Legendární sportovec Bohumil Hanè zahynul pøímo pøi závodech. Ve snìhových závìjích našel ten den smrt i jeho nejvìtší pøítel Václav Vrbata. Tragédii pøipomíná mohyla na krkonošském Zlatém návrší.
Èeské ly¾aøství od svých poèátkù bojovalo o mezinárodní uznání. Presti¾ se sna¾ilo posílit mimoøádnými akcemi. K nim patøily závody na padesát kilometrù poøádané Svazem ly¾aøù Království èeského v Krkonoších. Na trase byl povolen èas na jídlo a odpoèinek. Úèastníci, opatøeni tlumokem, ly¾aøskou výzbrojí a mapou Krkonoš, se mohli zeptat na cestu, nesmìli však vyboèit z dráhy. Úvodních ètyøicet kilometrù jeli spoleènì, posledních deset kilometrù se mìøila rychlost; kdo se v cíli objevil první, zvítìzil.
Dne 24. bøezna 1913 se jel osmý roèník tohoto závodu. Poprvé na svìtì se závodilo na celých padesáti kilometrech. Hodnì nadìjí bylo vkládáno do Bohumila Hanèe, zkušeného a hou¾evnatého závodníka, který s aktivní èinností u¾ pomalu konèil. Nakonec se ale nechal k úèasti pøemluvit. Na startu se objevili další známí sportovci: Oswald Bartel ze Ski Klubu Winsdbraut Polaun, Josef Feistauer ze Ski Jilemnice, Ju¾ík Scheiner z ÈSK Praha, architekt K. Jarolímek a Emmerich Rath, který startoval pod jménem Frank Walter za Berliner Sport dub. Poèasí vypadalo slibnì. Mlhou probleskávalo slunce, teplomìr ukazoval plus osm stupòù celsia. Startovalo se ráno o pùl sedmé. S trasou závodu, vedenou po cestách znaèených tyèemi a èervenými látkovými pruhy se závodníci, obleèeni jen lehce, seznámili a¾ tìsnì pøed startem.
Hned po startu se do èela závodníkù dostal Hanè. Jeho náskok však nebyl velký, zvláštì kdy¾ si na Violíku zajel - nezaslechl volání èasomìøièù, kteøí v zaèínajícím dešti jeho prùjezd zpozorovali pozdì. Teplota klesala a vítr se zmìnil v prudkou snìhovou vánici. Pøesto Hanè zpo¾dìní dohnal a k Labské boudì pøijel døíve, ne¾ byli závodníci oèekáváni. Ke druhému kolu se rozjeli jen ètyøi jeho soupeøi. Ostatní závod vzdali. Hanè zùstal na trati sám. Za snìhové bouøe nezaregistroval volání kontrolora a pokraèoval dál. Promrzlý èasomìøiè sjel do Labské, kde informoval o Hanèovì prùjezdu. Mezitím se Hanè u Harrachových kamenù setkal s Václavem Vrbatou, svým pøítelem, který i pøes nepohodu dostál slibu a pøijel.ho povzbudit. Krátce nato Hanè opustil tra» a vyèerpán padl do snìhu. Nemìl ji¾ dost sil, aby si vyprostil zaklesnuté ly¾e.
Po poledni byla z Labské boudy vyslána záchranná skupina závodníkù. Hanèe objevil Rath. Promrzlý Hanè mluvil nesouvisle a ani za Rathovy pomoci nebyl schopen vstát. Nalo¾ili ho na sánì a odvezli na Labskou boudu. Avšak lékaø musel konstatovat smrt v dùsledku naprostém vyèerpání. Krátce nato objevili další ztuhlé tìlo. Patøilo Hanèovu nejlepšímu pøíteli Vrbatovi.
Èeské ly¾aøství od svých poèátkù bojovalo o mezinárodní uznání. Presti¾ se sna¾ilo posílit mimoøádnými akcemi. K nim patøily závody na padesát kilometrù poøádané Svazem ly¾aøù Království èeského v Krkonoších. Na trase byl povolen èas na jídlo a odpoèinek. Úèastníci, opatøeni tlumokem, ly¾aøskou výzbrojí a mapou Krkonoš, se mohli zeptat na cestu, nesmìli však vyboèit z dráhy. Úvodních ètyøicet kilometrù jeli spoleènì, posledních deset kilometrù se mìøila rychlost; kdo se v cíli objevil první, zvítìzil.