Mnoho lidí si spojuje Velikonoce pouze s vajíèky, pomlázkou, beránkem a mazancem. V 18. a 19. století se Velikonoce slavily podobným zpùsobem, jako pozdìji umìle vytvoøené Vánoce s betlémem.
Na pøelomu 19. a 20. století se u nás zaèalo od tradice velikonoèních betlémù upouštìt. Dodr¾ovala je jen hrstka zarytých vìøících a nadšených milovníkù betlémù. V nìmecky mluvících zemích se velikonoèní betlémy staví v domácnostech i v dnešní dobì.
Ze svátkù se stala komerèní zále¾itost a význam Velikonoc i Je¾íšùv pøíbìh upadl v zapomenutí. Pøitom právì velikonoèní betlémy zachycují nejvìtší drama v ¾ivotì Krista, nebylo u nich pøesná vymezení jako u vánoèních. Zobrazovaly se jednotlivé události – poslední veèeøe, zrada Jidáše, zatèení Krista, køí¾ová cesta, samotné ukøi¾ování a následní snímání z køí¾e èi Velká noc, tedy jeho vzkøíšení. Tìch mo¾ností bylo více, a tak se hlavnì pou¾ívaly vystøihovací motivy.
Mnoho tvùrcù betlémù je vytváøí v Polsku, kde se to pova¾uje za èest, vyvá¾í se i do okolních zemích. Jako materiál se nejprve pou¾ívaly obaly od bavlny, pak slepené noviny a notový papír (ten byl nejvhodnìjší) pro vystøihování. Malovalo se klihovými barvami pozdìji temperami. Na výbìr jsou rùzná témata, výjevy v rùzných velikostech a druhu materiálù. V Polsku je velice zajímavý betlém zakomponovaný do nábytku od Pawela Rudzika v Boleslawici.
Velký pašijový betlém je v Bechyni. Je vyøezávaný z lipového døeva a obsahuje na 150 postav. Zdatní øezbáøi pan Šedina s otcem na nìm pracovali pøes pìt let. Je v nìm zachyceno bièování Je¾íše, pøibíjení na køí¾i, ukøi¾ování èi z mrtvýchvstání.
V muzeu v Ústí nad Orlicí je vystavován skøínkový betlém s velkým poètem figur od Jiøího Knapovského. Ústøedním tématem je zatýkání Je¾íše v prostøedí Getsemanské zahrady, kleèící modlící se Kristus, jemu¾ andìl podává kalich útìchy. Zrazující Jidáš s mìšcem pøivádí ozbrojené øímské legionáøe a biøice, kteøí jej zatýkají. Skupinu doprovází ¾idovští veleknì¾í a farizejové. Jednotlivé postavy mají dobová obleèení a atributy. Dìj se odehrává v noci, nechybí svìtlonoši s pochodnìmi. Pøírodní scenérie i stavby jsou v¾dy orientální.
Také èeští známí malíøi (Aleš, Lada a další) a i ilustrátoøi kreslili velikonoèní betlémy. Hereèka Lída Bárová po celý ¾ivot opatrovala betlém od svého strýce Jindøicha Šimona Baara. Bývalý herec, spisovatel a malíø Antonín Pilner, kdy¾ mìl zakázanou jakoukoliv umìleckou èinnost, pracoval jako hlídaè v jedné dìèínské továrnì a tam neustále maloval betlémy, køí¾ové cesty i moøe, které nikdy nevidìl.
Postní betlém napùl malovaný a napùl z košírky vyrobil Jiøí Trnka na po¾ádání Jana Wericha pro Jiøího Voskovce do Ameriky.
Zajímavostí je, ¾e velkým malíøem betlémù byl Otto Skorzeny. Odborníci tvrdí, ¾e byl talent od Boha, i kdy¾ nemìl ¾ádné malíøské vzdìlání. Jeho betlémy jsou v Nìmecku, Rakousku i v Argentinì, byl vìøící.
V 14. a 15. století byly rozšíøené pašijové vyprávìní, pøíbìhy, dramatické hry, které pøedstavují Krista jako trpícího Bo¾ího slu¾ebníka. Pravidelná divadelní pašijová pøedstavení se dochovaly v Hoøicích na Šumavì.
V kostelích se pravidelnì mìní scéna podle dne, co se stalo. Na Kvìtnou nedìli Je¾íš pøichází do Jeruzaléma. Na Zelený ètvrtek je zrazen v Getsemanské zahradì. Velký pátek pøedstavuje ukøi¾ování. O Bílé sobotì je polo¾en do hrobu a na Velikonoèní nedìli byl Je¾íš vzkøíšen. Je¾íšovo zjevení dvou uèedníkùm se stalo o Velikonoèním pondìlí.
A» svìtlo prozáøí všechny naše temnoty a pøináší nadìji, kterou køes»anùm dává Je¾íšovo zmrtvýchvstání.