Pøed nìkolika lety se s koneènou platností uzavøela dlouhá historie tì¾by uhlí v Ostravském regionu. Historie tvoøená událostmi slavnými i tragickými, doprovázená blahobytem i bídou. Její stopy budou postupem èasu stále ménì èitelné, nebo» i pøes památkovou ochranu nìkterých dùlních areálù se poèet do dnešních dnù dochovaných povrchových objektù stále zmenšuje. Nìkteré z nich vám chceme v našem seriálu pøipomenout…
Dùl zalo¾il prùmyslník Salomon Mayer Rothschild v roce 1852. Pøi hornické èinnosti na dolech Karolina a Šalomoun se zjistilo, ¾e uhelné sloje jsou vyvinuty smìrem k Vítkovicím. Proto v roce 1851 byly provedeny dva vyhledávací vrty. Na základì výsledku byl zalo¾en nový dùl pod názvem Tiefbauschacht (Dùl Hlubina). První tì¾ba z otvírek byla vytì¾ena jámou v roce 1857, pravidelná tì¾ba uhlí zaèala v roce 1867.
Mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických ¾elezáren byla vybudována koksovna. Tím vznikl ojedinìlý komplex od tì¾by uhlí, pøes úpravnu, výrobu koksu a¾ k výrobì surového ¾eleza. Dnes je tento prùmyslový komplex Národní kulturní památkou ÈR a usiluje o zapsání do Seznamu UNESCO. Veøejností je tento komplex pojmenován „Ostravské Hradèany“.
Pro dìlníky byla postavena v létech 1866 a¾ 1873, v tìsném sousedství dolu, dìlnická kolonie, kde bylo 47 domkù, ka¾dý se ètyømi byty. Souèasnì se v okolí dolu vystavìly úøednické domy pro dùlní techniky a administrativní pracovníky.
V kvìtnu 1921 byl proveden slavnostní výkop pro novou moderní tì¾ní jámu è.2, která mìla v prùmìru 6,1 metru. V záøí 1924 jáma dosáhla hloubku 437 m. Byl instalován unikátní parní tì¾ní stroj o výkonu 3200 kW, výrobek a chlouba Vítkovických ¾elezáren, v té dobì nejvìtší ve støední Evropì. Mìl vrtání válcù 1200 mm a zdvih 1800 mm. Klece mìly ètyøi etá¾e, ka¾dá pro dva dùlní vozy. Byla postavena ocelová tì¾ní vì¾ vysoká 49,80 m, která je dnes prohlášena za kulturní památku ÈR. V listopadu 1931 byl k Dolu Hlubina pøiøazen Dùl Šalomoun, kterému patøil od roku 1895 i Dùl Karolina.
Bìhem okupace se dùl Hlubina pøejmenoval na Tiefbauschacht. V roce 1943 byl instalován další nový elektrický bubnový tì¾ní stroj s motorem 1500 kW a ka¾dá klec mìla tøi etá¾e.
Po druhé svìtové válce byl dùl znárodnìn a zaèlenìn do národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. Dne 17. èervence.1946 došlo k pøejmenování dolu na Dùl Bohumil Laušman. Po zmìnì politických pomìrù se dùl vrátil v únoru 1949 k pùvodnímu názvu Dùl Hlubina.
V dubnu 1958 došlo ke slouèení Dolu Hlubina s Dolem Jeremenko v jeden národní podnik.
V létech 1957-1961 se prohloubila výdušná jáma è.1 na koneènou hloubku 796,6 metrù a tì¾ní jáma è.2 na koneènou hloubku 1022,6 metrù. Parní tì¾ní stroj na tuto hloubku ji¾ nestaèil a proto v roce 1974 byl zrušen a nahrazen elektrickým tì¾ním strojem KOEPE 6008.
V rámci nové organizace v OKR byl Dùl Hlubina zaèlenìn k 1. lednu 1987 do dùlního podniku OKR Dùl Ostrava. Za dobu svého trvání vytì¾il dùl 47,160 mil.tun koksovatelného uhlí.
Na Dole Hlubina byly dva veliké výbuchy, které zpùsobil metan. V roce 1867 ve sloji Juno zahynulo padesát tøi horníkù a v roce 1960 ve sloji Flora bylo padesát ètyøi mrtvých.
Poslední vùz uhlí se vytì¾il 30. èervna 1992 a je vystaven v Hornickém muzeu.
Obì jámy byly zasypány v roce 1996.
V souèasné dobì patøí Dùl Hlubina pod s. p. DIAMO - závod Odra, který nemalými finanèními prostøedky postupnì opravuje jednotlivé povrchové objekty.
V bývalé správní budovì je vystavena muzejní sbírka historických dokumentù, fotografií, dùlních map a rùzných pøedmìtù, které se týkají historie Dolu Hlubina.
Pokud bude Dùl Hlubina spoleènì s Dolní oblasti VÍTKOVIC a. s. zapsán do Seznamu kulturních památek UNESCO, ještì o nìm v budoucnu mnoho uslyšíme.