Jako správná (pùvodem) Støedoevropanka ¾ádám o vánoèních svátcích sníh a idylku. Po skoro tøiceti letech ¾ivota na slunné Floridì u¾ to sice tak vá¾nì neberu, ale Josef Lada nás pøece jen trochu poznamenal svými naivnì idylickými obrázky kaprù, snìhových vloèek obøích rozmìrù, snìhulákù èí sáòkujících dìtí. Nìkteøí z nás dodnes odmítáme vìøit, ¾e Vánoce mohou vypadat jinak. Víme, ¾e realita je trochu jiná a idylické Ladovy vesnièky se zmìnily k nepoznání. No a dnešní mladí, narození po sametových událostech, se diví, jak to, ¾e nás ty postavièky v Ladových malùvkách èiní sentimentálními.
Kapøi sice ještì v Èechách jsou a patøí k vánoèní tradici, ale u¾ nejsou v naší èesko-americké domácnosti. Vlastnì nejsou na vánoèních stolech v celých USA. Ne, ¾e by se tu nevyskytovali, ¾ijí si spokojenì v bahnì rybníkù. Nikdo zde kapry nejí. Na mùj naivní dotaz proè tuto symbolickou rybu nikdo nechytá a nekupuje, mi kdosi taktnì odpovìdìl, ¾e "je to odpadová ryba, která se¾ere všechno, co spadne do vody a ¾ije na dnì, v bahnì". Marnì jsem na to namítala, ¾e na jihu Státù tolik populární sumec se nechová o nic lépe a pøesto jej lidi sma¾í a jedí.
I kdyby se u¾ zhýèkaní domorodci pøenesli pøes pøíchu» bahna, jedno jim nevysvìtlím: jak si mù¾e nìkdo koupit rybu, dát ji do vany, pojmenovat ji tøeba Pepík, týden se pak sám ve vanì nekoupat a nakonec Pepíka chladnokrevnì zavra¾dit a usma¾it ho k veèeøi. Na stejné potí¾e jsem narazila, kdy¾ jsem se sna¾ila nìkomu vysvìtlit, ¾e konzumujeme králíka na Velikonoce. Dotyèný nás prohlásil za barbary, kteøí po¾írají symbol Velikonoc s roztomilou tváøièkou. Nu co¾, jiný kraj, jiný nemrav.
Tohle všechno ale neplatí v naší domácnosti. Díky mému mu¾i, máme zcela mezinárodní charakter svátkù. Jedno jsem bìhem let ¾ivota s ním pochopila: rodinu dr¾í pohromadì tradice, které si postupnì vytvoøila. Vytvoøili jsme si doma tradici kompromisu a podvojných svátkù: katolicko-protestansko-americko - èeských. Èásteènì dr¾íme Štìdrý veèer s èeským jídlem a polovinou dárkù a s pùlnoèní mší v katolické katedrále. První (který je zároveò poslední) den vánoèní je zcela po americku - dárky ráno v py¾amu nebo bez, jídlo zcela americké - krocan nebo peèená šunka s kostí. Druhý svátek vánoèní není, proto¾e Svatý Štìpán nic pro Amerièany neudìlal.
Jedno se mi ale nepovedlo - pøesvìdèit mého mu¾e o tom, ¾e dárky nosí Je¾íšek. I kdy¾ se mu ta "pohádka" líbí, tvrdošíjnì tvrdí, ¾e Santa Claus je za vším tím materialismem, a ¾e bychom tu tì¾ko prodali vizi malého, chudého a rù¾olícího Je¾íška, který dává dìtem ty pøíšernì drahé hraèky.
Situace je navíc komplikovaná tím, ¾e bychom se asi nedohodli na tom, zda má být Jezule blond nebo tmavé. Sám symbol Vánoc - Santa Claus - taky prochází tímto vývojem: v mnoha školách a veøejných budovách se nesmí umis»ovat vánoèní stromky, a namísto "veselé vánoce" se pøeje zcela nesexuálnì "hezké svátky". Abychom nikoho nepopudili.
A tak tedy u nás na vánoèním stole kapr nebyl!
Snìhové vloèky podle pana Lady, byly kmáni jen v dalekých horách. Poèasí u nás nezklamalo, vánoèní den byl 25 C nad nulou a slunce spokojenì shlí¾elo na blízké plá¾e. Asi se slunci líbí, co vidí, proto¾e tu máme takových slunných dnù do roka 325. Jo - a taky tu není kmáni purpura a tak pan Suchý marnì zpívá o její vùni nad plotnou.
Prvních pár let jsem si nemohla na teplo o Vánocích zvyknout, ale s pøibývajícími léty mi tìlo našeptává, ¾e není zase tak špatné nakupovat dárky v trièku a kra»asech.
Jako ka¾dý rok, se objevil majitel obchodu pocházející ze státu Evropské Unie, který nabílil výkladní skøíò umìlým snìhem a dal na práh vatu, aby tím iluze zasnì¾ených støedoevropských Vánoc pokraèovala.
S humorem o Vánocích to však bylo chvílemi na pová¾enou. Ono to není jednoduché, kdy¾ má èlovìk za sebou tolik let ve snìhem pokrytých východních Èechách a tradice Rybovy Vánoèní mše, k veèeøi má tvrdošíjnou pøedstavu o sentimentalitì patøící k Vánocùm, pøedstavu koled psaných hudebními skladateli, lidových i zlidovìlých.
Tak a» vám dlouho ¾ije tradice Je¾íška jako nositele dárkù, tradice kapra z bahna jihoèeských rybníkù, naivní Ladovy obrázky a... dost vzpomínání, za pár dnù je tady nový rok a s ním další všední dny.
Floridì u¾ to sice tak vá¾nì neberu, ale Josef Lada nás pøece jen trochu poznamenal svými naivnì idylickými obrázky kaprù, snìhových vloèek obøích rozmìrù, snìhulákù èí sáòkujících dìtí. Nìkteøí z nás dodnes odmítáme vìøit, ¾e Vánoce mohou vypadat jinak. Víme, ¾e realita je trochu jiná a idylické Ladovy vesnièky se zmìnily k nepoznání. No a dnešní mladí, narození po sametových událostech, se diví, jak to, ¾e nás ty postavièky v Ladových malùvkách èiní sentimentálními.
Kapøi sice ještì v Èechách jsou a patøí k vánoèní tradici, ale u¾ nejsou v naší èesko-americké domácnosti. Vlastnì nejsou na vánoèních stolech v celých USA. Ne, ¾e by se tu nevyskytovali, ¾ijí si spokojenì v bahnì rybníkù. Nikdo zde kapry nejí. Na mùj naivní dotaz proè tuto symbolickou rybu nikdo nechytá a nekupuje, mi kdosi taktnì odpovìdìl, ¾e "je to odpadová ryba, která se¾ere všechno, co spadne do vody a ¾ije na dnì, v bahnì". Marnì jsem na to namítala, ¾e na jihu Státù tolik populární sumec se nechová o nic lépe a pøesto jej lidi sma¾í a jedí.
nakupovat dárky v trièku a kra»asech.