Moøe je architekt a kouzelník
Zázraky se dìjí, a tak jsem se náhle ocitla na bøehu moøe.
Pro vnitrozemkyni je od této vzácné chvíle ka¾dá další minuta svátkem. Nádherná krajina ji vezme do náruèe, miliony let staré, ale stále krásné skalní stìny, kopce, stromy, barevné domy, vlídné restaurace a obchùdky, opatrní øidièi na cestách kolem plá¾í a u nich zakotvených lodí.
A samozøejmì moøe. Kdy¾ je zrovna klidné, polo¾íš se na hladinu na záda a pozoruješ racky, kteøí létají nad tebou a dívají se ti do oèí. Kdy¾ se zvedne vítr, pøestanou mávat køídly a nechají se nést. Ty zmìníš plavecký styl a pozoruješ moøské vlny, které se náhle zvedají a klesají a na ka¾dou z nich míøí paprsky slunce. Namoèená svìtélka záøí jako diamanty, miliardy diamantù a ty se mezi nimi na tìch nádherných vlnách houpeš a hrajete si jako dìti. Jedna vlna tì vystrèí pøed sebe, druhá tì pošle zpátky, tøetí se pøes tebe pøevalí, pøes ètvrtou se pøehoupneš ty. Vodní masérky ti pøitom vyprávìjí své šplouchavé pøíbìhy pod modrým nebem. Staèí jen poslouchat.
S rybami je to stejné. Jedna pluje vedle tebe. Sleduje ka¾dý tvùj pohyb. Odhaduje, jestli jí neublí¾íš. Kdy¾ zjistí, ¾e ne, pøiplave blí¾ a pohladí tì ploutví. Vítá tì ve slané vodì, má tì za kamarádku, prohlí¾í si tì a diví se, co to máš na sobì za barevné šupiny. Neví, ¾e jsou to plavky. Taky by je chtìla. To by byla legrace, kdyby ryby nosily plavky! U¾ to vidím. Je jich v plavkách plné moøe!
A teï pøijde to hlavní.
Odpoledne pomalu pokukuje po blí¾ícím se podveèeru. Je tøeba se i moøi postavit na vlastní nohy a vydat se k pobøe¾í. Sleduji, kam šlapu, a nestaèím se divit. V mìlké vodì nedaleko plá¾e le¾í na dnì kamínky. Umìlecká díla! Ka¾dý kamínek je jiný! Ú¾asné architektonické projekty! Návrhy palácù, sídel, hotelù, rodinných vil, tajemných obydlí na vysoké úrovni. Moøe vytváøí tyto originály ve velkém. Hotové zázraky!
Jedna budova je vysoká, od pøízemí po støechu ovìšená kulatými balkony (pro ka¾dou místnost jeden). Vše v bìlostném provedení.
Nebo budova opásaná souvislou øadou oken, støecha plná zelenì, v pøízemí kulatý prùjezd pro pøíjezdy a odjezdy a parkování aut.
Nebo budova s terasou na støeše plnou lehátek, uprostøed bazén plnìný deš»ovou vodou, zeï spojená se skalní stìnou, utajený vchod a horní polovina èelní stìny sklenìná.
Proto¾e celý ¾ivot stavím vzdušné zámky, nasbírala jsem si tìch architektonických skvostù dost a teï, u¾ zase ve vnitrozemí, se sna¾ím ka¾dý prokouknout. Jak si tak kamínky prohlí¾ím, pro¾ívám v duchu znovu ty krásné chvíle, které mí moji nejbli¾ší dopøáli. Veèeøe na terase s výhledem na moøe. Grilované ryby, polévka z mušlí, kaviár a šampaòské, laskavá slova, smích, ohleduplnost a pochopení. Ještì teï vidím, jak se krabíci, krabièky a krabáèata pøedvádìjí na schùdkách do moøe. Lezou lidem pod chodidla, prostì dìlají krabí kusy.
Ještì teï slyším tichou øeè ploutví, kterou se dorozumívají hejna ryb. Nikoho neruší, a pøece jedna o druhé všechno ví. To by byl pod hladinou øev, kdyby to bylo jinak! To by vnitrozemš»ana nikdy nenapadlo.
A tak neodmítejte, kdy¾ vám ®ivot podá ruku a pøehodí vás, tøeba jen na chvilku, z planety Starost na planetu Radost, zvláš», kdy¾ tam je moøe. Moøe je architekt a kouzelník. Ukázalo mi, jak krásnì se dá ¾ít, kdy¾ je s kým.
