Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohnutá historie obrazu Alfonse Muchy

Kdy¾ se v roce 1910 vrátil malíø Alfons Mucha z Ameriky, mìl pøed sebou zcela jasné pøedsevzetí: vytvoøit soubor monumentálních obrazù, na nich¾ zachytí historicky významné okam¾iky ze ¾ivota slovanských národù.

Ji¾ o dva roky pozdìji pøedává mìstu Praze první tøi obrovská plátna Slovanské epopeje a v ka¾dém z následujících let maluje nejménì dva další obrazy, v roce 1926 dokonce šest. Poslední Muchova práce – Pøísaha svornosti Slovanù, namalovaná jako reakce na nìmeckou okupaci, se stává podnìtem k jeho zatèení gestapem. Je vyslýchán - Slovanská epopej je nacistickému re¾imu trnem v oku.

Vzápìtí nato, 14. èervence 1939, slavný malíø umírá.

Vedle slovanské epopeje však vzniklo i nìkolik dalších významných obrazù inspirovaných historickými událostmi z èeských dìjin. Vzpomeòme jen obraz Jana Rokycany pro radnici v Rokycanech.

Ve tøicátých letech stavìla Spoøitelna v Nymburce své nové sídlo.
Z podnìtu pøedsedy správní rady MUDr. Josefa Šrámka, primáøe zdejší nemocnice, velkého znalce umìní, byl k výzdobì spoøitelní dvorany zvolen rozmìrný lunetový obraz. Pod dojmem shlédnutí Slovanské epopeje ve Veletr¾ním paláci v Praze navrhuje doktor Šrámek po¾ádat o vytvoøení obrazu Alfonse Muchu.
Úspìšným zprostøedkovatelem se stává nymburský akademický malíø Hanuš Bohman, který se s Muchou osobnì zná.

 
  

Námìt díla byl konzultován s historikem Václavem Vojtíškem, velkým znalcem støedovìkých dìjin. Vycházel z významné historické události, která zásadním zpùsobem ovlivnila další vývoj støedovìkého Nymburka, a to pøíklon nymburských mìš»anù k husitství.
 

Centrálním výjevem obrazu je slib vìrnosti Nymburských husitským ideálùm vkládaný pøedstavitelem nymburských mš»anù do rukou knìze Jana ®elivského.
K vytvoøení díla definitivnì pøivolil ètyøiasedmdesátiletý Mucha pøi své první návštìvì Nymburka v dubnu 1934, první skici si naèrtl pøi dvou nìkolikadenních pobytech v kvìtnu a èervnu 1935, kdy¾ domaloval obraz Píseò pro pra¾ský Hlahol.

Stejnì jako tento rozmìrný obraz maloval i plátno pro Nymburk v prostorné kreslírnì ¾ivnostenské pokraèovací školy v Kyšperku (dnešní Letohrad), kde v posledních letech dlouhodobì pobýval u pøíbuzných své ¾eny, v rodinì továrníka Fischla.

Za pøítomnosti autora byl obraz „Poddání Nymburka L.P.1421 Bohu a pra¾anùm“ nainstalován v èele spoøitelní dvorany poèátkem roku 1936.

Dnes u¾ bohu¾el ne¾ijící Marie Hofmanová, dcera øezbáøe Václava Hofmana, který pro obraz vytvoøil podle Muchova návrhu vyøezávaný rám vèetnì dvou terèù se znakem Nymburka a alegorickým symbolem spoøitelnictví – vèelím úlem, na tento okam¾ik vzpomínala: „Byla jsem tehdy mladá uèitelka a malíø svìtového jména mne velice zajímal. Setkala jsem se s ním v dobì, kdy spolu s tatínkem instalovali ve spoøitelnì obraz, mnohokrát. Aèkoliv byl tatínek „jenom“ øezbáø, Mistr Mucha si ho velmi vá¾il a jejich vztah se odvíjel na úrovni vzájemné úcty a respektu pøed prací toho druhého. Pracovali spolu nìkolik týdnù a pøi slavnostním odhalení stál mùj tatínek vedle autora obrazu a obìma lidé, kterých se sešlo obrovské mno¾ství, gratulovali. Stejnì jako panu primáøi Šrámkovi, z jeho¾ podnìtu bylo dílo vytvoøeno.“

V roce 1941 se spoøitelna pøestìhovala do nové budovy na námìstí a do uprázdnìných prostor byla umístìna veøejná knihovna. Aèkoliv v dobì okupace musela být celá øada výtvarných dìl zobrazujících národní nebo slovanské námìty ukryta, nebo byla dokonce znièena, zùstal kupodivu Muchùv obraz bez povšimnutí nìmeckých úøadù na svém místì po celou válku. Pøe¾il bez úhony i padesátá léta.

Knihovna se v roce 1960 pøestìhovala do bývalého kina Oko a uvolnìná budova byla velkým nákladem adaptována pro Okresní výbor Komunistické strany Èeskoslovenska. V tom okam¾iku se zaèal odvíjet pøíbìh, v nìm¾ bylo jedno z významných dìl èeské kultury málem znièeno.

Obraz toti¾ musel být z naøízení tajemníka Bláhy, které znìlo „okam¾itì“, jako ideovì nevhodný odstranìn. Pøekrásný rám byl rozøezán a spálen a obraz z nìj vyøíznutý svinut a odlo¾en do kotelny. Jen proto, ¾e role byla pøíliš velká, nebyl spálen, ale odklizen na pùdu.

Správce objektu v druhé polovinì roku 1967 dostal za úkol „na pùdì uklidit a všechny ty krámy vyházet“. Proto¾e mu však bylo líto znièit velikou roli plátna (¾e je zevnitø pomalované, vùbec netušil), nebo si s ní snad nevìdìl rady, došel za jevištním mistrem Mìstského Hálkova divadla Jendou Krupièkou a øekl mu:

„Vy to plátno urèitì na nìjaké kulisy upotøebíte!“

Kdy¾ pan Krupièka dovezl na dvoukoláku svitek plátna do divadla a na jevišti ho rozvinul, zjistil, ¾e „jsou na nìm namalovaný nìjaký paòáèkové“. I kdy¾ to byl prostý èlovìk, pøece jen poznal, ¾e to není ledajaký obraz, proto si k jeho prohlédnutí pøizval malíøe Hanuše Bohmana.

Ten byl v té chvíli jako u vytr¾ení, jeliko¾ se domníval, ¾e obraz je navìky ztracen. Nadšenì se ujal jeho restaurování a po rekonstrukci divadla v roce 1968 byl obraz zavìšen na ¾eleznou oponu. Aèkoliv to nebyla ideální instalace, v¾dy» ¾elezná opona slou¾í k ochranì proti rozšíøení pøípadného po¾áru mezi jevištìm a hledištìm, visel na ní dlouhých dvacet let.

Teprve v roce 1999 pro nìj našel vedoucí nymburského muzea František Sýkora vhodné místo. Po zrušené „budovatelské“ expozici v prvním poschodí bývalé synagogy vznikala nová historická expozice „Nymburk v promìnách vìkù“ a èelo sálu bylo jako na míru pro restaurátorsky ošetøený obraz Poddání Nymburka L. P. 1421 Bohu a pra¾anùm.

Pøi pøíle¾itosti jeho koneènì reprezentativního a vhodného umístìní se dokonce v depozitáøi muzea našly i vyøezávané polychromované terèe z pùvodního rámu.

A ještì jednu peripetii, týkající se obrazu a Mistra Muchy, stojí zato zmínit.

V lednu roku 1995 objevil øeditel Mìstského muzea v Letohradu Pavel Hrdina v depozitáøi na pùdì letohradského zámku na roletové tyèi navinutý papír. Jaké bylo jeho pøekvapení, kdy¾ v nìm identifikoval kresbu tu¾kou - skicu k nymburskému obrazu.

Nìkolik figur je na ní propracováno do maximálních detailù, napøíklad chlapec se sepnutýma rukama, bo¾í bojovník opøený o ¾erï monstrance èi starý husita v pøilbì a s plnovousem.
 
Jan Øehounek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 15.07.2021  16:35
 Datum
Jméno
Téma
 15.07.  16:35 Václav
 14.07.  22:30 Jarmila
 14.07.  11:39 Vesuvjana díky
 14.07.  11:05 Von
 14.07.  08:12 olga janíèková