DO ESPERANCE PØES NULLARBOR PLAIN
Rodina se sna¾ila bìhem vánoèních svátkù domluvit na epickou cestu pøes Nullarborskou planinu do opìvovaného místa Esperance na druhé stranì kontinentu v Západní Austrálii. Vnuk Jan s pøítelkyní Emmou chtìli zaèít dovolenou hned dva dny po vánocích. David se snachou Karmen prohlásili, ¾e pojedou s nimi. Nám to bylo jedno, ale tím, ¾e syn Dan musel ještì do práce a dovolená mu zaèínala 31. prosince, jsme se rozdìlili na dvì výpravy. Dan to z legrace nazval party Shackleton a výprava kapitána Jamese Cooka. Nechtìli jsme, aby nás všechny sám dohánìl v pøípadì, kdyby jsme se pøipojili k první výpravì. Co kdyby to nevyšlo? Tady pøi tìch vzdálenostech se to nemusí podaøit. Také, aby jsme si v nouzi jeden druhému pomáhali. My jsme vyjeli s dvìma auty, to samé Cook výprava.
Cook parta opustila Canberru pìt dní pøed Shackletonem. Plánovalo se setkat buïto v Esperance nebo Norseman. Jan s Emmou se rozhodli dojet a¾ do Perth, kde navštíví Emmy pøíbuzné a na zpáteèní cestì se spojíme. Shackleton destinace bylo mìsto Esperance.
Kdy¾ jsme s Danem opouštìli Canberru, výprava èíslo jedna u¾ posílala zprávy z mìsta Port Augusta Ji¾ní Austrálie.
My jsme se po celodenním cestování ubytovali po 830 km ve mìstì Mildura stát Victorie. Park byl krásný. Tím, ¾e byly školní prázdniny byl pøeplnìný s rodinami s dìtmi. Vodu v bazénì nebylo vidìt, kolik dìtí tam plavalo. Vzdali jsme se koupele. Dan postavil stan, my vyhodili stan na støeše auta a u¾ívali teplouèka ve mìstì blízko hranice státu NSW. Byl zrovna Silvestr, ale my únavou nevydr¾eli a šli spát. O pùl noci nás vzbudil rachot ohòostrojù a køik dìtí v kempu. Lítaly tam, køièely, jejich rodièe všem pøáli š»astný Nový Rok 2023. V mátohách jsme ze stanu vylezli, pøipili si na lepší zítøky, popøáli si hlavnì hodnì zdraví také na úspìšnou dovolenou a vlezli zpìt do stanù.
První den v Novém roce jsme po 750 km dojeli do osady Kimba. Od mìsta Port Augusta zaèalo strašné suché vedro. GPS v autì zaznamenal teplotu a¾ 44°C. Ještì¾e nám dobøe pracovalo chladicí zaøízení, jinak by jsme to asi nevydr¾eli. Dan objevil podle mapy v Kimba zdarma kemp v prostorách Show ground. ®ádali pouze o donaci, ale to jenom v pøípadì, ¾e lidé chtìjí a kolik chtìjí. Dan se o pøíspìvek postaral. Pøipravili jsme spaní a usedli do kempových ¾idlí. Vtom se do nás daly mouchy. Bylo to nìco strašného. Pou¾ili jsme otravných sprejù i kdy¾ je nemáme rádi, ale bez nich by jsme tam sedìt nemohli. Najednou se z èista jasna zvedl silný vítr, který zmìnil teplotu ze 40°C na 27°C.Tím se mouchy vytratily a pøestaly obtì¾ovat. Spalo se pøi ni¾ší teplotì pohodlnì. Napojili jsme se na Jana a Davida. Ti u¾ byli nedaleko Esperance, místa našeho údajného setkání.
Tøetího dne cestování jsme se zastavili ve mìstì Ceduna ‐ Ji¾ní Austrálie. Potøebovali jsme doplnit benzín a dokoupit nìjaké potraviny. Zastavili jsme pøed supermarketem, nakoupili potøebné a kdy¾ jsme dávali vìci do auta pøišli k nám dva domorodci (aborid¾inci) ¾ena a mu¾. ®ádali po nás peníze. Paní ukazovala na ústa, ¾e do nich nemá co vlo¾it, ¾e u¾ dlouho nejedla. Mì se ¾enský z¾elelo, tak jsem jí dala pìt dolarù. V tom momentì k nám pøiskoèila jiná paní s tím, ¾e jsem jim nemìla nic dávat. Vysvìtlovala, ¾e mají velké podpory od státu, nepracují a pijí moc alkohol. Jsou limitovaní pøi nákupu lihovin. Nìco podobného, jak to bylo v Cape York. Také nám líèila její pøíbìh. Kdy¾ se do Ceduna z Nového Zélandu pøestìhovala mìla pro tyto ¾ebrající slabé srdce. Nìkolikrát je penìzi obdaøila i jim koupila alkohol. Po èase se dozvìdìla, ¾e lidé, kteøí takto domorodce podporují, jsou za jejich podporu trestaní pokutou. Zhrozila se a kdy¾ jí opìt klepali u domu na dveøe, odmítla po¾adované a vymáhání alkoholu. Potom jí ze zlosti za její dobrotu nìkolik mìsícù házeli odpadky kolem domu. Musela incident nahlásit úøadùm a potom mìla koneènì pokoj. Není divu, ¾e nás varovala. Omluvila jsem se s tím, ¾e nejsem znalá pomìrù v tomto kraji. S domorodci, se kterými jsem se doposud setkala ¾ijí podobným zpùsobem jako my. Napøíklad naše èeská kamarádka má jednoho za pøítele, který je ú¾asný umìlec. Maluje krásné obrazy, které vystavuje a prodává v galeriích.
S paní jsme se rozlouèili a pokraèovali v naší cestì. Namíøeno jsme mìli k Nullarbor cliffs, jiným názvem Bunda cliffs. Jsou to nejdelší snad i nejvyšší útesy na svìtì. Nìkteré 60 a¾ 120 metrù vysoké viditelné podél Eyre Highway východnì od mìsta Eucla, západnì od Nullarbor Roadhouse. Zformované pøed 65 miliony lety, tehdy kdy¾ se Austrálie oddìlila od Antarktiky. Vápencové útesy se táhnou podél pobøe¾í nepøetr¾itì asi 100 km a¾ skoro k hranici Západní Austrálie. Ji¾ní Austrálie se touto krásou pyšní a doporuèují v urèitém období pozorování velryb. Moøe je tam mezi Austrálií a ji¾ním pólem nejdivoèejší. Fouká tam mrazivý vítr, ale podívaná stojí za to.
Kdy¾ jsme na urèené místo dojeli tak jsem trucovala, odmítla tam ve stanu pøenocovat. Nedovedla jsem si pøedstavit noc na útesech pøi tak strašném vìtru. Nutila jsem mu¾e pokraèovat dalších 20 km na hranici Západní Austrálie do vesnice Border Village. Na mé pøání jsme tedy jeli dál a asi kilometr pøed hranicí nás nápisy na vývìskách varovaly o zakázaném pøevá¾ení ovoce a zeleniny z Ji¾ní Austrálie pøes hranici do Západní Austrálie. Díky nìjakým ovocným muškám. Výhru¾ky s pokutami a¾ do $500. Málem mì ranilo, nebo» v Ceduna jsem koupila rajèata, banány a meruòky. Škemrala jsem a» se tedy na útesy vrátíme, ¾e je mi líto nakoupené vyhodit. Tak¾e tam kde jsem odmítla pøespat jsem nakonec musela. S veèeøí jsme snìdli zeleninu a ovoce. Noc byla otøesná vítr fuèel šílenì. Auto se stanem a námi se tøáslo ze strany na stranu. Dan si dal do ka¾dého rohu ve stanu tì¾ké kameny, jinak by mu stan uletìl. Kolíky, kterými stan sichroval se vìtrem páèily ven. Bylo obtí¾né usnout. Nakonec jsme tu noc pøe¾ili bez úhony. Na snídani jsme upalovali do pekárny v Border Village. Prohlídka auta celníky byla úspìšná, mohli jsme v jízdì pokraèovat.
Syn David se ozval, ¾e u¾ jsou v Esperance.
Cesta po snídani ubíhala bez problémù. Komunikovali jsme s Danem pomocí vysílaèek. Bylo to jednodušší ne¾ mobily. Kdykoli byla potøeba zastavit dali jsme si tímto zpùsobem avízo. Mìli jsme zkreslenou pøedstavu o Nullarborké planinì. Pøedstavovali jsme si všude kolem dokola èervenou hlínu, jako v centrální Austrálii. Nullarbor v domorodém jazyce znamená ‐ zemì bez stromù. Tato pøedstava se vyplnila pouze urèitými úseky. Všude jinde byly keøe nebo nízké stromy. V nìkterých èástech i mírné kopeèky. Asfaltka byla kvalitní jelo se moc hezky. Projeli jsme 146 km nejdelším úsekem pøímé cesty v Austrálii. Únava se projevila v osadì Balladonia, kde jsme po 550 km jízdy zastavili pro benzín. Vladimír se chtìl poøádnì najíst. V Rodehouse nemìli nic solidního, zdálo se, ¾e je všechno staré. Obsluhující nám prozradila, ¾e u¾ tøi nedìle nemìli mo¾nost doplnit zásoby, díky vánoèním svátkùm a dovoleným. Dan chtìl tatínka zachránit s konzervou tuòáka, kterou Vladimír odmítl s tím, ¾e u¾ mu ryby lezou krkem. Vzal si nakonec chleba se sýrem. Dan chtìl zakonèit cestu v kempu, Vladimír chtìl pokraèovat a já jsem se cítila bez nálady. Ta strašnå únava vyvolala mezi námi argument. V kempu jsme nakonec zùstali, nebo» jsme museli naèerpat energii k dalšímu posunu. Tam jsme se uklidnili, mì bodla sklenièka vychlazeného bílého vína. Dan s Vladimírem vychutnávali chlazenou kolu. Prohodili jsme pár slov s jinými cestujícími, osprchovali se a hned se cítili více svì¾í.
Spalo se do rána výbornì a brzy jsme kemp opustili. Zaèalo pršet a teplota klesla na 15°C. Namíøeno jsme mìli ten den do mìsta Kargoorlie ‐ Bolder. Známé místo dolováním zlata. V informaèním støedisku jsme si objednali túru na pøíští dopoledne do nejvìtšího otevøeného dolu na zlato "Super Pit". Pak jsme se projeli mìstem a obdivovali historické budovy minulosti. V centru mìsta se pohybovalo mnoho domorodcù. Bylo jedenáct dopoledne a nìkteøí sotva stáli na nohou. Klátili se z jednoho místa na druhé, pøecházeli bez uvá¾ení ulice. Øidièi museli být na pozoru, aby nìjakého opilce nepøejeli. Najednou se z èista jasna uprostøed køi¾ovatky objevila ¾ena v takovém hrozném stavu, ¾e to bylo a¾ smutné pozorovat. Byla popletená, nevìdìla kudy kam. Zaèala houkat siréna s policejní hlídkou, která pøišla vèas na pomoc. Je zajímavé, ¾e se tam prodává alkohol v limitovaném mno¾ství a je vidìt tolik opilých. Kdoví, jak se k zakázanému ovoci dostávají? Odpoledne mi volali z nemocnice a chtìli abych se 18 ledna dostavila na pøedoperaèní testy. Èeká mì operace pravé kyèle. Tak to jsem neèekala, teï tak daleko od domova. Ujiš»ovali mì pøed dovolenou a» klidnì jedu, ¾e budu na øadì a¾ asi koncem ledna nebo zaèátkem února.
Ráno u¾ jsme stáli s oran¾ovými erárními vestami, brýlemi a helmou pøed centrem, odkud nás autobus s dalšími zájemci dovezl k Super Pit. Údajnì je to nejvìtší otevøený povrchový dùl na zlato na svìtì. Tady v Austrálii je snad všechno nejvìtší na svìtì. Gigantické mašiny køi¾ovaly dùl, prášilo se kolem dokola a byla špatná viditelnost. Prùvodce s nadšením podával informace. Dan s Vladimírem se tváøili nadšenì, já se nemohla doèkat a¾ bude po všem. Tyto vìci zajímají více mu¾e. Po túøe a obìdì jsem si myslela, ¾e u¾ budeme pokraèovat k našemu vytyèenému místu "Esperance". Kdepak, mu¾i opìt zatou¾ili navštívit otevøený dùl z druhé strany ke sledování výbuchù o kterých se prùvodce zmiòoval. To u¾ jsem z auta ani nevylezla, nebo» se pro zamoøené ovzduší nedalo ani dýchat. Ach ti mu¾i, co všechno je zajímá. Odbyli mì tím, ¾e štrikovaní ¾en je také nezajímá.
Po jejich atrakci jsme koneènì pokraèovali v jízdì. Cestou tam jsem se ládovala oøíšky, tím jsem si pomohla k vylomení korunky i s celým zubem. V puse mnì zùstaly ostré hroty od zbylého zubu. Hned mì to vzalo náladu. Dorazili jsme do Esperance a byli jsme pøekvapeni, ¾e ve tøech turistických parcích nás odmítli ubytovat s tím, ¾e jsou pøeplnìný. Poslali nás na Show ground, kde ještì byla šance. Tam u¾ parkovalo mnoho karavanù a jiná vozidla. Pøidìlili nám hezké místo a tak odpadl stres, kde budeme nocovat. V noci foukal silný vítr a bylo dost chladno. Ráno se však ukázalo, ¾e nás èeká krásný sluneèný den. Dan mi našel ve mìstì se 14000 obyvateli tøi zubaøe. Zašli jsme do všech tøech ordinací s prosbou o vytr¾ení zbylého zubu. Bohu¾el všichni mì odmítli s tím, ¾e po dovolených jsou plní. Zavolala jsem do Canberry mému zubaøi a záznamník na telefonu oznamoval, ¾e do poloviny ledna mají dovolenou. Nechala jsem tam poptávku s mým problémem. Potom Vladimíra napadlo zavolat jeho zubaøi. Vysvìtlil asistence mùj problém a ta mì objednala na 13. ledna. Musíme se do 12. ledna vrátit zpìt pøes Nullarbor domù. Smíøili jsme se s tím, ¾e se s Cook výpravou nespojíme. Po odmítnutí místními zubaøi jsme se vydali za poznáním mìsta. Nemohli jsme uvìøit, jaké krásné plá¾e jsme objevili s bílým pískem. Moøe tak krásné azurové barvy, nìco podobného jako kolem øeckých ostrovù. Kdy¾ se dostavila únava sedli jsme si na lavièku s vyhlídkou na pøístav a lagunu. Byla tam kupodivu teplá voda po studené noci. Pøisedly si k nám dvì ¾eny. Mladá Kanaïanka a starší, elegantní paní pùvodem z Anglie. Dlouho hovoøily o krásách mìsta. Zdálo se nám, ¾e jsou nìjak a¾ moc kamarádské. Pak z nich vylezlo, ¾e patøí do církve Jehova svìdkù a zaèaly agitovat s jejich uèením. Podstrèily nám letáky a kdy¾ u¾ toho bylo dost, slušnì jsme se omluvili a šli na obìd. Ještì jsme to odpoledne stihli další projí¾ïku v okolí mìsta. Obdivovali jsme krásy pøírody, prostì si u¾ívali nádherného dne.
Vèerejší noci foukal strašný vichr. Spali jsme v polobdìní. Stan na støeše auta s námi mával tak moc, ¾e se zdálo, ¾e se i s autem vzneseme do neznáma. Byli jsme š»astní, kdy¾ u¾ bylo ráno a po vìtru ani památky. Dan zjistil podle zpráv, ¾e ve mìstì Broome severnì od Perth mìli pøes noc cyklone a to údajnì ovlivnilo poèasí v celé Austrálii a to hlavnì v západní. Po spakovaní vìcí jsme upalovali smìr mìsto Norseman a dále opìt Nullarbor. Našli jsme bush kemp a zase zaèalo foukat, prach a písek se zvedal kolem nás. Auta u¾ byly tak špinavé, ¾e zmìnily barvu do pískovì ¾luté. Jan projevil zájem a» na nì nìkde poèkáme, ¾e opouští Perth a pokraèují do Kargoorlie. My u¾ jsme byli od Kargoorlie skoro 640 km vzdáleni. Odepsala jsem, ¾e to asi nevyjde díky mým schùzkám s doktory a spìchem do Canberry. Nevadí, budeme si všichni pøedávat ú¾asné zá¾itky z této epické cesty a¾ se dáme po dovolené dohromady. Mimochodem, mouchy se na nás sesypaly. Ha- ha, co jiného se dá v australském outback oèekávat.
U¾ jsme devátý den na cestách a první zastávka toho dne nás zavedla do osady Eucla, nìkolik km pøed hranicí z WA (západní Austrálie) do Ji¾ní Austrálie. Dan hledal kešky, my jsme mezi tím filmovali duny u moøe. Mezi duny byl napùl zasypaný historický domek pozùstalost z Old Telegraph Station. Cesta nám krásné ubíhala díky krásné kvalitní silnici. Jakmile jsme však z hlavní cesty odboèili, cesta byla prašná, hrbolatá a za auty se táhl pískový oblak, proto¾e tam stále fouká od ji¾ního pólu silný vítr. Jakmile jsme pøekroèili hranici do Ji¾ní Austrálie, ztratili jsme dvì hod èasu. Tam jsme museli o ty dvì hodiny hodinky posunout dopøedu, nebo» ka¾dý stát má jiný èas, díky velikosti kontinentu. Opìt jsme kempovali v buši, to u¾ bylo naposled, proto¾e v dalším kempu v Kimba, kde u¾ jsme byly pøedtím jsme kempovali civilizovanì se záchody a sprchy. Úplná balada, koupel, pøevleèení, odpoèinek.
Blí¾ili jsme se k domovu. Pøedpokládali jsme, ¾e u¾ tam za dva dny budeme. Z Mildura jsme chtìli cestu dokonèit, ale proto¾e se Vladimír vzbudil a nebylo mu nejlépe, jsme cestu prodlou¾ili ještì o jeden den navíc a ubytovali se ve mìstì Wagga Wagga 254 km, pøibli¾nì tøi hodiny jízdy od Canberry. Únava se nejvíc projevila a¾ doma. Nebylo divu, ujeli jsme 7 tisíc km natlaèených do krátké dovolené. Ú¾asné vzpomínky nám však zùstanou na nejdelší rovnou cestu kontinentem. S Cook party jsme se setkali v domácím prostøedí. Veèer naplnìný pøíhodami z nezapomenutelné dovolené se protáhl do ranních hodin dalšího dne.
Vladimírùv zubaø úspìšnì odstranil zbytek zubu, stihla jsem všechny po¾adované pøedoperaèní testy. Nyní èekám na datum operace a s cestováním si budu muset dát nìjaký èas pohov.
Jana Gottwaldová