Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

KOLIK STOJÍ LEDNIÈKA

Dozvìdìl jsem se od Miloslava Šimka, ¾e pojedeme do Spolkové republiky Nìmecko. Konèila osmdesátá léta a já stále nemohl uvìøit, ¾e spatøím svìt za „¾eleznou oponou“. Pøed odjezdem jsem se pilnì uèil nìmecké vìty a slovíèka. V divadle Semafor jsem Jirku Krampola a Slávka Šimka zdravil Guten Tag a pronášel jsem nauèené vìty – Wer salt A, muss auch B sagen – a jiné u¾iteèné prùpovídky. Madlenky, ¾ena našeho šéfa Slávka Šimka, mì prosila, abych se zeptal, kolik stojí v Nìmecku taková ta velká lednièka. Slíbil jsem jí to.

V Mnichovì ve velkém nákupním centru, které mne ohromilo, jsem se dr¾el svých kamarádù, abych se neztratil. Chtìl jsem nosit praporek jako cizí turisté, ale ¾ádný jsem nesehnal.

Koneènì jsme našli oddìlení s lednièkami. Byl to veliký sál jako høbitov. Kdy¾ Jirka a Slávek poznali, ¾e se jdu zeptat na cenu lednièky, nìco si šeptali. Pár slov jsem zaslechl.
„Slávku,“ šeptal Jirka Krampol, „radìji se schováme tady za ty krabice. Fousek bude mluvit nìmecky. Mne to trochu urazilo, ale nikoli moc. Oba se pøikrèili za hromadu papírových krabic a pøipomínali mi Bratrstvo koèièí pracky. Spatøil jsem pána v bílém plášti s malým knírkem pod nosem. Chtìl jsem mu øíct jako u nás v Èechách pane vedoucí – Herr Leiter, ale právì ten knírek mne popletl a zmátl a já s trémou zakoktal:
„Bitte schön, Herr Führer…“ vìtu jsem nedoøekl. Pan vedoucí vytøeštil oèi. Za sebou jsem slyšel padající krabice. A taky tlumený povzdech Jirky Krampola:
„Slávku, co jsem ti øíkal…“

Èervený studem jsem zahlédl, ¾e moji kamarádi za mnou naznaèují klepáním na èelo, ¾e jsem trochu mimo. Vedoucí se hned uklidnil a zaèal se usmívat.
„Was wünschen Sie? Zeptal se mì vlídnì.
„Ich bitte“, dodal jsem si odvahy, „was kostet die…“ Øekl jsem kolik stojí, ale za nic jsem si nemohl vzpomenout, jak se øekne lednièka. Cítil jsem za sebou výsmìšné pohledy svých kamarádù a mozek mi pracoval naplno.  „Jak se øekne lednièka… Jak se øekne lednièka…“

Marnì jsem si opakoval. Zapomnìl jsem!
„Bitte schön – prosím pìknì – was kostet – co stojí – was kostet…“ a najednou mì to napadlo:
„Trezor Antarktida?“ A ten nìmecký vedoucí ukázal na velikou cenovku, která visela vedle mne.
 
Z knihy "Pojïte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
 
Josef Fousek
* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 11.09.2017  14:59
 Datum
Jméno
Téma
 11.09.  14:59 ferbl
 11.09.  08:49 Von
 11.09.  06:11 Bobo :-)))