Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Miroslav Macháèek, herec a re¾isér

(8. kvìtna 1922 – 17. února 1991)

Miroslav Macháèek, divadelní a filmový re¾isér, herec, se narodil v rodinì nadšených divadelních ochotníkù a svá dìtská léta pro¾il v Nymburce. Divadelní vjemy z dìtství ovlivnily zcela zásadnì celý jeho ¾ivot. U¾ jako dvouletý hošík stál na jevišti nymburského Hálkova divadla – na podzim roku 1924 hrál nejmenšího èernouška v dru¾inì krále Almira ve Strakonickém dudákovi.

„Co jsem dále miloval, bylo divadlo. Hrál jsem ho spolu s rodièi a o pìt let starší sestrou. Divadlo vùbec pøinášelo do naší rodiny plno vzruchu, napìtí a radosti. Poøád se dìlo nìco nového, jezdily k nám rùzné divadelní spoleènosti a pravidelnì u nás na celou štaci (trvající nìkdy i mìsíc) bydleli herci. Vystøídalo se jich mnoho, nìkteøí se pozdìji proslavili, jiní zapadli. S nìkterými jsem se ještì sešel, kdy¾ jsem byl anga¾ován do Národního divadla, jako jejich kolega (Zdenìk Štìpánek, Josef Prùcha, Hugo Haas, Eduard Kohout, František Smolík, Václav Vydra starší, Vlasta Matulová, Miloš Nedbal). Pøesto¾e hráli hry mláde¾i nepøístupné, nevynechal jsem tehdy jediné pøedstavení a z portálu vedle hasièe jsem se zatajeným dechem nasával magické kouzlo divadla. Tak jsem bìhem nìkolika let poznal valnou èást svìtové dramatické literatury, stejnì jako klopotný a tì¾ký zpùsob ¾ivota hercù,“ napsal v knize Zápisky z blázince.

V dobì studií dojí¾dìl na víkendy k rodièùm do Nymburka. Volné chvíle trávil se svými pøáteli, které sbli¾oval spoleèný zájem nejen o divadlo, ale pøedevším o swingovou hudbu, která se stala velmi oblíbenou mezi mláde¾í ještì pøed vypuknutím druhé svìtové války. Kromì uvádìní hudebních programù také vystupoval jako èlen pìveckého kvarteta, doprovázeného nymburským orchestrem Melody Club. Tì¾ká léta nìmecké okupace si mladíci sna¾ili zpøíjemnit rùznými recesistickými akcemi, slou¾ícími pøedevším k provokaci mìš»ácké spoleènosti malého mìsta.

V kvìtnu 1945 je Macháèek za pra¾ského povstání na barikádách vá¾nì zranìn nìmeckým granátem. Jen co mu zranìní dovolí vstát z postele, vrhá se do pováleèného kulturního ¾ivota. Na dramatickém oddìlení pra¾ské konzervatoøe u profesora Miloše Nedbala absolvoval v roce 1948. Jeho dalšími uèiteli bìhem studií v Praze byli významní herci Zdenìk Štìpánek, Ladislav Pešek, Jarmila Kronbauerová...

V letech 1948 a¾ 1950 se stal èlenem i re¾isérem Východoèeského divadla v Pardubicích (re¾íruje napø. Partu brusièe Karhana). Poté odešel do Realistického divadla Zdeòka Nejedlého, kde jako re¾isér pùsobil v následujících dvou letech. Pozdìji, od roku 1952 do roku 1956, byl šéfem èinohry Jihoèeského divadla v Èeských Budìjovicích. V letech 1956 a¾ 1959 byl re¾isérem Mìstských divadel pra¾ských a v roce 1959 se stal re¾isérem Národního divadla v Praze.

Na svém kontì má nejen dramatizaci mnoha dìl klasikù svìtové literatury – Shakespeara, Moliéra, Gorkého, ale rovnì¾ ztvárnil celou øadu vynikajících divadelních postav. K nezapomenutelným výkonùm na jevišti patøí zejména jeho role Hamleta (ND), Tybalta (Romeo a Julie – ND), starého ¾idovského profesora (Remarque – Poslední dìjství), Váni (Èechov - Strýèek Váòa). V bøeznu roku 1966 hostoval se souborem èinohry Národního divadla na prknech londýnského divadla Aldwych s hrou bratøí Èapkù Ze ¾ivota hmyzu – jeho re¾ie vyvolala obrovský zájem a pochvalné recenze kritiky. U pøíle¾itosti ukonèení tohoto úspìšného zájezdu se Miroslavu Macháèkovi dostalo cti hovoøit o své re¾ijní práci s anglickou princeznou Margaretou, a to bìhem recepce na èeskoslovenském velvyslanectví v Londýnì.
Miroslav Macháèek byl vynikajícím hercem, schopným zaskakovat v rùzných rolích, napø. Jago (Othello - ND). Jeho herectví se vyznaèovalo m.j. ironií, s¾íravým humorem, ale i skepsí.

Do povìdomí široké divácké veøejnosti vešel Miroslav Macháèek zejména díky bohaté filmové herecké tvorbì (Ïáblova past, Údolí vèel, Královský omyl, Ob¾alovaný, Vra¾edné pochybnosti, Skalpel, prosím, Vlèí bouda, Tváø za sklem, Stín kapradiny, Praha – neklidné srdce Evropy), i kdy¾ vytvoøil skvìlé role divadelní. Jako re¾isér své herce ani sebe pøi zkouškách nešetøil. Byl znám svou výbušnou povahou, ale herci, kteøí si na jeho zpùsob tvorby zvykli, pozdìji vytváøeli své role s daleko vìtším pochopením psychologie ztvárnìných postav.

Ji¾ od padesátých let minulého století byl za své politické smýšlení pronásledován. Jindøich Èerný o tom napsal: „Ideové kabale levobøe¾ních vyznavaèù Stanislavského se zøejmì zazdálo, ¾e jí devìtadvacetiletý Macháèek nebezpeènì pøerùstá pøes hlavu. V závìru roku (30. prosince 1951) byl na stranické schùzi Realistického divadla obvinìn, ¾e chce svrhnout øeditele Palouše, ¾e spoluvytváøí druhé centrum ve stranì (zloèin, pro který byl právì zatèen generální tajemník Slánský a za nìj¾ bude za rok povìšen) a ¾e je mo¾ná ve spojení se západními agenty. Kolegové z divadla, mezi nimi dramaturg Sergej Machonin, prohledali jeho byt i mimopra¾ský byt rodièù jeho ¾eny. Dosáhli zrušení jeho bytového dekretu a výpovìdi z AMU, kde pøednášel. Macháèek se pokusil o sebevra¾du, a nakonec se zachránil odchodem do Èeských Budìjovic.“

V dobì politického uvolnìní byl jmenován Zaslou¾ilým umìlcem (1968). Normalizace opìt pøitvrdila – v letech sedmdesátých mu pro jeho názory byla zakázána re¾ijní èinnost. „Na konci roku 1972
mi oznámili z obvodního výboru KSÈ Praha 1, ¾e pro mùj trvale nepøátelský vztah k socialistickému umìní rozhodla èlenská schùze Národního divadla, ¾e mé vyškrtnutí ze strany se mìní na vylouèení... Zaèalo to být vá¾né. Jako re¾isér patøím k nomenklaturním kádrùm a mezi nimi nesmí být pracovník, který byl vylouèen ze strany... Zhroutil jsem se...“ vzpomíná v Zápiscích z blázince. Od té doby nesmìl vystupovat ve filmu, televizi, ani v rozhlase. Tento zákaz trval a¾ do roku 1986. I pøesto nìkolik re¾ií uskuteènil, mezi nimi i inscenaci Naši furianti (premiéra 13. bøezna 1979), která je pova¾ována za jeden z vrcholù pováleèného divadla vùbec.

Bìhem sametové revoluce v roce 1989 se Miroslav Macháèek anga¾oval v Obèanském fóru.

Zemøel dne 17. února 1991. Po Macháèkovì smrti vydala jeho dcera Kateøina Macháèková jeho deníkové záznamy pod názvem Zápisky z blázince (1995).

 
Jan Øehounek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 17.05.2024  03:13
 Datum
Jméno
Téma
 17.05.  03:13 Ivan
 10.05.  02:38 Vladimír Køi¾
 08.05.  19:49 Vesuviana
 08.05.  10:35 olga janíèková
 08.05.  09:09 Von