (1863-1914), o ní¾ mìl prohlásit, ¾e je to „nejvìtší láska jeho ¾ivota“, a pro ni nebo jejím jménem koupil v Karelofinsku, v Kuokkale vilu. Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e se s Natálií setkal a¾ následující rok v Paøí¾i. Vilu nazval „Penáty“, tj. z latinského „penates“, neboli dobøí domácí bù¾kové, ochránci domácího krbu. Kuokkala byla od Petrohradu  vzdálena pouze hodinu jízdy vlakem. - Názory, které jednotliví ¾ivotopisci na Natalii Nordmanovou mají, jsou naprosto prostichùdné - nìkteøí tvrdí, ¾e byla vzdìlaná ¾ena, která Ilju Jefimovaèe podporovala, jiní uvádìjí, ¾e byla panovaèná a jiné, ¾e nemìla ¾ádný vkus a kazila vkus Rjepinùv. Rovnì¾ se nemohou dohodnout, zdali pár byl sezdán, èi ona byla pouze jeho milenkou.

Tého¾ roku se seznámil, jak u¾ bylo popsáno výše, s Maximem Gorkým. V roce 1900 byl s Natalií Nordmanovou v Paøí¾i na svìtovém veletrhu, jak jako vystavující, tak jako èlen poroty pro malíøství.
Od té doby dìlil svùj èas mezi pobyty v Petrohradì a v Kuokkale. V roce 1901 dostal ruskou vládní zakázku na namalování skupinového obrazu „Slavnostní zasedání státní rady v kvìtnu 1901. Rjepin na tomto rozmìrném obrazu pracoval se svými dvìma studenty Borisem Michajlovièem Kustodijevem (1878 - 1927) a Ivanem Semjonovièem Kulikovem (1875 - 1941) po dobu dva a pùl roku. Obraz je jednak historickou podobiznou vládnoucí elity té doby, ale také epickým vyjádøením tehdejší doby. V lednu 1901 byl Rjepin dekorován francouzským øádem Èestné legie a mohlo by nás zajímat, ¾e v roce 1902 byl zvolen èlenem Èeské akademie císaøe Františka Josefa I, pro vìdy, slovesnost a umìní v Praze.

V roce 1903 namaloval Rjepin obraz „Jaký prostor!“ (Kakoj prostor!), kde vymaloval pravdìpodobnì sebe, dr¾ícího za ruku Natalii Borisovnu, jak rozpínají ruce na zamrzlém Nìvském zálivu. V létì 1905 strávil Rjepin léto s Natalií Nordmanovou v Itálii a rozhodoval se, ¾e z akademie odejde, a zaèal v Penátech budovat ateliér a dùm zdobit, aby to skuteènì bylo klidné a pokojné sídlo strá¾ené domácími bù¾ky. - Ale ještì dva roky na akademii pùsobil, ne¾ svoji práci ve škole nadobro skonèil. - Postupnì se z vily Penáty stalo místo schùzek ruských umìlcù; návštìvní den byl støeda, ostatní dny byly vyhrazeny pro umìlcovu práci. Z akademie Rjepin odešel a¾ v roce 1907. V Kuokkale byl jedním z jeho velkých pøátel spisovatel pøedevším dìtských pøíbìhù Kornìj Ivanoviè Èukovskij (1882 - 1969).

V roce 1907 byl Rjepin na Krymu a sbíral námìty pro zamýšlený obraz „Èernomoøští kozáci“. Asi Rjepina ji¾ zaèala zlobit pravá ruka, tak zaèal i psát svoje pamìti z dìtství a maloval ménì. V roce 1909 napsal pamìtní èlánek na Nikolaje Vasiljevièe Gogola a zkritizoval dvìma èlánky moderní umìní. Po Tolstého smrti v roce 1910 zaèal roku 1911 psát vzpomínky na Tolstého. Zaèal odmítat ceny a medaile, proto¾e byl pøesvìdèen, ¾e umìní se nedá ¾ádnými cenami pomìøovat.

V roce 1914 se stal èestným èlenem finské umìlecké asociace. Ještì krátce pøed vypuknutím války ho navštívil slavný basista Fjodor Šaljapin (1873 - 1938), aby namaloval jeho portrét. V èervnu mu Natalie zemøela ve Švýcarsku na tuberkulózu. Ruka mu atrofovala, maloval levou a paletu mìl upevnìnou k opasku, jak je vidìt na dalším obrázku. Penáty Natalia odkázala akademii, ale Rjepin tam dále bydlel a¾ do své smrti. V roce 1916 zkompletoval své vzpomínky pod názvem „Daleké a blízké“. Ještì v roce 1917, krátce pøed revolucí navštívil Rusko. V roce 1918 byly zavøeny hranice a v roce 1919 vìnoval Rjepin své dílo a dílo ostatních ruských umìlcù, které vlastnil, finské umìlecké asociaci, se kterou se postupnì sbli¾oval.

V roce 1920 namaloval nejslavnìjšího finského malíøe, ilustrátora finského eposu Kalevaly - Axela Gallen-Kallelu (1865 - 1931) a zaèal malovat portréty slavných finských mu¾ù. Hodnì se opìt zabýval církevními námìty. Poslední velké dílo „Golgota“ namaloval v roce 1921 pod dojmem událostí v Rusku. Je to okam¾ik vztyèování køí¾e s ukøi¾ovaným Kristem. V roce 1922 se za ním pøistìhovala dcera Vìra, aby mu ve stáøí pomáhala.

Proto¾e u¾ nemohl malovat jako døíve, jeho finanèní pomìry byly napjaté. V roce 1926 ho navštívila vysoce postavená sovìtská delegace, aby ho pøemluvila k návratu do Sovìtského svazu i se znaènou finanèní podporou. Odmítl s poukazem, ¾e je pøíliš starý na cestování a pøestìhování. Jeho spojkou s umìlci v Rusku byl po nìjakou dobu Èukovskij, se kterým si dopisoval. Mezi roky 1926 - 1929 namaloval Rjepin své poslední radostné dílo „Hopak“ s ukrajinským kozákem.

Mezi èleny své rodiny zemøel Ilja Rjepin v domì Penáty dne 29. záøí 1930. Pochován byl na zahradì pozemku, v tzv. mohyle Èugujev. Po znovu pøipojení Karelofinska k Rusku v roce 1940 bylo v Penátech vybudováno muzeum a Kuokkala se na Rjepinovu poèest od roku 1848 jmenuje Rjepino. Muzeum má Rjepin ještì ve svém rodišti a ve Zdravnìvì. V Moskvì je jeho pomník.

Poèet jeho obrazù je znaèný a jeho odkaz je nejen v malíøském umìní, ale i v zobrazení velmi tì¾ké a slo¾ité doby. 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 30.09.2024  16:18
 Datum
Jméno
Téma
 30.09.  16:18 Vesuviana
 29.09.  17:40 Jaroslava