Systém. Slovíèko, které mù¾eme kolem sebe slyšet stále èastìji a èastìji v nejrùznìjších souvislostech. S jeho zvyšující se frekvencí a rozmanitostí pou¾ití by se mohlo zdát, ¾e disponuje a¾ jakousi nadpøirozenou (chcete-li kouzelnou) mocí, s kterou mù¾e vše ovlivòovat. Poka¾dé, kdy¾ se nìco pokazí, nese na tom vinu právì on. Schválnì si vzpomeòte, kolikrát u¾ vám pøekazilo plány, ¾e „systém“ (a teï nemyslím pouze ten operaèní) zrovna nefungoval? A co rozumìt pod tímhle slovíèkem, na které jde svalit takøka všechno? Kouknìme se na jednoduchý pøípad z ka¾dodenního trápení.
Webová aplikace se naèítá podezøele dlouho. Pomalu zaèínám být netrpìlivý, prsty nervóznì klepou do stolu. Po èase, který mi pøipadá jako vìènost, i kdy¾ ve skuteènosti netrvá snad ani ne minutu, prohlí¾eè na bílém pozadí uká¾e jen pár èerných písmenek, jejich¾ význam je struèný a zdrcující: chyba systému. Co se stalo s mým po¾adavkem? Zkouším akci opakovat, leè marnì. Ani tam, ani zpátky, systém si postavil hlavu a moje pøíkazy vytrvale ignoruje. Hmm…
Tak to teda ne, øíkám si a na tváøi se mi zraèí výraz krajního roztrpèení. Tohle ti nedaruju, ty jeden…! Rychle mrknu na hodinky. Zbývají necelé tøi hodiny. Do té doby musí být všechno vyøízené. Tøi hodiny… To je dost èasu. Skrz monitor mì systém (laskavì) informuje, ¾e se na jeho opravì pracuje. Fajn, poèkám, snad se zase rychle rozebìhne. Jasnì, nemìl jsem si to nechávat na poslední chvíli, ale kdo mohl tušit, ¾e se zrovna zhroutí „systém“?
Tik tak. Tik tak. Minutová ruèièka se pomalu, zato vytrvale pohybuje kupøedu a míra mého zneklidnìní stoupá na kritické hodnoty. Nakonec zaènu ve zmìti všemo¾ných dokumentù a tištìných zpráv hledat telefonní èíslo na nìkoho, kdo by mi objasnil záhadu „chyby systému“.
Ne hned, ale pøece jen jsem se dovolal. Sláva! chce se mi vykøiknout. Telefonní operátorka naladí svùj dokonale nauèený tón, který mì má pøesvìdèit o zájmu jejího zamìstnavatele o mou malièkost. Okam¾itì jí zaènu vysvìtlovat svùj problém a sna¾ím se, aby pochopila, jakou dùle¾itost celé situaci pøikládám. Naštìstí mi poskytne vìcné a vyèerpávající odpovìdi, které ukojí mou zvìdavost a otupí ostøí mé zoufalosti.
„Ano, víme o tom problému.“
(Rozumìjte: u¾ nám volaly stovky dalších naštvaných klientù)
„Na odstranìní problému pracují naši nejlepší lidé.“
(Ti, které se nám podaøilo zrovna sehnat.)
„Právì lokalizujeme pøíèinu problému.“
(Nemáme vùbec tušení, co se sakra stalo.)
„Systém znovu spustíme v nejbli¾ší mo¾né dobì.“
(Asi tak za sto let.)
„Zpùsobené potí¾e nás velice mrzí.“
(Abyste se nezbláznil.)
„Pøíjemný den.“
(U¾ otravují další.)
Kdy¾ vše opìt zaèalo fungovat, oddechl jsem si, ¾e skonèil další díl nekoneèného seriálu „Za všechno mù¾e systém“. Ve støedovìku a v raném novovìku se vše zlé a špatné svádìlo na Satana a jeho pomocníky. Dneska u¾ není tak populární, svádìt chybu na nìj by nebylo „in“ a jen málokdo by na to skoèil. A tak ïábla muselo vystøídat nìco modernìjšího, stejnì abstraktního, neposti¾itelného a nadmíru univerzálního: „systém“! Ale jak se øíká v jednom krásném vtipu, ¾e nejvíc problémù s poèítaèem vzniká mezi klávesnicí a ¾idlí, nezapomeòme na to, kde se skuteènì skrývá chyba (a pokud i nadále chcete všechno tvrdošíjnì svalovat na systém, zamyslete se, kdo ho uvedl v ¾ivot).
Satan a systém