JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám u¾ z hlavy vykouøilo
Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
i / y v koncovkách
aneb abychom nepsaly nesmysli
V nìkolika následujících hodinách se podíváme na zoubek psaní i / y v koncovkách jmen podstatných a pøídavných, ale také ve slovesných tvarech.
i / y v koncovkách podstatných jmen
(Vìnováno Zdenièce-Dendì,
která od této chvíle bude nosit do školièky v¾dy jen krásnì mìkouèkou mašli.)
Pøi psaní i / y v koncovkách podstatných jmen se øídíme tzv. skloòovacími vzory. Ka¾dý mluvnický rod jich má nìkolik. Tyto vzory se pak dále dìlí na vzory „tvrdé“(k nim øadíme podstatná jména, která mají pøed koncovkou souhlásku tvrdou nebo obojetnou) a „mìkké“, k nim¾ patøí podstatná jména, je¾ mají pøed koncovkou souhlásku mìkkou nebo obojetnou.
Jestli¾e chceme podstatné jméno ke vzoru zaøadit, musíme nejprve znát jeho mluvnický rod. Podstatné jméno si øekneme v 1.pádì jed.èísla a potom ve 2.pádì jed.èísla a zjistíme, s kterými odpovídajícími tvary vzorù v pøíslušném rodì se ty naše dva utvoøené tvary „rýmují“, tedy mají stejné koncovky.( Napø. perla je rodu ¾enského, tak tedy perla bez perly jako ¾ena bez ¾eny –koncovka y je tudí¾ správná.)
Podstatná jména rodu mu¾ského
disponují vzory pán, hrad (les), mu¾, stroj, pøedseda, soudce.
Vzory pán,hrad jsou vzory tvrdé. 1. pád je bez koncovky,ale konèí na tvrdou èi obojetnou souhlásku. V 2.p.jed.èís. mají koncovku –a (pán-bez pána, les-do lesa) nebo
-u (hrad –bez hradu) . Ke tvrdým vzorùm patøí i pøedseda-skloòují se podle nìho podst. jména rodu mu¾ského zakonèená v 1.p.j.è. na –a ( popleta, poberta…).
Vzory mu¾, stroj jsou vzory mìkké. 1.pád je bez koncovky, ale konèí na mìkkou souhlásku. V 2.p.j.è. mají koncovku –e (mu¾-bez mu¾e, stroj – bez stroje). K mìkkým vzorùm patøí i soudce –skloòují se podle nìho podst. jména rodu mu¾ského zakonèená v 1.pádì j.è. na –e (prùvodce, obhájce…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru pán píšeme -i :
- v 1. a 5. pádì èís. mn. (sokoli létali, pstruzi plavali,holubi vrkali jako páni)
- v 3. a 6. p. èís. jed. v koncovce -ovi ( dát/ mluvit o synovi, psovi, sousedovi…)
Tvrdé y píšeme ve 4. a 7.p. èís.mno¾. ( vidím sokoly, psy jako pány / hrát si se sokoly, se psy jako s pány).
V koncovkách podstatných jmen vzoru hrad píšeme -y v¾dy, i po souhlásce –c
(duby rostly, domy stály, tácy le¾ely…vidím duby,domy, tácy, kecy…s nìkolika duby, domy, kecy = hrady stály,rostly,le¾ely…vidím hrady…s hrady).
Mìkké i píšeme jen v 6.p. èís.mno¾. v koncovce –ích, (viz pomocný vzor les: v lesích, na bøezích…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru mu¾ píšeme v¾dy jen mìkké i ( øeditel-bez øeditele=mu¾ –bez mu¾e, tedy i k øediteli –k mu¾i, o øediteli-o mu¾i, o øeditelích-o mu¾ích, s øediteli-s mu¾i…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru stroj rovnì¾ píšeme v¾dy mìkké i ( jetel-bez jetele = stroj-bez stroje, tak¾e k jeteli – ke stroji, v jeteli- ve stroji….s jeteli- se stroji…).
V koncovkách podstatných jmen vzoru pøedseda píšeme mìkké i v koncovce –ovi (tj. v 3. a 6.p.j.è. –ke kolegovi, o kolegovi –k pøedsedovi, o pøedsedovi).
Tvrdé y píšeme v 2.p.j.è. (bez kolegy-bez pøedsedy), ve 4. a 7. p. mno¾. èísla (vidím kolegy-pøedsedy, jdu s kolegy – s pøedsedy…).
V koncovkách podst. jmen vzoru soudce píšeme v¾dy jen mìkké i (obhájce-bez obhájce=soudce-bez soudce, tak¾e k obhájci-k soudci, o obhájci-o soudci, s obhájci-se soudci…).
Podstatná jména rodu ¾enského se skloòují podle vzorù ¾ena (vzor tvrdý), rù¾e (nahradila døívìjší vz. nùše), píseò, kost.
V koncovkách podstatných jmen vzoru ¾ena píšeme tvrdé y v 2.p.è.j. (pumpa-bez pumpy=¾ena – bez ¾eny) a v 1.,4.,5.pádì è.mno¾. (pumpy fungovaly-¾eny,vidím pumpy-¾eny, pumpy!-¾eny!...)
Mìkké i píšeme v 7.p. èís.jednotného v koncovce –ami ( s pumpami, vèelami, tu¾kami- s ¾enami).
V koncovkách podstatných jmen vzoru rù¾e píšeme v¾dy mìkké i – í (krabice – rù¾e, na krabici, v krabici – na rù¾i, v rù¾i…)
V koncovkách podst. jmen vzoru píseò píšeme v¾dy mìkké i – í (vìtev-bez vìtve, píseò-bez písnì, na vìtvi-na písni, s vìtví – s písní…).
V koncovkách podst. jmen vzoru kost píšeme v¾dy mìkké i – í ( obuv-bez obuvi, Bøeclav-bez Bøeclavi, Chrudim-bez Chrudimi - kost bez kosti, s obuví, o Bøeclavi, v Chrudimi… -s kostí, o kosti, v kosti…)
V koncovkách - mi, -ami,-emi píšeme v¾dy mìkké i.
Podstatná jména rodu støedního skloòujeme podle vzorù mìsto (vzor tvrdý), moøe, stavení (vzory mìkké).
V koncovkách podst. jmen vzoru mìsto píšeme v¾dy tvrdé y (mýdlo, švihadlo-mìsto, s mýdly, se švihadly – s mìsty…)
V koncovkách podst. jmen vzoru moøe píšeme v¾dy mìkké i – í ( pole, bez pole – moøe, bez moøe, na poli – na moøi, v polích – v moøích…)
V koncovkách podst. jmen vzoru stavení píšeme v¾dy mìkké -í ( zdraví, bez zdraví – stavení, bez stavení, o zdraví-o stavení, se zdravím-se stavením…)
Pro úplnost: Podstatná jména rodu støedního mají ještì vzor kuøe (podle nìho se skloòují hlavnì názvy mláïat), ale u tohoto vzoru nejsou problémy s pravopisem i/y, proto ho jistì budete mít nejradìji.
Míla Nová