Zkušení kriminálníci s oblibou pou¾ívají toto úsloví: „Doznání je sice polehèující okolnost, ale jisté odsouzení.“ V podstatì mají pravdu, proto¾e vina musí být prokázána, a tudí¾ na doznání a upøímnou lítost je v¾dycky èasu dost. Z tohoto postoje pak pramení nìkterá pozoruhodná tvrzení, která pøedkládají soudcùm v rámci své obhajoby. Pøesto¾e nadìje na jejich akceptování je od poèátku nulová, tak to prostì - jen tak ze sportu – zkoušejí zas a znovu. Abyste vidìli, co to v praxi mù¾e obnášet, vzpomenu na pár takových pøípadù.
Soud projednával trestný èin ublí¾ení na zdraví, kterého se mìl dopustit jistý Lojza tím, ¾e svoji dru¾ku shodil z dvoumetrové zídky a ta si pøi dopadu zlomila nohu. „Mù¾ete mi vysvìtlit, proè jste to udìlal?“ dotázal se soudce Lojzy. „Vy mi to nebudete vìøit, pane soudce, ale nebyl v tom ¾ádnej zlej úmysl.
Chtìl jsem ji nauèit lítat!“ odpovìdìl jmenovaný s vá¾nou tváøí.
„Tak lítat, øíkáte,“ pokýval hlavou soudce, „a jak jí to šlo?“ zeptal se ironicky.
„Mizernì, pane soudce, vona toti¾ má moc tì¾kej zadek!“ odùvodnil nezdar svého experimentu Lojza. Soud tuto jeho obhajobu pøekvapivì pova¾oval za úèelovou a neuvìøil jí.
V jiném pøípadì byl zase cikán Fero zadr¾en policejní hlídkou v okam¾iku, kdy se nacházel uvnitø rozbité výlohy obchodu se spotøební elektronikou, a tašku mìl plnou rozlièných vìcí. Kdy¾ pak byl souzen pro kráde¾, vypadala jeho verze následovnì:
„To¾ šel jsem pokojnì tou ulicí, byla u¾ tma. Vtom na mì vybìhli skíni, zaèali mi nadávat do cikorek a èernejch hub. Já jsem chtìl utýct, ale voni mì chytili, napøed mì zmlátili a zkopali, a pak mì normálnì prohodili skrz tu výkladní skøíò. Já byl úplnì votøesenej, ale pak mì napadlo, ¾e by se mohli vrátit a ukrást vìci z toho výkladu. No a tak jsem je dal do tašky, ¾e bych je jako vodnes na bezpeèný místo, a tím je vlastnì zachránil, kdy¾ byl ten výklad rozbitej…“
Kupodivu ani s touto obhajobou Fero úspìch neslavil. Ona pøece jenom nìkdy ta polehèující okolnost doznání není k zahození!
Já nic, já muzikant