Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ev¾en,
zítra Martin.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak vzniklo vyprávìní „Na kafíèku v Americe“

Co èlovìk, to zajímavý pøíbìh, leckdy poutavý námìt na knihu. Tak tomu je i v pøípadì Jana Kùrky, který poskytl vyprávìní „Na kafíèku v Americe“. Nabídl své vzpomínky, co všechno pro¾il za svého „studijního“ pobytu v Americe. U¾ samotný název jeho seriálu vypovídá o tom, ¾e se jednalo o kratší návštìvu, pøi které autor staèil zaznamenat mnoho zajímavých postøehù a nabídnout je zajímavým zpùsobem, svým ètenáøùm. A tak pojïme pana Kùrku pøedstavit, co ho oèekávalo po návratu z USA, a tak ještì více pøiblí¾it osud èlovìka, který dokázal napsat tak zajímavé a poutavé povídání. 
Redakce
 
* * *

Je tomu ji¾ nìkolik let od mého tøímìsíèního „výletu“. Za tu dobu se mnohé zmìnilo jak u nás, tak i ve Spojených státech.
 
Ji¾ po dvou letech po mém návratu se v naší republice zaèaly projevovat zásadní zmìny zejména v elektronice, co¾ nasvìdèovalo tomu, jak rychle to povídání stárne. 
 
Pomocí  poèítaèe si  mohl v roce 1998 mùj švagr v USA veèer zalistovat v èeských novinách, které mìly vycházet a¾ ráno, nebo si nalézt známého kdekoliv na svìtì a komunikovat s ním – to v té dobì bylo v Èechách umo¾nìno jen pár jedincùm.
 
Za tu dobu se však mnohé zmìnilo ve svìtì i v mém ¾ivotì.
 
Po návratu domù jsem ještì pár hodin pro¾íval v euforii a dìlil se s rodinou o krásné vzpomínky. Pøesto¾e jsem následnì pro¾il pár krušných let, nikdy mì za tu dobu nenapadlo si vyèítat návštìvu ve státì Wisconsin. Veškeré zá¾itky zùstaly dodnes ve mnì hluboko zakoøenìny. Za pár dní po pøistání na pra¾ském letišti jsem se  dozvìdìl, ¾e majitel pøenechal mé místo vedoucího restaurace svému synovi a já zùstal odkázán na státní podporu. Nalézt si práci v padesáti osmi letech v mém oboru, myšleno je tím vedoucího restaurace, nebo alespoò èíšníka, bylo témìø nemo¾né.
 
Byli jsme nuceni si vypùjèovat od pøátel peníze, abychom pøe¾ili ty mìsíce, kdy¾ jsem hledal práci.
 
A právì v tìchto neutìšených dnech, diky povzbuzovaní mé sestry Dany, zaèalo vznikat toto dílko: …“piš, piš. Ty to doká¾eš. Napiš vše, co jsi zde pro¾il…“ Napsal, ale nevydal. Obešel jsem s nabídkou mnoho vydavatelství, ale v té dobì byl veliký hlad po knihách líèící ¾ivot celebrit, politikù a podobných osob známých našemu národu.
 
Nebylo moc zájemcù èíst knihy o zá¾itcích v Americe a jediný nakladatel, se kterým jsem š»astnì podepsal k vydání smlouvu, v polovinì roku zkrachoval. Moje kní¾ka nakonec vydána byla, i kdy¾ jen v nákladu pouhých 30 kusù (co¾ staèilo alespoò pro potìšeni mojí rodiny). Musím pøedevším podìkovat své sestøe a její známosti s nakladatelem panem Ing. Tùmou, jeho nakladatelství LIBERTAS. Panu Ing. Tùmovi patøí mùj velký dík. 
  
Tak¾e pøíjem do rodinného rozpoètu se opìt rovnal nule. Zùstala mi jediná mo¾nost – odejít do pøedèasného dùchodu i za cenu pøijatelné pokuty od státu – co¾ v té dobì, vzhledem k mému vìku, bylo bezproblémové.
 
Jako dùchodci, s kterým byla smlouva sepsána v¾dy na rok a byla mu nabídnuta práce s ni¾ším finanèním ohodnocením, se mi podaøilo nastoupit do zamìstnání. Bral jsem dùchod a k tomu jsem si mohl ještì pøivydìlat jistou omezenou èástku. Zaèal jsem slepovat sklenìná akvária. Ano, šel jsem do toho, i kdy¾ jsem takovouto práci nikdy nedìlal.
„No co,“ øíkal jsem si, „to pøeci musíš dokázat, Kùrko. Nauèil ses v ¾ivotì zednické práce, zahradnické práce, tapetování a malování, natírání a koníèkem ti je vaøení. Tak pøeci slepit k sobì pár sklíèek by nemìl být problém“.
 
Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si zpoèátku myslel. Skla obrousit, oèistit, pak opatrnì slepovat, pak opìt oèistit a nakonec zabalit.
Za pùl roku propustili druhého zamìstnance, nebo» jsem staèil na veškerou práci sám. Po tøech letech jsem skonèil i tam. Firma se rozpadla – vytlaèila ji konkurence, která zaplavila veškeré prodejny akvaristiky v Praze a okolí.
 
Zaèalo opìt shánìní práce a situace se opakovala. Nezbývalo ne¾ nastoupit opìt na cokoliv. Nauèil jsem se správnì vytírat s hadrem – a nastoupil jsem na tøímìsíèní brigádu u Èeské televize. Mýt podlahy a umývat záchody v obrovském areálu to byla moje pracovní denní náplò. Brigáda skonèila a já byl opìt „na dla¾bì“. Za nìkolik týdnù se naskytla mo¾nost do pracovního pomìru jako pracovník v úklidu ve firmì, kde novináøi vytváøeli denní tisk. Byl jsem u¾ zkušený “úklidový” pracovník, a tak celé patro kanceláøí, chodeb a toalet mnì nedìlalo ¾ádné problémy.
 
Pozdìji se mi naskytla mo¾nost nastoupit jako brigádník èíšník do restaurace-pizzerie. Byla to pouze denní výpomoc pøi roznášení obìdù (do 14 h.) a veèeøí (od 18h do 23h). Po mnoha letech jsem se dostal zpìt ke své profesi. Finanèní situace se opìt trochu zlepšila, co¾ vneslo zase více optimismu a dobré nálady do rodiny. Díky fantastické povaze mé ¾eny, která ke své práci si ještì pøibrala ranní úklidy (od 4.00 do 7,00h), abychom finanènì nestrádali. A mnì navíc staèila ještì psychicky podr¾et. „Neboj“, øíkávala, „vše se zase v dobré obrátí“.
 
Tak jsem dennì, kromì sobot a nedìlí, bìhal „po place“, co¾ je slangovì pou¾ívaný výraz pro restauraèní prostory. Proto¾e mám za sebou pøes tøicet let zkušeností v restauraèním oboru (nìkolik let té¾ jako manager) sledoval jsem s bolestí, jak zde zamìstnanci okrádají majitele.
 
Po tøech letech získaných dùkazù jsem majiteli pomohl odhalit tuto korupci a jeho velké finanèní úniky. Následnì jsem byl ustanoven do funkce vedoucího této pizzerie a plnì jsem mohl uplatòovat své dlouholeté zkušenosti. Postupnì jsem najal spolehlivé zamìstnance, zásadnì zmìnil slo¾ení jídelního lístku, vymyslel nové receptury. Mìl jsem radost, kdy¾ zaèal stoupat zájem o tuto restauraci a zákazníci se rádi vraceli.
 
Touto dobou syn dìlal pøijímací zkoušky na prùmyslovou školu a do maturity mu tedy zbývaly ètyøi roky.
Moje nové zamìstnání vedoucího pizzerie - mám k disposici té¾ mobil a firemní auto, nám umo¾nilo být s mojí ¾enou bez obav a finanènì jsme nyní mohli zvládnout studium syna. Restaurace zaèala skuteènì prosperovat.
 
Touto poslední vìtou jsem se prokousal a¾ ke konci a nebývá nic jiného, ne¾ popøát ètenáøi nad tímto povídáním pro¾ití hezkých zá¾itkù,  jak jsem je pro¾íval já pøed lety.
 
 
Dìkuji všem pøátelùm, s kterými jsem se setkal, za umo¾nìní nahlédnout pod “poklièku ¾ivota” prostého Amerièana, ¾e jsem mohl zhlédnout velikou èást státu Wisconsin a naèerpat tolik poznatkù a zá¾itkù, abych pak mohl jimi naplnit tyto stránky.
 
Zvláštì bych chtìl vyslovit dík své sestøe a švagrovi Daniele a Antonínovi Mendlíkovým, jejich synùm Davidovi a Pavlovi a jejich partnerkám, majiteli hotelu “New Glarus” Hansovi Lanzlingerovi a øediteli školy v New Glarus Peteru Etterovi.
 
Jan Kurka
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 20.12.2021  10:54
 Datum
Jméno
Téma
 20.12.  10:54 Pøemek Bájeèný seriál