Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na jistý druh soubojù.
* * *
Rytíøské souboje
Pøi ètení dnešních událostí se èasto pozastavím nad tím, jak jsme národ choulostivý a ohrozitelný. Ze všech stran na nás útoèí všelijaké viry a alergie. To teda za našejch klukovskejch let nebejvalo. Tøeba taková alergie na èokoládu. Tu pochoutku jsme poznali a¾ z balíèkù UNRRA po válce. Tak jakápak alergie. Nebo alergie na ovoce. Schrupli jsme kdejaký šklíbì a nezralej angrešt nebo rybíz byl pochoutkou. ®e ¾ihadla od vos nebo vèel bolej bylo jasný i bez doktora. Vona taková vèela mezi prstama na noze to bylo nìco. A vosy, jejej!. Nejhorší to bylo ve sladkejch hruškách. Tam se ty neøádi mohli dostat a¾ do pusy. A to byl potom tanec. Led a ocet nebo i krapet francovky na to však vìtšinou se spolupùsobením klukovské odolnosti ale úplnì staèil.
Ale to jsem zabloudil nìkam jinam. Dobrodru¾ství je pro všechny kluky lákavé. A tak postavit se tøeba hnízdu vos nìkde v mezi bylo odvá¾ným kouskem. A proto¾e jsme byli rytíøi bez báznì a hany, tak to bylo doplnìno ještì nìkolika podmínkami.
Do souboje se nastupovalo jen v trenýrkách, pøípadnì nahatí. To kdy¾ jsme byli dál od dospìlých. Také to byla jedna z podmínek pøijetí do party.
Vlastní souboj probíhal podle regulí. V celkem bezpeèné vzdálenosti nastoupili bojovníci vyzbrojeni bøezovými, pøípadnì smrkovými vìtvemi. Ka¾dý musel mít nìjakou zásobu. Pomìrnì rychle docházelo k amortizaci. Z tohoto základního postoje vybìhl v¾dy první k hnízdu a údery vìtve protivníka likvidoval. Minimálnì musel udeøit pìtkrát. Zdá se to málo, ale v roji ¾lutoèerných loupe¾níkù si to jdìte zkusit. ®ihadla byla udìlována rovnomìrnì zepøedu i zezadu. Vzadu se o odplatu postarali vosí bojovníci zamotaní do vìtví, které se dost èasto dotkly zad útoèníka. Vše to bylo v pomìru ke vzdálenosti od vsi doprovázeno bojovým pokøikem, tak¾e pøípadný náøek posti¾eného v tom øevu zanikl.
Dùle¾ité bylo dotáhnout tuhle válku do konce. To znamenalo do té doby, pokud z otvoru hnízda nìco vylétalo. Jako odmìna bylo vybraným povoleno tøetí den u¾ obleèení dorazit pøípadnì se vylíhnuté vosy.
Vzhledem k pøedepsané uniformì byla na této zábavì úplnì nemo¾ná úèast holek.
Býval to nezapomenutelný pohled na bojovníky druhý den. A to ještì rodièové k nadìlení ¾ihadel vìtšinì úèastnìných pøidali poøádný výprask. Nìkdy pøišel i materiální pøídavek na zadek ve škole. Nebyl to lehký ¾ivot neohro¾ených bojovníkù. Zdùvodnìní persekuce bylo jednoduché. Moh mizera místo tìch blbin nasekat krávì trávu, nebo aspoò nanosit vodu do chlíva. S tou voteklou hubou je k nepotøebì.
No ale nìkdy maminka a nebo hlavnì babièka (zneu¾ívalo se toho, kdy¾ ve vsi byly babièky obì) pøilíply na oteklá místa studenej hadr s octem. A pokrokovej dìda dal líznout francovky nebo rumu.