Pohled z okna U¾ se známe, zvykli jsme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, zá¾itky atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na pøicházející jaro…
Vùnì deštì
Letošní dlouhá zima nás opìt poøádnì unavila. Èekání na jaro bylo natolik vyèerpávající, ¾e jsem skoro zapomnìla na zásadu, kterou nám vštìpovala babièka. Pøed Velikonocemi se dùm musí blyštìt a jarní úklid je vizitkou ka¾dé správné hospodynì. Ne, ¾e by se mi chtìlo do gruntování. Ale co naplat, vysvitlo sluníèko a ukázalo svým zlatým prstíkem na zapomenuté, nevysmýèené kouty a vykreslilo šmouhy na oknech. A tak jsem se vypravila do drogerie na velký nákup. Nabídka je opravdu široká, ale kdy¾ jsem procházela kolem regálù plných avivá¾ních prostøedkù, pøece jen nìco mi chybìlo. Podbízely se mi rozlièné vùnì – od broskve pøes levanduli, rù¾e i orchidej. Ale ta vùnì, kterou bych si tolik pøála, chybìla. Tak kde je ten úhledný mladý mu¾ z reklamy, ten ve skvìle padnoucím saku a s pøedpisovì uvázanou kravatou? Sympatický mladík s pohledem plným pochopení pro rozpaky pùvabné hospodyòky, která neví, jak se správnì rozhodnout? Pravda, nejsem mladá pùvabná hospodyòka a ¾ivot není reklama. S povzdechem sahám po jasmínu. Ale není to ono. Chtìla bych toti¾, aby záclony u nás doma vonìly jarním deštìm.
Letní déš» voní zrajícím obilím, zelenými jablky a touhou, podzimní listopadkami, hlínou a nostalgií. Zimní déš» zase ledovou sklepní chodbou a zmarem. Ale jarní déš» pøináší vùni medovì jahodovou, jasmínovou i konvalinkovou, voní nadìjí a stovkami pøíslibù. Na ten pravý jarní déš» nepotøebujete deštník, jeho vùnì vás ponouká hodit za hlavu starost o èerstvì nakadeøený úèes, nastavit kapkám ruce i oblièej. A mo¾ná i zout støevíce a bosky našlápnou na jarní trávu a jen tak zlehounka se zatoèit dokoleèka pøi zvuku dopadajících kapek, které znìjí dívèím smíchem, trylky kosù a Panovou flétnou.
Škarohlíd (èi realista) podotkne, ¾e jarní pùda je ještì studená, a tudí¾ hrozí nachlazení, nebo» od nohou se nejsnáze nastydne. ®e v urèitém vìku je èirý nerozum toèit se dokola, neb hrozí závratì a revmatické klouby nám mohou pìknì zatopit. Pøinejmenším mù¾e èlovìk do nìèeho šlápnout. A, koneckoncù, snad byste nechtìli, aby vás kolemjdoucí pokládali za blázna! Nu, snít snad èlovìk ještì mù¾e… Dobrá, tanèit mezi kapkami deštì naboso nebudu, ale deštník nechám v tašce, nenápadnì otoèím ruce dlanìmi vzhùru a zachytím tìch pár blyštivých kapek. A mo¾ná, a¾ se nikdo nebude dívat, je nechám chvilku stékat po tváøi a ochutnám alespoò na špièce jazyka. Je to k nevíøe, ale kapky jarního deštì chutnají trošku jako šampaòské. Nebo pravý dùvod toho všeho poblouznìní je ve vùni, která tak rychle stoupá do hlavy?
A» je to jak chce, v láhvi s avivá¾í ani v jiné lahvièce tuhle vùni nekoupíte. Nemají ji. Jarní déš» a jeho vùnì je toti¾ zázrak. A zázrak se do ¾ádné nádobky zavøít nedá…
