Na kafi s Lindou
Chodíme u¾ dlouhá léta s kamarádkou Lindou na kafe, nìkdy na sklenièku vína a semeleme „¾ivé-mrtvé“, jak øíká trochu opovr¾livì mùj man¾el. Má asi obavy, ¾e mluvíme i o nìm. Musím øíct, ¾e se nemýlí.
Jen¾e pro nás je toto „pøímo terapeutické“ pozdní odpoledne dùle¾ité a je nám potom vìtšinou lépe, a» u¾ je náš problém vyøešen nebo ne. Rozhodla jsem se, ¾e vám nìkterá naše drobná pozorování, problémy a dùle¾ité i ménì dùle¾ité starosti, pøedlo¾ím k posouzení. Tentokrát pøibìhla moje milá pøítelkynì Linda na pravidelný kávový dýchánek celá rozèilená. Ke kafi si dala - prý zcela výjimeènì – Becherovku a zaèala líèit, co jí tak hroznì naštvalo. Byla se pøed naší schùzkou podívat v obchodì, specializovaném hlavnì na rùzné pøístroje do domácnosti, velké i malé. Její praèka toti¾ doslova mele z posledního a tak se chtìla informovat, co jí èeká a nemine, kdy¾ praèka skuteènì vypoví slu¾bu.
Jak tak chodí mezi vystavenými výrobky a poèítá na co bude mít, slyší - a vidí - mladièkého prodavaèe, klouèka ještì se se skoøápkou na zadeèku, jak z titulu své odbornosti a „dlouholetých zkušeností“ ¾oviálnì promlouvá k zákaznici, která podle vzhledu mohla být jeho matkou. Mo¾ná i babièkou, kdyby si byla pospíšila: „Mladá pani, to je hezkej aparátek, ¾e jo? Vidím na vás, ¾e se vám líbí, ale, ¾e si myslíte, co já chudák si poènu s tìmi knoflíky a rùznými dírkami . Na co to všechno asi je! Nebojte se, mladá pani, vylo¾ím vám to docela po lopatì. Urèitì to pochopíte i vy!
Jen klid. ®e nevíte jak na to? Tak si sebou pøíštì pøiveïte nìkoho, kdo tomu víc rozumí“.
Pøítelkynì Linda se okam¾itì rozhodla, ¾e v tomto obchodì nikdy nic nekoupí, i kdyby to bylo za polovièní cenu a dokonce ani kdyby to dávali zadarmo. Nejvíce jí naštvalo, ¾e si ta paní tenhle zpùsob oslovování a jednání nechala od chlapeèka líbit, ¾e akceptovala to, ¾e s ní jednal jako s nìkým, kdo je duševnì zaostalý nebo v lepším pøípadì, jako s malým dítìtem, které ještì není schopné skoro nic chápat. Z jeho postoje bylo zøejmé, ¾e si vùbec není vìdom toho, jak nevhodnì se k této zákaznici chová. Pravdìpodobnì si ještì myslel, ¾e to bezvadnì zvládá, ¾e je ú¾asnì slušný a vstøícný. To strašlivé oslovení „mladá pani“! S dùrazem na to i, bez èárky. Kdysi to, pokud se pamatuji, bì¾nì pou¾ívali chlapi, kteøí rozvá¾eli uhlí. Musím øíci, ¾e mi to tehdy, a pøedevším od nich, moc nevadilo. Byli to takoví chlapi chlapáètí, nìjak se to k nim hodilo. Také na nich bylo nìjak vidìt, ¾e to nemyslí zle. Jen¾e, tehdy jsem také mladá skuteènì byla!
„Samozøejmì, ¾e si vùbec neuvìdomil jak urá¾livì se chová,“ povídám. „Je to moderní jinoch. Vyrostl nám na diskotékách a na dietì rùzných televizních stanic, které do rána do veèera vysílají pøedevším rùzné klipy s pop music. ®ije jako v nìjakém muzikálu. Kdepak “radost a¾ do rána“, jak psal Páral. To dnešním mladým lidem u¾ nestaèí.Teï musí být radost ka¾dý den, od rána do veèera a od veèera do rána. Ten jeho svìt, zalidòují docela jiné ¾eny, vìtšinou vlastnì nedospìlé dìti. Top modelky a celebrity, jak se dneska øíká. Barbies, peèlivì zmalované figuríny, do rùzných lesklých hadøíkù spoøe odìné. Od veøejných ¾en, døíve zvaných „paneènice“, je lze rozeznat jen tì¾ko. Jejich jediným zájmem je bujaøe kroutit tìlem za zvukù hluèné hudby. Partnery jsou jim v tìchto klipech i v ¾ivotì hošíci i mu¾i (nebo» ti nestárnou) v kalhotách a vestách z èerné kù¾e a s baseballovou èepicí otoèenou štítkem dozadu na vìtšinou oholené hlavì, kteøí se ¾enami zacházejí jako s nìèím, co mohou po pro¾ité noci odevzdat do ztrát a nálezù. Nebo nechat le¾et, a» si je nìkdo jiný sebere.
Tyto mladé ¾eny ale nechodí nakupovat praèky, to by je nikdy ani nenapadlo. Neperou, je pro nì práno, vìtšinou maminkami, které je také adorují. Tyto holky zamìstnává v ¾ivotì pøedevším otázka, kam si nechají umístit další pearcing anebo tetování, a kde se¾enou peníze k zaplacení všech tìchto krásných ozdob, nìjakého dalšího „sponzora.“ ®eny po tøicítce jsou pøece v naší spoleènosti pøece u¾ prastaré a je nutno je vymìnit za novìjší model. Od vládních kruhù a známých sportovcù, a¾ po posledního „bavièe“ to u¾ udìlali skoro všichni.
Zaè teda, ptám se, propánakrále vùbec bojovaly feministky v minulém století? Proè se nechávaly honit policajty po ulicích napøíklad v Londýnì? K èemu jsme to došly (došli)? K figurám jako napøíklad Britney Spears, abych teda nejmenovala nìjakou zdejší výteènici, ke svetøíkùm, které vypadají jako zdìdìné po mladší sestøe, ponechávajícím zásadnì holá bøicha (nìkdy si myslím, ¾e to podporují urologové, aby mìli zajištìny pacienty i v budoucnu) a k televizním poøadùm, ve kterých dìvèata s mentálními schopnostmi kávové sedliny zkoušejí všemi zpùsoby získat do své postele milionáøe “.
„To souhlasí“, odfoukla Linda kadeø vlasù. „ Urèitì by ten blbeèek vùbec nevìdìl, co bylo na jeho pseudoodborném výkladu nevhodné.“
Rozhodly jsme se zalo¾it jakousi „Ligu proti špatnému zacházení se staršími zákaznicemi a zákazníky “ Jen¾e moc úspìchu mít asi nebudeme. Ono, jak se obáváme, to poukazování na nevhodnost chování prodavaèù mnohým asi vùbec nedojde. Vo co de? Kluk byl pøece takovej hodnej… Døíve se toti¾ jen „podávalo“ a ne prodávalo a byli jsme všichni rádi, ¾e si nás nìkdo v obchodì vùbec všimnul. Pokud jsme tam nemìli strejèka anebo nemìli mo¾nost nabídnout nìjaké další výmìnné slu¾by. To u¾ ale ka¾dý rychle zapomenul a teï bujaøe vláèí domù z „Kauflandu, èi jiného hypermarketu rùzné nakoupené pøedmìty. Chování prodavaèù nikdy nehrálo a nehraje ještì ani dnes velkou roli.
Daly jsme si s Lindou ještì jednu Becherovku. Velkou!
Zdenka Franková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky