Konečně je to tu!

V noci o víkendu jsme se vrátili k zimnímu času a vydrží s námi až do jara. V českých zemích je letní čas nepřetržitě zaváděn od roku 1979 a po celou tu dlouhou dobu se vedou zanícené diskuse, zda je někomu vůbec něco platný…

Čas je něco, o čem skoro vůbec nepřemýšlíme a co pokládáme za samozřejmost. Víme, že v poledne máme jít na oběd a že v sedm večer začínají zprávy. Ale napadlo vás už někdy, proč existuje vlastně letní a zimní čas?

Letní čas je tu od dob začátků měření času. Za tvůrce letního času je považován londýnský stavitel William Wilett, který v roce 1907 vydal leták "Ztráta denního světla". I když prokázal jasné úspory, které by toto opatření přineslo, nikdo ho nebral příliš vážně. S prvními experimenty se začalo v roce 1909, ale obecně byl letní čas zaveden až s nástupem první světové války z důvodu energetických úspor. V našich zemích se letní čas měnil v letech 1916 -1918 a 1940 -1949, ale k pravidelnému zavedení došlo až od roku 1979.

Letní čas tedy údajně přináší výrazné energetické úspory státu. Nelze ovšem opomíjet jeho výrazný zásah do biorytmů každého člověka. Obecně trvá organismu přizpůsobení na změnu asi týden, ale mnoho lidí si stěžuje, že si na nový čas zvykají téměř tak dlouho, jak dlouho tento čas platí. V jejich případě jde hlavně o poruchy spánku, ale také různé jiné psychické a fyzické obtíže, jejichž existenci připouštějí i odborníci.

Středoevropský čas se používá ve většině států Evropy. Přechodu na letní čas se z evropských zemí neúčastní pouze Island, Bělorusko, Grónsko a norské ostrovy Jan Mayern a Svalbard.

Letní čas zpravidla začíná poslední březnovou nedělí a končil poslední nedělí v září. Od roku 1996 bylo období letního času prodlouženo a končí poslední nedělí v říjnu - letos 30. října.

Na základě nařízení EU však byly změny času závazné. Na konci roku 2000 pak Evropský parlament schválil jeho prodloužení na neurčito. Sjednocená Evropa tedy bude zřejmě i nadále používat sjednocený letní a zimní čas.

Letní čas se na našem území v minulém století zaváděl třikrát. Poprvé už v roce 1916. Podruhé se letní čas na naše území vrátil v letech 1940 a uplatňoval se až do roku 1949. Třetí zavedení letního času platí dosud a došlo k němu v roce 1979.

Svíčky na příděl

Tvrdí se, že prvním příznivcem myšlenky změny času na letní byl Benjamin Franklin. Ten napsal v roce 1784 satirickou esej, ve které se prohlásil za prvního člověka, který zjistil, že slunce dává světlo od okamžiku, kdy vyjde. Aby lidé více využívali fenoménu denního světla a spořili energii, z legrace navrhl daně na svíčky, dělové rány brzo po ránu a dokonce prodej svíček na příděl. S nápadem posunout hodiny ale nepřišel on. To navrhl až londýnský stavitel jak psáno výše - William Willet. V roce 1907 vydal článek „Waste of Daylight“ (Ztráta denního světla), ve kterém popsal návrh posunovat každou dubnovou neděli ručičky hodin o dvacet minut dopředu a opačným způsobem postupovat v září. S nástupem „moderního státu“ neboli zvýšené regulace toho, co občan smí nebo ne, došlo v některých evropských zemích na uzákonění hodinového posunu času.  V průběhu druhé světové války si Britové posunovali ručičky dokonce o dvě hodiny (tzv. dvojitý letní čas).
 

Úspora elektřiny?

Energetici tvrdí, že prospěšnost letního času tkví v úspoře energie, protože den je delší a v domácnostech se méně svítí. Tato myšlenka je ale pravděpodobně mylná. Den má v létě i v zimě 24 hodin a žádné administrativní opatření to nemůže změnit. Chceme-li skutečně šetřit elektřinou, můžeme se přece domluvit na tom, že všichni budeme vstávat o hodinu dřív a nepodléhat iluzi, že „měníme čas.“ Pokud chceme skákat z postelí za ranního kuropění, můžeme na letní ráno, na dobu než odejdeme za jinou činností, přenést část svých jiných aktivit. Ve skutečnosti se z dlouhodobého hlediska doba, kdy ráno vstáváme, posouvá na pozdější hodinu. Dnes je - alespoň o úřednických profesích se to dá říci - jen málo těch, kteří začínají pracovat před devátou. To bylo před pár desítkami let nemyslitelné.

Vadí nevadí?

Většina lidí se s letním hodinovým posunem poměrně snadno vyrovnává, ale jsou mezi námi i citliví jedinci a lidé s poruchami spánku a biorytmu, kteří mají dvakrát ročně problémy větší. Ti musejí trpět kvůli státní regulaci, pro kterou není řádné opodstatnění. Dnes tedy máme opět normální čas a z domova vykročíme zvesela a budeme si říkat jak je to senzační.

Ludmila Holubová

* * *