Otvírání studánek "Znám køiš»álovou studánku, kde nejhlubší je les".
Urèitì si všichni z mládí, ze školních let pamatujeme na tuto báseò. Celou zpamìti bychom ji asi u¾ nedali. Ale pamatuji si, ¾e byla moc hezká. Mnozí z nás mají nìkde ještì tu svou studánku. Já kolem jedné takové chodím. Je tam u ní i hrníèek pro pocestné a ráda se z ní v¾dy napiji. Taková studánka, aby se z ní dala voda pít se však musí po zimì v¾dycky peèlivì vyèistit. Dokonce se za tím úèelem vyèištìní studánky vkládal i kousek bo¾ího daru - chleba a nìjaká ta svìcená koèièka.
Studánky se odjak¾iva tìšily veliké úctì a jejich èištìní se stalo dokonce slavnostním obøadem. Vìøilo se, ¾e dìvèe, které studánku vyèistí, pøivolá tímto skutkem na sebe štìstí. Zneèistit studánku, která mìla slou¾it všem, to se pova¾ovalo za veliký høích. A dokonce do ní naplít, to u¾ vùbec bylo neodpustitelné provinìní. To prý se plive do oèí samotné Panence Marii a takového høíšníka neminul nikdy trest rozbolavìly se mu oèi. Kdy¾ se v máji udìlalo sucho, vycházelo se ze vsi ke studánkám v procesí a zpívaly se nábo¾né písnì. Kdy¾ se došlo ke studánce, dvì dìvèata si klekla naproti sobì a za zpìvu vylévala hrneèky s vodou, a¾ byla studánka prázdná a studánku „jakoby“ vymetla. ®ivotodárná voda mìla vùbec v lidových zvycích významné místo, zvláš» na jaøe.
Poslední den mìsíce kvìtna øadili naši pøedkové mezi ty významnìjší v našem kalendáøi. Dnes u¾ ale mnoho lidí neví, ¾e je to den, kdy se tradiènì èistily studánky. Pojïme si tento zvyk pøipomenout.
31. kvìten – Den otevírání studánek
Døív si lidé studánek vá¾ili. Otevírání studánek je vlastnì oslava vody samotné. Døíve byly studánky jediným zdrojem pitné vody, a proto bylo potøeba se o nì dobøe starat. Lidé si studánek a pramenù vá¾ili a byli si vìdomi toho, ¾e bez jejich péèe mohou snadno zpustnout. 31. kvìtna se proto dívky vydávaly ke studánkám v okolí svého domova, èistily je a udr¾ovaly. S rozvojem vodovodních sítí však pro nás pøestaly být studánky dùle¾ité a od jisté doby se o nì nestaráme tak, jak bychom mìli.
V posledních letech se tato dávná tradice pomalu vrací. Vznikl Národní registr pramenù a studánek a kampaò Zachraòme studánky, jejím¾ cílem je obnovit pøirozené zdroje vody ve volné pøírodì. O nìkteré studánky se nyní starají rùzné organizace. Èasto se o místní studánky starají také školy nebo samotné obce.
Samotný proces èištìní studánky spoèívá ve vybírání bahna a dalších neèistot z jejího dna. Dùle¾ité je uklidit celé okolí, aby vydr¾ela èistá co nejdéle. Voda musí ze studánky správnì odtékat, pak se toti¾ studánka èistí samovolnì. Není na škodu vylo¾it okolí studánky kamením a zøídit k ní dobrý pøístup. Zabrání se tak brzkému zabahnìní. Kolem studánek èasto vedou turistické stezky a prameny se tak stávají èastým výletním místem.
Døíve bylo otevíraní studánek velikou slavností. Lidé se v prùvodu vydávali do lesa k pramenùm, mladá dìvèata za doprovodu hudby zpívala a tancovala, pøidávaly se i dìti. Dnes si tento zvyk lidé zaèínají na desítkách míst po celé Èeské republice znovu pøipomínat.
Ji¾ øadu let probíhá kampaò Zachraòme studánky, jejím¾ cílem je nalézt, obnovit èi udr¾et pøirozené zdroje vody ve volné pøírodì. Nad nìkterými studánkami si berou patronát rùzné instituce, velmi èasto školy, které se pak o nì starají.
K tradici otvírání studánek se vá¾e i vznik kantáty Bohuslava Martinù Otvírání studánek. Skladatel toti¾ navštívil v roce 1938, ještì pøed svým odjezdem do Francie, vysoèinskou vesnici Tøi Studnì a strávil v ní mìsíc. A právì tam se stejnì jako v jiných vesnicích odehrával ka¾doroènì zjara zmiòovaný obøad, který byl provázen silnou emotivní atmosférou.
Kdy¾ byl poèátkem 50. let básník Miloslav Bureš svìdkem tohoto zajímavého lidového obyèeje, napsal na bøehu nedalekého rybníku Sykovec báseò Píseò o studánce Rubínce. Poslal ji pak do Francie právì Bohuslavovi Martinù, rodákovi z blízké Polièky. Ten dojat vroucností básnì i vzpomínkou na pøedváleèný pobyt ve Tøech Studních ji v roce 1955 zhudebnil a pøejmenoval na Otvírání studánek. Tak vznikla známá kantáta.
Tomu, kdo se rozhodl peèovat o studánku ve svém okolí, se mohou hodit následující rady:
- Ne¾ zaèneme o nìjakou studánku èi pramen peèovat, zjistíme si, kdo je majitelem pozemku, na které le¾í.
- Ke všem úpravám by mìl dát majitel souhlas, jen on je oprávnìn do této vìci mluvit (pokud se samozøejmì nenacházíme v 1. zónì národního parku, tam platí konkrétní zákony).
- Základem je vyèištìní studánky — nejprve se musí vybrat bahno a pøípadný nepoøádek ze dna, odstranit ze stìn staré nánosy a uklidit její okolí.
- V¾dy se sna¾íme vytvoøit funkèní odtok a pravidelnì jej udr¾ovat — dál u¾ se voda èistí prùtokem samovolnì.
- Pokud úprava zdroje vy¾aduje vybudování ostìní, pak je vhodné udìlat je zhruba 30 cm nad terénem, aby do studánky nezatékala deš»ová voda.
- Je–li zdroj ve svahu, pokusíme se alespoò èásteènì zamezit zatékání povrchové vody shora.
- Pøi obnovì zaneseného zdroje je vìtšinou nejlepší v nejni¾ším (èi nejvlhèím) místì vyhloubit jámu a poèkat, zda se naplní vodou, èi ne. Pokud ano, vodu nìkolikrát odèerpáme, abychom jednak zjistili vydatnost pramene a zároveò aby se proèistil pøítok.
- Pokud to jde, navršíme do pramene nad vývod vody hromádku kamenù rùzné velikosti, vytvoøíme tím úkryt a zimovištì pro ¾áby, mloky a další obyvatele studánek.-
Myslíme také na pøístup ke studánce — prostor pøed ní vylo¾íme kameny, aby kolem zdroje nebylo rozdupané bahništì.
A to nejdùle¾itìjší na závìr: O studánku musíme peèovat dlouhodobì, zejména po zimì bývá zanesena listím, šiškami, suchým døevem, jehlièím, bahnem a pískem. Prùbì¾nì musíme èistit odtok a zbavovat okolí odpadkù.
Odmìnou za naši námahu nám bude radost ze zurèícího praménku èisté vody i vìdomí, ¾e jsme vykonali nìco prospìšného.
